Česká televize je v krizi. Není to poplašná zpráva, ale skutečnost. Veřejně to přiznává její vedení, uznávají to i poslanci sdružení v mediální komisi Parlamentu. V pátečních Událostech dokonce sama ČT divákům ukáže schodek svého hospodaření.
Současný vládce nad Kavčími horami, generální ředitel České televize Jiří Janeček, má být ten, kdo konečně postaví na zdravé nohy skomírající mediální kolos. Má se stát druhým Ivo Mathém a pustit se do reformy.
Zatímco jeho polistopadový předchůdce jako jediný vydržel celých šest let v křesle nejvyššího manažera a učinil nezbytnou zeštíhlovací kúru či přeměnu televize ze státní nevýkonné mediální instituce na médium veřejné služby, Janeček se po letech tápání, stávky a téměř nové revoluce, musí odhodlat k oddlužení ČT a nastartovat televizní rozpočet k vyrovnanému hospodaření.
Nebude to mít jednoduché. Což Janeček sám zajisté moc dobře ví, přesto se o to chce pokusit. A přejme mu to. Podívejme se ale na jeho počínání i z jiného pohledu a připomeňme si minulost.
Nechme stranou Janečkovy začátky. Zda vystudoval tu či onu školu, kde pracoval a zda někdy působil na manažerském postu. To není v tomto případě podstatné, ačkoliv si někteří mediální odborníci v různých článcích domnívají, že nezveřejněný či neúplný životopis je největší zločin.
Jiří Janeček bezesporu patří do tzv. revoluční skupiny ze zimy 2000. I když jeho přesná role v televizní stávce není až moc zřejmá, z archivních materiálů lze vyčíst, jak pobíhá po zpravodajském velíně v džínách a s cigaretou v ruce. Občas procedí mezi zuby nějaké to jadrné slůvko. Z televizní obrazovky pak Janečka známe jako elegána, o kterém bychom mohli říci – ano, to je typ veřejnoprávního čítače zpráv. A jak se zhostil Janeček role generálního ředitele ČT? Především se snaží působit bez emocí, potrpí si na sebekontrolu a hlavně z jeho počínání lze vyčíst, že se hodně inspiruje od svého slovenského kolegy Rybníčka.
Jakmile Janeček usedl do křesla generálního ředitele České televize, začal se, jak se to obvykle dělá, obklopovat svými lidmi. Jeho další počínání není pochopitelně veřejně známo a tak budeme následující kroky předpokládat.
Určitě se musel seznámit s hospodařením ČT, do té doby pro něj utajené komnaty. Janeček vlastně nevěděl a díky své pracovní pozici ani nemohl, v jaké ekonomické situaci se veřejnoprávní médium nachází. Proto ani v jeho projektu, který předkládal Radě ČT, nenajdeme nic konkrétního, ale obyčejné obecné teze a fráze. Což je na druhou stranu moc šikovné, protože se tím tak ochránil proti případným šťouralům, kteří by ho se zlomyslnou radostí mohli pranýřovat za každý bod slibu a skutku.
Poté co Janeček zjistil, do jak bídného stavu se ČT dostala, se rozhodl, že nebude dalším z početné řady Puchalský, Chmelíček, Hodač a Balvín, kteří se jen dohadovali s Radou ČT nebo zaměstnanci ČT a čekali, až budou znovu odvoláni. Ale bude tím, kdo po letech naváže na práci již v úvodu zmiňovaného Ivo Mathého.
Což je pozitivní. Ale ne už zcela to, co Janeček oficiálně oznámil v pátek.
1. Propustit 300 lidí
Těžko soudit a nějak se k tomu vyjadřovat. Pokud ale mohu z vlastní zkušenosti hodnotit některé jiné (polo)státní instituce, určitě v ČT ještě dnes je mnoho „zbytečných“ pracovníků, kteří svůj podnik stojí hodně peněz a fixní náklady i kvůli nim jsou stále vysoké, ačkoliv nejsou pro podnik každodenně potřební. Takovým mimotelevizním příkladem může být jistá technická fakulta pražské vysoké školy, která zaměstnává tři elektrikáře, přesto v některých učebnách už dva roky zářivky nesvítí, protože jsou nefunkční vypínače.
Shrnutí: Vcelku logický krok, kterému zajisté předcházela podrobná a spravedlivá studie, a ne jen střílení od boku či od stolu.
2. Zrušit pořady
Velmi diskutabilní krok. Zvláště, když se veřejnost dozvěděla, které že to pořady budou. Z hrůzou jsem zjistil, že jsou to právě ty, které jsou typickou ukázkou produktu veřejnoprávní televize. Vždyť třeba soutěž O poklad Anežky České je nádherným a velmi povedeným pořadem, jak zábavnou formou přiblížit českou historii. Na veřejnoprávní obrazovku patří i takové pořady, jako jsou Krásný ztráty, Z očí do očí, různé dokumenty typu Předčasná úmrtí, Zpověď apod. To si ale pravděpodobně nemyslí programové vedení ČT, které rozhodlo (jak to vlastně bylo?) o zrušení těchto pořadů. Stejný osud měl potkat i Cestománii, která je velmi populárním dokumentem.
Na druhou stranu Česká televize nakoupí filmy Muži v černém, Dokonalá bouře, Deník Bridget Jonesové atd. Což je neuvěřitelné! Typické filmy pro komerční televize se mají stát běžnou programovou nabídkou veřejnoprávní televize, která brečí, že nemá peníze.
Shrnutí: Jeden velký úlet, který se zatím nepodařil srozumitelně objasnit a první Achillova pata nového generálního ředitele.
3. Zastavit výrobu připravovaných pořadů
ČT se rozhodla pozastavit produkci dalších dílů Četnických humoresek a již připravované nové seriály či dokumenty.
Shrnutí: Docela rozumné. Pokud ještě není nic ve výrobě, je zatím vše ve stádiu přípravy a přitom nemám peníze, tak je logické a pochopitelné, že novou výrobu daného produktu nezačnu.
4. Zvýšit koncesionářský poplatek
Janeček při příležitosti pátečního výjezdního zasedání mediální komise Parlamentu v prostorách České televize, konkrétně ve studiu, kde se natáčí také zrušený pořad Sama doma, se kupodivu emotivně snažil přítomné zviklat, aby iniciovali zvýšení televizního poplatku z dnešních 75 na 95 Kč měsíčně. A zároveň navýšení reklamního času z dnešního 1% na procenta tři. Podle něj jinak vyrovnaného rozpočtu nedosáhne.
Shrnutí: Ačkoliv dnes se poslanci ke zvýšení poplatku příliš nemají, obávám se, že opět zafunguje televizní lobby. Přesto by k navýšení ceny koncese za držení televizního přijímače nemělo dojít, protože ČT krokem zrušení typických veřejnoprávních pořadů přestane plnit funkci veřejnoprávního vysílatele. Na to, aby za navýšené poplatky sanovala svůj schodkový rozpočet a zároveň kupovala komerční hollywoodské filmy, nemá přinejmenším morální právo.
Poselství na závěr: Česká televize především musí od základu změnit svůj systém financování a provozu svého obsáhlého aparátu. Začíná to u tak banálních věcí, jako je třeba zavedení přídělového systému. Určitý počet tužek, papírů nebo pevný limit na protelefonování. Pokud se provede podrobný audit, zjistí vedení ČT třeba takové „maličkosti“, jako je neustálá obměna dekorací či vysílání pořadu ve špatném čase. To pak stojí nemalé peníze a efekt je nulový.
Jinými slovy. Nalít peníze do ČT v současném stavu je hazard. Peníze se rozkutálejí, nic se nevyřeší, občané budou zase o dvacetikorunu za nějaký poplatek měsíčně chudší a Česká televize přitom nic nenabídne. Už dnes se na ní nedá koukat.
Jiří Janeček by především měl nejprve udělat opravdovou reformu, která do detailu bude řešit organizační strukturu a finanční toky. Chybět nesmí ani zpětná vazba – kontrola. Až ji bude mít hotovou, pak ať si ji obhájí. Pokud se zjistí, že skutečně potřebuje zvýšit poplatky a není jiná cesta, přesvědčí diváky a poslance, zvyšme koncesionářské poplatky. Do té doby by Janečkovo volání poslanci neměli vyslyšet.
