Český rybář Jakub Vágner se rozhodl ukázat, že i v 21. století existuje neobjevený svět. Navštívil kmen v ekvádorské části amazonského pralesa, který stále žije tak, jako žil před staletími. Co se děje s jejich tradicemi v konfrontaci s moderní civilizací? Dobrodružný cestovatelský dokument Ještě než zmizí uvede program ČT2 v premiéře v úterý 13. dubna od 20.55 hodin.
Zdroj: Česká televize, Jakub Vágner a Tyro vyrábí foukačku
„Snímek Ještě než zmizí se liší od předchozích filmů Jakuba Vágnera, protože v něm tentokrát nehrají hlavní roli ryby, ale vzácné domorodé kmeny, které žijí divoce v nejodlehlejších místech naší planety bez styku s civilizací,“ vysvětluje kreativní producentka Alena Mϋllerová a dodává: „Jak již název napovídá, tyto kmeny jsou ohroženy, protože pralesa ubývá kvůli těžbě ropy a dřeva, ale i z důvodu zakládání zemědělských farem. Náš film mapuje setkání Jakuba s rodinou Tagaeri. Ta patří ke kmeni Huaorani a žije v pralese přírodním životem. Jakub se s touto rodinou setkal při svých rybářských výpravách. Je jediným mužem bílé pleti, s nímž se již několik let stýkají a nazývají ho svým přítelem.“
Zdroj: Česká televize, Synové při cvičné střelbě z foukaček na cíl
Huaorani je domorodý kmen žijící v amazonské části východního Ekvádoru mezi řekami Napo a Curaray. Jejich počet se odhaduje na přibližně čtyři tisíce lidí, mluví jazykem, který je zcela ojedinělý a nemá nic společného s žádným jiným indiánským jazykem ani dialektem. Tagaeri je skupina, která se odtrhla od civilizovanějších Huaoraniů v šedesátých letech minulého století pod vedením náčelníka Tagaeriho, a od té doby žije v izolaci od okolního světa. Jejich populace čítá jen několik desítek lidí, starých bojovníků a několika žen a dětí.
„V Amazonii jsem strávil v průběhu uplynulých dvaceti let celkem více než čtyři roky svého života. Mé srdce uvízlo v sítích deštného pralesa už na mé první expedici a od té doby si svůj život bez Amazonie nedokážu představit. Je to fascinující, nádherný a nepostradatelný ekosystém pro každého živoucího tvora naší planety. Tedy i nás. V deštném pralese jsem toho za ty roky natočil mnoho, ale dokumentu o kmenech Waorani, Taromenani a Tagaeri jsem se dlouhou dobu vyhýbal. Nechtěl jsem na ně upozorňovat více, než bylo zapotřebí. Nyní jsou však na pokraji své existence a pod pokličkou nevědomí se některé amazonské národy potichu likvidují a vyvražďují. Chtěl jsem natočit dokument, jenž světu ukáže, jak nádherní tito lidé jsou a že bychom se od nich měli učit. Oni jsou posledními ochránci pralesa, který nám dává to, co dýcháme i pijeme,“ uzavírá Jakub Vágner.
