Ve třetí části rozprav s radním Českého rozhlasu Štěpánem Kotrbou jsme se dotkli poměrně citlivého tématu a tím je fungování mediálních Rad. Jistá netransparentnost mediálního trhu dává prostor pro nejrůznější spekulace …Ve třetí části rozprav s radním Českého rozhlasu Štěpánem Kotrbou jsme se dotkli poměrně citlivého tématu a tím je fungování mediálních Rad.
Jistá netransparentnost mediálního trhu dává prostor pro nejrůznější spekulace, pro oprávněná i méně oprávněná podezření. Mám na mysli rušení jistých pořadů, udělování pokut, tolerance kritizované „veřejnoprávnosti“ atd. Od Rad jsme se nikdy nedočkali vysvětlení. Alespoň já jako koncesionář o nich nevím. Pokuste se o to pro server RadioTV. Pro začátek zkusme třeba vysílání českého BBC nebo pořad Bez obalu.
Spekulace není informace. Pane redaktore, nechtějte, abych si myslel, že jste hlupák. O jaké netransparentnosti to mluvíte? České vysílání BBC zrušila BBC, ne členové české Rady pro rozhlasové a televizní vysílání nebo čeští poslanci. A to proto, že své názory hodlá BBC napříště šířit do arabského světa, aby tam Američané nezískali mediální monopol. Podle mezinárodních institucí už dávno nejsme rozvojová země a v tu chvíli máte možnost poslouchat legálně celosvětové vysílání BBC v angličtině. Je stovka zemí, kam BBC své regionální mutace v národních jazycích prostě nevysílá. To vysílání se totiž řídí zájmy BBC, nikoliv zájmy vašimi. Protože BBC ho platí.
Pořad Bez obalu byl prostě špatný. Profesionálně špatný. A jelikož je televize rozhodnuta vysílat kvalitu, s panem Šímou ani s panem Čermákem nebyla řeč (součást nekvality je většinou nekritizovatelnost), pánové se dopustili profesionálního pochybení, a tak pořad skončil. Stejně tak existuje v Českém rozhlase nekvalitní pořad Pavlíny Volfové „Děti vám to řeknou“. Ten přímo porušoval Kodex Českého rozhlasu. A domnívám se, že v té doposud vysílané podobě také dlouho existovat nemůže – prostě proto, že je špatný a dělá stanici ostudu. I na kvalitní stanici se občas vyskytují pořady, které se dají nazvat shnilými jablky. Ale kvůli nim neporazím jabloň. Pouze někdo odpovědný – sadař – utrhne a vyhodí shnilé jablko. To je i právo vašeho šéfredaktora či ředitele. Neberte proto to právo druhým.
To má jistě logiku. Ale proč svá rozhodnutí Rady veřejně neprezentují? Jistě mají na to, aby své kroky veřejně obhájily…. Je to spíše otázka pro členy RRTV, která rozhodovala, ale pokud vím, vedení BBC projevilo zájem ponechat si kmitočtovou síť v Česku pro šíření původního anglického vysílání…
Rady v obou vámi zmíněných případech nerozhodovaly. To za prvé. Za druhé rady svá rozhodnutí veřejně prezentují. Formou zápisů. Formou tiskových prohlášení. A obhajovat se nepotřebují. A za třetí – proč se na to ptáte mě? Rada Českého rozhlasu zápisy ze svého zasedání má veřejné a její jednání jsou veřejná, pokud nedochází k projednávání skutečností chráněných podle zvláštních právních předpisů. Stížnost na pořad Pavlíny Volfové jsem přinesl kolegům já – pro porušení bodu 18.1 a 21.21 Kodexu ČRo. Členové Rady si vyžádali odvysílané pořady k poslechu. Rozhodnutí je na nich. O stížnosti ještě Rada jako orgán nerozhodla. Ale domnívám se, že dramaturgové Radiožurnálu s formátem už sami pracují a to je dobře. Možná to byly pouze porodní bolesti a neujasněná dramaturgie nového pořadu. Kdybych pokračoval v onom sadařském příměru, možná že stačil postřik… Vidíte, jsem optimista.
A co se týče licence BBC, RRTV rozhodla na základě žádosti provozovatele vysílání, jak rozhodla. Je to její právo. Své rozhodnutí zdůvodnila nikoliv na základě emocionálních výkřiků odstupující redakce do novin, ale na základě žádosti a dokumentů, které zástupce české BBC jako majitel licence přinesl na zasedání Rady. V tuto chvíli je to tak, že licenci vlastní BBC a část nevyužitého prostoru předává vysílání stanice Česko Českého rozhlasu. A doufám, že ti kvalitní redaktoři BBC – a to nejsou zdaleka všichni v české redakci – skončí nakonec buď v České televizi, nebo v Českém rozhlase. A budou zde vítáni.
Přiznám se, že mi není jasné ani rozložení Rad v ČR, ani to jakým způsobem spolu komunikují „velká rada“ a rady veřejnoprávních médií?
Rozložené rady a složené rady vypadají stejně… A proč by spolu měly „komunikovat“, jestliže mají každá svou samostatnou působnost a roli? Nicméně vás uklidním. Komunikuji s členy ostatních Rad stejně, jako komunikuji s jinými lidmi. Potkáme-li se na zasedání stálé komise pro sdělovací prostředky v Parlamentu, pozdravíme se, podáme si ruce, poptáme se na zdraví a tak…To je také komunikace. Měli bychom komunikovat více???
Píšete stížnosti Radě České televize?
Jako občan a jako publicista občas napíšu, co se mi nelíbí. Občas pošlu Radě České televize stížnost. A oni ji zamítnou, pokud naznají, že mohou. A já jim buď dám zapravdu, nebo ne. Ve vysílání například docházelo k tzv. product placementu ve vysílání pro děti. Upozornil jsem na to. Veřejně – v Britských listech. Rada byla tehdy tolerantnější než já jako publicista a nebo než jeden stěžovatel, který tento fakt napadl stížností, adresovanou Radě. Je to její právo, ale i odpovědnost. Má odpovědnost novináře je o tom napsat. Ne to řešit. Kšeft, vyjádřený výrobní lácí onoho pořadu s product placementem, tehdy zvítězil nad pravidly. Ale to se stává.
Pokud mám na některé věci odlišný názor od některých členů Rady České televize – například zda má nebo nemá být reklama a teleshopping ve veřejnoprávním vysílání, opět ho nemám jako člen Rady Českého rozhlasu, ale jako Štěpán Kotrba. A sděluji ho veřejně. Obhajuji ho veřejně a prosazuji ho veřejně. A prosadím ho. Reklama ve vysílání ČT končí. Koncesionářské poplatky se zvedly na výši dostatečnou. Zákon, ustanovující multiplex veřejné služby, prošel. I proti vůli ministra informatiky.
A pokud mám názor na označování lidí za prasata jen pro jejich příslušnost k nějaké skupině občanů, říkám ho také veřejně nikoliv jako radní, ale jako Kotrba. Někdy cítím potřebu promluvit nahlas a dostatečně zřetelně. Bez ohledu na to, co si kdo o tom myslí.
Jak byste hodnotil udělování pokut za reality show?
Jsem rád, že padly. Rada se postavila – právem a v plném souladu se svým posláním a oprávněním – na stranu spotřebitele i na stranu zákona. Na stranu občana. Kecy o svobodě slova narážejí na civilizační normy. A civilizačními normami a jejich standardizací se zabývá zákon. Kontrolou dodržování zákona se zabývá Rada. Stejně jako není svobodou slova obnažování se před dívčím internátem, není jí ani vulgarita v jakési „reality“ show – ve své podstatě porno show.
Televize Prima si stěžuje na neoprávněný postup při udělování pokut, včetně jejich výše. Jaký je podle vašich zkušeností správný postup?
Jedno varování a pak trestná výprava do kasy onoho vysílatele. Případně okamžité opatření Rady – vypnutí vysílání na 24 hodin – což má nevratný ekonomický dopad. Ale to bohužel není v českém zákonu implementováno. Zde není ještě taková důvěra v kvalifikovanost a odbornou erudici rad. Ale jinak si myslím, že pokuty mohly být v druhém a dalších případech i větší. Aby eliminovaly veškerý zisk z vysílání, které i podle mého názoru bylo porušením zákona. Ale já pokuty neuděloval, čili do toho nemám co mluvit. Nevidím v pokutách vůči vysílatelům ale žádný krok proti demokracii. To je poznámka speciálně pro pány Komerse a Rychlíka. Abychom se nedočkali demonstrací a Armstrongovy trubky před vilou VyVolených.
