U nás jsou často tečem posměchu, přesto se těší slušné sledovanosti. Na kabelové televizi dokonce najdeme program věnovaný jen tomuto žánru. Řeč je o telenovele. Ta je často spojením pohádky a reálného života. Esmeralda, Kassandra i Manuela, to jsou seriály, které zná i český divák.
Příběhy na pokračování byly úspěšné už v devatenáctém století, kdy vycházely první romány na pokračování v novinách a časopisech. Už tady platila podobná pravidla jako v případě televizních seriálů. Když se román líbil, dostal autor nabídku napsat další díly. Děj zůstával neuzavřený, aby se kdykoliv dalo pokračovat. Úspěšným autorem románů na pokračování byl Alexander Dumas a jeho Tři mušketýři nebo Charles Dickens s Oliverem Twistem. Dalším stupněm, který vedl k rozvoji telenovel, byly manufaktury na doutníky na Kubě. Dělnicím tady předčítaly romány na pokračování, při čemž tento zvyk se tady dochoval do dneška. V roce 1930 pak šel vývoj dál a objevila se radionovela. Nebylo to nikde jinde, než na Kubě. Nápad přenést román na pokračování do televize se zrodil v padesátých letech v Latinské Americe.
Nejúspěšnější telenovelou je Otrokyně Isaura. Ta se dostala do 95 zemí světa. V Číně získala její představitelka Lucélia Santos ocenění Zlatý orel. Trápení bílé otrokyně sledovalo 450 milionů Číňanů. Seriál bodoval i v Polsku, kde se na Isauru dívalo 81 až 92 procent diváků.Venezuelská Kassandra to dotáhla až do Guinessovy knihy rekordů jako nejvíc exportovaný pořad natočený ve španělštině. Kassandra se vysílala ve 128 zemích a na celém světě proslavila herečku Coraimu Torres.
Pojem telenovela bývá někdy používán jako synonymum mýdlové opery. Soap opery jsou většinou jen dějově uzavřené díly, ve kterých se prolíná několik dějových rovin, které jsou z velké části na sobě nezávislé. Typickým příkladem je třeba seriál Ulice. V telenovele na sebe jednotlivé díly navazují. Na konci epizody je vždy dramatická situace, která není ukončena. Tzv. cliffhanger donutí diváka se dívat i na další díl. Klasická telenovela je vyprávěna z pohledu hlavní ženské postavy. I když v posledních letech se už objevují i telenovely, kde je hlavní postavou muž nebo dokonce mladík. Televize tak chtějí oslovit všechny cílové skupiny. Stejně jako v mýdlové opeře i tady vystupuje několik různých postav z různých prostředí. V telenovele jsou ale všechny postavy nějakým způsobem provázané a hlavní postavy vystupují do popředí.
Dramatické situace jsou v telenovelách vyjádřeny nejen slovy, ale i gesty a také dramatickým hudebním podkresem. Myšlenky hlavní ženské postavy jsou často zmíněné v komentáři. Seriál je většinou postaveny na podobném principu jako pohádky. Buďto je hlavní hrdinka Sněhurka, tedy žena, která bojuje se svou zlou macechou nebo tchýní. Rozšířená je i Popelkovská varianta. Chudá dívka potká bohatého muže. Zároveň se točí telenovely o aktuálních problémech společnosti jako jsou rasismus, rozdíly mezi bohatými a chudými atd. Další se třeba zabývají emancipovanými ženami. Například telenovela Gitans pojednává o cikánce. O clone se věnuje problému lásky mezi muslimkou a křesťanem. V některých seriálech se řeší problémy nemocných leukémií, v jiné má hlavní hrdinka problémy se srdcem (Lacos de familia nebo De cuerpo y alma) v jiné je slepá (Esmeralda nebo Abrázame muy fuerte) či trpí rakovinou prsu (Cristal). Los hijos de nadie pojednává o dětech ulice a Nada personal se zabývá vysokou kriminalitou v Mexiku.
Zatímco ve většině latinskoamerických zemích se drží už výše zmíněných archetypů, v Brazílii rádi vymýšlejí něco nového. Televize Rede Globo dokonce zařazuje telenovely podle následujícího mustru. V šest večer seriál z období kolonizace, otrokářství a imigrace. V sedm večer příběh z dnešní doby, intriky ale i humor. V osm Novela das Oito – novela na osmou. V tento čas běží to nejlepší. Tady se témata mění, ale jde to, co je považováno za to nejlepší, co lze nabídnout. Problémy a kritika se nastolují v devět hodin. Děj se točí kolem homosexuality, drog, vyhnání, klonování lidí, postižených, korupce, prostituce, kriminality, drog, diskriminace atd. Většina seriálů ale končí i přes závažný děj happy-endem.
Při natáčení se používají dvě různé metody. Obě vymysleli Mexičané. Valentin Pimstein (tedy ti co používají jeho metodu) pracuje s otevřenými scénáři. Nejprve natočí 30 – 50 dílů. Pak provede mezi diváky anketu a na základě ní se vytvoří další postavy, některé škrtnou a provedou úpravy dle přání diváků a pak se pokračuje v natáčení. Ernesto Alonso vymyslel jinou metodu. Natočí se cca. 150 dílů a když se seriál ujme, tak se doprostřed zasadí další díly, kterými se oddálí závěrečné vyvrcholení. Pokud je divácký zájem malý, seriál se zkrátí, aby neblokoval místo jinému projektu.
V Latinské Americe se dbá na to, aby se v seriálech objevovali známí herci. Zároveň se natáčí i v exteriérech, které mají diváka okouzlit. Okouzlit musí i hezké ženy. Spousta rodičů dívek ve Venezuele se snaží mít ze své dcery modelku případně vítězku miss. Její kráse pak rodina obětuje mnoho. Ne každá ale může vyhrávat soutěže miss. Hezké dívky se ale uplatní právě v telenovelách. Natáčení přitom probíhá v poměrně hektickém stylu. Metody práce jsou proto jiné než u klasických seriálů. Herci mají v uchu sluchátko. Nápověda jim říká text a také co mají dělat. Herci se proto nemusí učit roli. Každý má i svůj mikrofon, takže se tak odstraňují problémy s případnou synchronizací zvuku. Za den se musí natočit 43 – 50 minut materiálu, který bude možné odvysílat. Například v Německu se při produkci denního seriálu vyprodukuje denně 25 minut. Pokud jde o týdenně vysílaný pořad, pak stačí denně 10 – 12 minut.
Samozřejmostí je nasazení týmu scénáristů, který podle zadání, jak má pokračovat děj, rozpracovává jednotlivé epizody. Na natáčení se podílí i několik režisérů, takže je možno točit několik věcí najednou. I technika umožňuje rychlou práci. Místo na kazety se točí na disky. Data se pak v počítači sestříhají a upraví. Díky tomuto způsobu práce si brazilská televize Rede Globo může dovolit produkovat ročně 12 až 16 telenovel. Z toho 80% prodává i do zahraničí.
Kritici telenovelám vyčítají, že v nich vystupují příliš jednobarevné postavy. Ty jsou jasně rozdělené na dobré a zlé. Seriály navíc často vytváří virtuální realitu a umožňují divákům uniknout ze starostí všedního dne. Někteří diváci ale nedokáží rozlišit mezi realitou a fikcí. V Maďarsku například diváci vybrali 75 tisíc dolarů, které poslali brazilskému velvyslanectví, aby vykoupilo z otroctví Isauru. Diváci v srbské vesničce Kucevo vytvořili občanskou iniciativu na záchranu Kassandry zatčené kvůli obvinění z vraždy. Venezuelské vládě a také svému prezidentovi Slobodanu Miloševičovi poslali dopis, ve kterém žádali propuštění Kassandry, která je dle nich nevinná. S Kassandrou si užili i v Bosně a Hercegovině. Tady najednou seriál zmizel bez vysvětlení z obrazovky. Místní televize neměla práva ho vysílat a tak ho přebírala od jiné televize, kterou bylo možno zachytit v Bosně. Když tento způsob přestal fungovat, seriál se už nevysílal. Když se tvůrci dozvěděli o bídných poměrech v místní televizi, věnovali jí všech 150 dílů Kassandry zdarma. Indonéská vláda zase prohlásila, že je neomluvitelné kvůli Kassandře nepřijít do práce.
V Ekvádoru dokonce kvůli jednomu dílu Yo soy Betty, la fea, přerušili oficiální zasedání. Telenovely ale mají na společnost především tu v Latinské Americe i pozitivní vliv. Řada z nich přispěla k emancipaci žen. I u nás se v současnosti řeší vzdělávání dospělých. Když se v Argentině vysílala Simplemente Maria, zájem o vzdělávání v dospělosti stoupl stejně jako počet lidí, kteří se přestěhovali z venkova do města. Navíc se ještě zvedl počet prodaných šicích strojů značky Singer. Děj pojednával o dívce z venkova, která se ve městě vypracovala jako šička. Už jsem tady zmiňoval telenovelu o nemocných leukémií. Ta nalákala dárce krve a kostní dřeně.
Telenovely jsou velice širokým tématem. Příští týden se jim proto budeme věnovat znovu. Mj. se podíváme na jejich propagaci.
