Podobně jako se Skrytá kamera vyvinula ze Skrytého mikrofonu, vzešly castingové soutěže, ve kterých se loví nové pěvecké hvězdy, také z rozhlasu. V USA se první pořad tohoto druhu vysílal už ve třicátých letech dvacátého století. Formát dostal televizní podobu a různě se vyvíjel. Až přišel Simon Fuller a vymyslel Super Star, která je vlastně inovovanou verzí těchto starých dobrých pořadů.
I v socialistickém Československu kdysi existovala castingová soutěž, ze které vzešli noví zpěváci či zpěvačky. Hledání talentů, ze kterého udělal velký byznys Simon Fuller se Superstar, má své kořeny v USA na rozhlasových stanicích vysílajících ještě před válkou.
Prvním pořadem, který otevíral cestu nahoru pěveckým talentům, byla Major Bowes Amateur Hour vysílaná z New Yorku na WHN. Edward Bowes byl ve dvacátých letech manažerem v Capitol Theatre, kde si získal přezdívku Major Bowes. Měl čuch na vyhledávání talentů. Když v jeho pořadu zpíval někdo, kdo talent neměl, přerušil ho Bowes gongem nebo zvonem či slovy: „All right, all right.“ Kdo ale byl dle jeho názoru dobrý, poslal ho na turné. Svou show vysílal od roku 1934 až do své smrti v roce 1946. Ve třicátých a čtyřicátých letech šlo o jeden z nejoblíbenějších rozhlasových pořadů.
Hvězdou, která se tady objevila, byl Frank Sinatra. V polovině třicátých let si posluchači amatérské hodinky Sinatru a jeho vokální skupinu The Hoboken Five ´s oblíbili. Skupina se proto soutěže účastnila skoro každý týden, pokaždé ale pod jiným jménem. Během války se šeptalo o tom, že se na pořadu podílí i sympatizanti s nacisty, kteří pomocí písní předávají tajné šifry. Po jednom z vysílání totiž byla potopena loď amerického námořnictva. Nikdy se ale nic nedokázalo a navíc Bowes byl úzkým přítelem prezidenta Roosevelta.
Pořadí účinkujících se určilo kolem, kterým moderátor na začátku zatočil a přitom odříkával jakési rozpočítávadlo. Otáčení kolem se zachovalo i do televizní verze. Odstranilo se až po nějakém čase, kdy už moderátor určoval pořadí právě jen rozpočítávadlem.
Rozhlasová verze skončila, jak už bylo řečeno v roce 1946. Ta televizní se objevila 18. ledna 1948. Moderátorem byl Ted Mack, který před tím pracoval v rádiu jako Bowesův asistent. Každý díl se natáčel na jiném místě. Show putovala po různých místech USA. Dvakrát zavítala do Evropy. To byly pořady pro USO, což je organizace, která se stará o zábavu vojáků na zahraničních misích. V padesátých letech vznikla i speciální verze natočená ve Washonigtonu, ve které byli soutěžícími congressmeni a zaměstnanci administrativy prezidenta Trumana.
Podobně jako řada jiných pořadů v USA se i tento stěhoval ze stanice na stanici. Původně se televizní verze vysílala v síti DuMont, v roce 1949 ji převzala NBC, v roce 1955 ABC a 1957 opět NBC. O rok později se zapojilo do hry CBS. Další rok ale opět vysílalo show ABC. Na obrazovce se tento pořád udržel až do 27. září 1970. V roce 1992 se pak objevilo opakování, které dokázalo nadčasovost těchto pořadů.
CBS měla v letech 1946 až 1958 svůj vlastní obdobný pořad. Arthur Godfrey´s Talent Scouts. “Skauti“ – či hledači talentů objevovali nové tváře, které přiváděli do studia, kde tyto objevy dostávali šanci. Princip byl tedy trošku podobný jako při lovení talentů v ulicích pro soutěž Caruso šou. I z tohoto pořadu na CBS vzešla řada osobností, které se později prosadili v šoubyznysu.
Po světě se postupem doby začala vysílat řada pořadů, které se tímto formátem inspirovali. Ve 21. století pak na tento druh zábavy navázal formát Pop Idol, který se jako Idol či Superstar dostal už do více než třicítky zemí světa. Simon Fuller přiznává, že se nechal těmito staršími pořady inspirovat. A jak je vidět, tak se mu to vyplatilo.
