Soudní shows se u nás moc nezabydlely. Až na zpívajícího právníka Ivo Jahelku se tak jen málokdo snaží na obrazovkách televize zvýšit zábavnou formou právní povědomí občanů Česka. Soudní show je svým způsobem reality show odehrávající se u soudu. Někdy tu ale vystupují herci. Formát je oblíben v Německu, USA, Austrálii nebo Švédsku. U nás se podbně jako late night show nebo odpolední talk show o všem možném nevyskytuje.
První soudní show se na německých obrazovkách objevila už v roce 1961. ARD uvádělo pořad Das Fernsehgericht tagt – Televizní soud zasedá až do roku 1978. Filmování při soudních procesech je v Německu zakázané a tak šlo o hrané scény. V nich účinkovali opravdoví soudci a právníci, kteří tu předváděli skutečné případy zapsané v soudních protokolech. Z počátku se řešení případu vleklo přes tři pokračování. Později už rozsudek padal v druhém vydání a nakonec se každý případ uzavřel v tomtéž díle, ve kterém začal.
Formát soudních show převzalo i ZDF. První případ řešili v roce 1970 v pořadu Ehen vor Gericht. Tady šlo vždy jen o manželské problémy, které byly pouhou fikcí. Po 89 vydáních program v létě 2000 skončil. V roce 1974 přišlo ZDF s pořadem Wie würden Sie entscheiden? Jak byste rozhodli? Tvůrci okopírovali koncept soudní show ARD a trochu ho doplnily. Šlo tedy o opravdové případy. Upgrade spočíval v tom, že diváci ve studiu hlasovali o vině či nevině. Teprve pak rozhodl soudce a po té se o rozsudku diskutovalo. Celkem se takto diskutovalo v 165 dílech.
Na nebezpečí, které na nás číhá na silnicích, upozorňoval od roku 1983 pořad Verkehrsgericht – Dopravní soud. Do roku 1998 se odvysílalo 68 dílů. V každém byla ukázána fiktivní nehoda a poté byl daný případ, kdy došlo ke zranění či úmrtí osob, řešen u soudu.
V dubnu 1999 se ZDF rozhodlo vysílat soudní show v odpoledních časech. Streit um drei – Spor ve tři (hodiny) byl víc než předchozí pořady orientován na zábavu. Většinou se tu řešily sousedské spory a malé delikty. Moderátor se o případech v průběhu vysílání bavil s účastníky sporu, publikem a také právním expertem. Po tři roky se takto na obrazovce přetřásaly smyšlené případy z oblasti občanského a pracovního práva. K tomutu pořadu jedna perlička, jeden z případů použila v roce 2004 japonská televize NHK ve svém televizním kurzu němčiny.
Koncem roku 1999 se soudní shows dostaly také do privátních televizí. Televizi Sat.1 patří ještě jedno prvenství. Přivedlo do tohoto formátu první soudkyni. Tou se stala opravdová soudkyně Barbara Salesch. Komerční televize samozřejmě kladla ještě větší důraz na zábavu. Zpočátku se soudkyni Saleschové moc nedařilo. Tehdy šlo o opravdové případy, kdy se rozhodovalo v občansko-právních sporech. U těch směly na rozdíl od trestně-právních kauz být televizní kamery. Show ale dosahovala jen osmiprocentního podílu na trhu. Po té co se přešlo na metodu scripted reality, kdy scénář obsahuje základní údaje o tom, jakým směrem se má děj ubírat, texty nejsou přesně dané a ve scénkách vystupují laici, začalo se dařit. Nervozita laiků a občasná přeřeknutí navíc přispívají k autenticitě.
Barbara Salesch odstartovala vlnu soudních shows na německých komerčních televizích. Samotnou Barbaru Salesch dost proslavil i Stefan Raab, který si z ní udělal legraci ve svém pořadu. Postupně se na obrazovkách objevilo šest soudních show. V roce 2001 začalo Sat.1 uvádět sérii Richter Alexander Hold. O rok později přišlo RTL s programem Das Strafgericht, pak spatřily světlo světa formáty jako Das Jugendgericht nebo Das Familiengericht. Ty ale na RTL letos 15. října končí. V tuto chvíli ani není známo, zda se alespoň odvysílají už natočené díly.
Produkce těchto pořadů se ujaly firmy jako filmpool nebo Constantin Entertainment GmbH. Kritici jim vytýkají, že už se vytratil původní smysl a to zvyšovat právní vědomí veřejnosti a jde spíš o zábavu. Navíc ani neodpovídají realitě. Pojednává se tu hlavně o vraždách, znásilněních a dalších závažných činech. U skutečných soudů je takových případů jen minimum. Ve skutečnosti se řeší spousta mnohem nudnějších případů. Závažné případy se často vlečou týdny i měsíce, v televizi je vše vyřešeno během hodiny. Často tu přichází zvrat v podobě svědka, který se najednou jakoby náhodou objeví v soudní síni. Podle encyklopedie Wikipedia to připomíná stavbu antického dramatu, kde se objevuje deus ex machina – zásah bohů do děje.
Podobně jako mají seriály své spino-offs, objevují se tyto odnože i u soudních show, kdy vznikají vlastní show například právníků, kteří se v nich objevují. Formát soudních show prorazil i v USA. Díky tomu, že tady jsou kamery v soudních síních povoleny, vysílají se často reálné případy. Některé úspěšné pak dokonce vycházejí na DVD.
