ROZHOVOR – V pátek a v sobotu proběhla v Kopřivnici již dvanáctá Kafka, což je soutěžní přehlídka regionálních televizních studií z Česka i ze Slovenska. Při té příležitosti jsem vyzpovídal ředitele Kafky Jana Bittnera. V rozhovoru se dočtete něco o soutěži, pak se náš hovor přesunul na pole nastupujicí digitalizace, a zda tato nabízí regionálním televizím nějaké nové možnosti. Na závěr jsme zapřemýšleli nad tím, jestli způsob výroby zpravodajství tak, jak ho provozuje tn.cz přinese v budoucnu revoluci v plošnějším měřítku.
Vy jste původně začínali jako soutěž amatérských filmařů a regionálních televizí, co nakonec převážilo, že se z Kafky stala soutěžní přehlídka regionálních studií?
Když jsme v roce 1997 začínali, tak soutěžila amatérská a poloprofesionální tvorba. Pak se ukázalo, že amatérských přehlídek je dostatek a naopak v ČR není jediná přehlídka regionálních studií. To bylo důvodem proč jsme Kafku začali „profesionalizovat“ a soustředilii se pouze na tvorbu studií místního a regionálního významu.
Takže jste jediná přehlídka v republice tohoto druhu?
V ČR jsme jediní, na Slovensku existuje obdobná přehlídka – LOTOS.
Těch pět kategorií, v nichž se soutěží, bylo dáno už od začátku, nebo se to postupně nějak upravovalo?
V podstatě jsme jen zpřísňovali podmínky v oněch pěti kategoriích. Nejmladší je kategorie Kafka s úsměvem, kterou jsme přidali před pěti lety. Ostatní čtyři kategorie jsou v podstatě od začátku stejné. Jsou nastaveny tak, aby kopírovaly nejdůležitější činnosti místních studií – zpravodajství, reklamu, publicistiku a dokument, pokud na jeho výrobu mají studia prostředky, možnosti a energii.
Televizní dokument je jedním z nejnáročnějších typů pořadu. Jak se s ním vypořádávají regionální stanice?
Tak to vám musí říct porota, protože to jsou profesionálové, kteří rozhodují o kvalitě soutěžních dokumentů. Z mého pohledu je vytvoření jakéhokoliv televizního díla, ať je to dokument, nebo publicistika, náročný proces, jehož hodnocení raději přenechávám těm, co tomu rozumí. Takže, jak je kvalitní obsah této přehlídky, ví nejlépe našich šest porotců. Já jsem organizátor, rád se podívám na reklamu, ale nervově bych nevydržel sledování tolika hodin dokumentů.Také z tohoto důvodu jsme v předešlých ročnících dělali předvýběr v kategorii dokument. Letos tolik dokumentů nesoutěží, ale zase se zlepšila jejich kvalita. V minulosti byly přihlašovány i dokumenty na nižší úrovni a proto jsme realizovali předvýběr a zpravidla vyřazovali těch pět „nejhorších“.
Jaká jsou tedy kritéria pro výběr do soutěže? Existuje předvýběr?
Přichází nám hodně soutěžních příspěvků, proto je to dvoudenní přehlídka. U zpravodajství, publicistiky a reklamy předvýběr neděláme, protože to jsou krátké, maximálně desetiminutové příspěvky. Děláme předvýběr pouze u dokumentu, který může mít až 20 minut. Porotci snímky vidí předem, takže jedou na KAFKU už „připravení“.
Musí být soutěžní snímek odvysílán v televizi, aby se mohl zúčastnit?
Nemusí. Soutěžní snímek může být klidně i na zakázku, jako jsou třeba reklamy, nebo snímek pro někoho o někom. A to, že snímek nebyl dosud odvysílán, neznamená, že nikdy nepoběží. Mnoho tvůrců dělá do šuplíku, a potom pořady prodává komerčním televizím.
Účastní se soutěže i studia, která vyrábějí pořady pro celoplošné stanice?
Určitě. To co třeba vidíte v Toulavé kameře nebo jiné pořady, které se sestávají z krátkých dokumentů regionálního významu, tak to jsou mnohdy „jedno-dvoučlověčí“ studia, od kterých hotové snímky televize nakupuji a následně použijí ve vysílání.
Máte představu, kolik regionálních studií působí v ČR?
Musíte to rozdělit na dvě části. Jsou regionální studia, která jsou vlastníky licence pro vysílání, ať už éterem, nebo kabelem. Těch je cca 200, další stovka je těch, co se zabývají jen výrobou. Takže odhaduji 300 až 400 firem, které se zabývají televizní tvorbou v ČR. Je to celkem hodně, ale je vidět, že poptávka existuje a v souvislosti s digitalizací, vizualizacemi a možnostmi internetu dále poroste.
Vidíte nějakou výraznou změnu u regionálních televizí v závislosti na postupující digitalizaci? Promění se nějak jejich funkce ve chvíli, kdy analog bude plně nahrazen digitálem?
Rozdělme si digitalizaci na dvě etapy. Prvá etapa digitalizace je ta, kdy televizní studia přestala točit na pásky a začala materiál zpracovávat v datech. Tato etapa je již dnes za námi. Znamená to, že televizní studio pracuje už jen s daty. Následuje distribuce a pokud se bavíme o ní, tak dle mých zkušeností a mého názoru se digitalizace plošně nedotkne malých TS. Nejsou schopny začít digitálně terestricky vysílat s ohledem na vysoké pořizovací náklady vysílače a související technologie. Spíše si myslím, že vzniknou sdružení nebo skupiny studií, které budou program vysílání plnit společně. Nebo se objeví někdo další, kdo malá TS zastřeší podobně jako Public TV, R1 pod Primou nebo RTA. Vznikne vlastně takové regionální zpravodajství, které by bylo dokumenty a reklamou doplněno na celodenní vysílání. Ale abyste naplnil program regionálního vysílání jen z tvorby jednoho malého studia tak to je trošku problém.
A internet?
Tady bude problém s diváckou veřejností. Současná nejvýznamnější skupina diváků není připravena na to, aby sledovala televizi prostřednictvím internetu. Věková skupina „internetových“ diváků teprve dorůstá. Jedná se o skupinu od třiceti let a méně, která postupně nabývá na koupěschopnosti, zanedlouho bude tahounem spotřeby a své návyky z mládí přenese do běžného života. Budou považovat sledování televize přes internet jako běžnou záležitost. V současné době však televizní vysílání jen prostřednictvím internetu není to hlavní. Dnešním divákům stačí k uspokojení „potřeby“ současné technologie (satelit a pozemní vysílání)
Ale internet nabízí neomezené pole působnosti pro úzce specializované vysílání.
To je pravda, ale řekněte mi, co chybí v nabídce kabelových nebo satelitních operátorů ? My jsme zdigitalizovali naši kabelovou síť, dnes nabízíme 50 digitálních programů (rybáři, motosport, extrémní sporty, zvířátka …), každý si může vybrat to svoje. Ta opravdu úzká skupina lidí, která může mít „úchylku“ například na sbírání krabiček od zápalek, tak pro ně je internet opravdu možností. Ale ne už dnes. Jedná se o vyšší věkovou skupinu, která je sice ekonomicky silná, ale internet pro ně není běžnou součástí života A když to přepočítám na peníze, tak zřízení takové specializované televize, aby měla divácky zajímavý obsah je problém, neboť dnes ještě nebude mít dostatek platících diváků. Myslím, že za pár let se však situace obrátí a specializované programy budou právě doménou internetu.
Dnes už existuje široká nabídka kabelových a satelitních možností příjmu digitálního vysílání. Až bude jednou TPP splněn, zbude ještě někdo, pro koho to digitální terestrické vysílání bude k upotřebení?
Je třeba rozlišit skupiny diváků podle lokalit. Ti lidé, co jsou na kabelu s digitalizací problém nemají, už jsou s ní seznámení a dokáží ji využívat. Pak je druhá skupina, které se digitalizace dotkne, aniž by to chtěli. To jsou v podstatě ti, co nejsou na kabelu, a kteří dosud využívali klasické analogové vysílání. Pro ně bude terestrické vysílání řešením. Ti digitalizaci dostanou jako dárek, který musí přijmout, a který je bude navíc něco stát. Nepřinese jim nic nového, kromě pár programů, které budou volně šířené. Tato skupina nebude ochotna připlácet si za další programy. Pokud totiž chtěla něco navíc, mohla si již dávno pořídit satelit s širokou programovou nabídkou. Takže pokud já digitalizaci vidím jako nutnou etapu, na kterém vydělá hlavně technická veřejnost. Uvolní se kmitočtové spektrum pro další služby. Digitalizace je však krok, který musíme udělat, přesto, že nepřinese pro část veřejnosti kvalitnější obraz. Ten kdo má přímým výhled na analogový vysílač už nikdy nebude mít tak „krásný“ obraz jako teď v plném PALu. Až přepnou jeho vysílač do DVB-T a nebude sledovat vysílání v HD rozlišení tak bude mít sice nějaký program navíc, ale programy budou nižší obrazové kvality. Veřejnost to nechce moc slyšet, hlavně ne výrobci a prodejci televizorů. Každý prodává digitální kvalitu jasných a ostrých barev a na to spotřebitel slyší. Jakmile vypne poslední analogový vysílač, nebude s čím srovnávat a všichni budou spokojeni. Pak nebudeme řešit jak je kde silný signál, ale jak hodně kostičkuje který multiplex a těšit se na první program v HD rozlišení z pozemního vysílače.
Nova při spuštění tn.cz začala uplatňovat princip jakéhosi „multifunkčního jedince“. Myslíte si, že to je cesta pro výrobu zpravodajských pořadů?
Pokud je ten jedinec natolik kvalifikovaný, že dokáže materiály získat tak, aby byly použitelné pro další zpracování, tak je tento postup reálný způsobem výroby zpravodajství. Ale nelze počítat s tím, že kdokoliv ve městě, kdo má kameru a digitální střižnu je dobrým základem pro vytvoření kvalitní reportáže. Je to stále tom člověku. V devadesátých letech byl problém reportáž natočit a sestříhat, protože byly kladeny vysoké nároky na obsluhu techniky. Toto dnes již zvládne každý student na svém PC. Nastupuje tedy nejen kvalita řemeslného zpracování ale i kvalita obsahu. Udělat plytkou reportáž o srážce dvou vlaků s potoky krve a hromadou detailních záběrů není problém. Ale udělat reportáž v délce 29 sekund s podrobnou analýzou situace, přesahy do minulosti i budoucnosti, špetkou bulváru a srozumitelným komentářem to už tak obvyklé není. Tady je již potřeba člověka s talentem.
Děkuji za rozhovor.
Abychom byli kompletní, tak výsledky letošní Kafky se dozvíte zde.
