Ačkoli se ve sféře mediální i pedagogické již nějaký čas hovoří o nutnosti vypracovat koncept mediálního vzdělání, nejen že v tomto směru nebylo zatím daleko pokročeno, ale citelně chybí především metodické a učební materiály. Tzv. rámcové vzdělávací programy sice obsahují průřezové téma mediální výchova, učitelé však dost často nemají nástroje potřebné pro naplňování očekávaných výstupů s tímto oborem spojovanými.
Proto musíme jen uvítat publikaci Být v obraze společnosti Člověk v tísni, konkrétně projektu Jeden svět na školách. Jedná se o iniciativu prostředkující učitelům, a jejich prostřednictvím i žákům a studentům, prvky mediálního vzdělání audiovizuální formu, především s akcentem na dokumentární film. V tomto smyslu jde o aktivitu sympatickou i z toho důvodu, že vychází od organizace věnující se otázkám lidských práv i pořádání festivalu filmů této charakteristiky.
Být v obraze je multimediálním projektem kombinujícím klasickou výuku prostřednictvím tematické učebnice s audiovizuálními ukázkami, nejen ilustrujícími prezentované fenomény, ale sloužící i jako podklad pro výuku vztahující se k mediálním obsahům. Učitelům se tak nabízí vhodná platforma pro zapojování audiovizuálních ukázek do výuky.
Materiály jsou navíc zpracovány tak, aby učitelům byla co nejvíce usnadněna práce. Učebnice mají charakter výukového materiálu. Úkoly jsou dostatečně rozpracovány a konkrétně odkazují k prvkům promítaných ukázek. Navíc jsou koncipovány tak, aby rozvíjely kritické myšlení žáků a studentů.
Důležitým doplňkem jsou tzv. pracovní listy, které se nabízejí buď k rozkopírování pro žáky a k přímému zápisu, anebo jako podklad pro další práci. Právě důraz na interaktivní charakter výuky svědčí ve prospěch autorů publikace Být v obraze. Žáci a studenti jsou vyzívání, ať se zamýšlejí nad (většinou) přesahovými souvislostmi audiovizuálních děl. Ta jsou vztahována, především z důrazem na obsahovou stránku díla, k prezentovaným reáliím. Jsou hledány souvislosti historické a společenské. Žáci a studenti se dozvídají nové poznatky z různých oblastí lidského života. Zároveň jsou ale vedeni k tomu, aby nově nabyté informace nejen vkládali do souvislostí, ale i pronikali (přiměřeně jejich věku) do ustrojení samotného audiovizuálního díla.
Jeden z prvních kroků
Otázkou zůstává, zda vymezení především na oblast lidských práv, prezentovaných formou hlavně dokumentární, není pro komplexní výuku mediální výchovy, či alespoň její audiovizuální složky, poněkud omezující. Samozřejmě, že tato tematická oblast nabízí spoustu podnětu jak z širokého okruhu společenských věd, tak historie. Autoři samozřejmě mohou namítnout, že bylo jejich záměrem rozpracovat právě tuto tematickou oblast audiovizuálních děl vztahující se k školní výuce. A že učitelé mohou jejich učebních materiálů využívat právě v případech, kdy prezentované téma souvisí s předmětem jejich výuky.
Pro celostní rozvoj mediální výchovy, jakožto výukového oboru, je ale výrazně cítit potřeba učebnice usilující o komplexnější zpracování tematického i mediálního aspektu výuky oboru. Je tedy potěšitelné a chvályhodné, že vznikla práce tak výhradně a intenzivně se soustřeďující na sféru lidských práv a s nimi souvisejících souvislostí, ale z perspektivy mediální výchovy je nutno tuto iniciativu vnímat především jako podnět pro další aktivity a příspěvek k ucelenějšímu pokrytí rozsáhlého spektra mediální sféry. I v návaznosti na práci spolupracovníků Jednoho světu na školách je možno si představit soubor učebnic a učebních pomůcek pokrývající různé oblasti mediálního prostoru. V ideálním případě by si učitel jen volil učební materiály podle potřeby a tématu vyučovací hodiny.
I rozsah cílového spektra od žáků základní školy až po vysokoškoláky vypovídá nejen o značném nedostatku učebních materiálů na všech úrovních českého školství, ale i o významu mediální kultury pro vývoj mladých lidí, kteří přicházejí s médii do styku v podstatě každodenně, a to již od útlého věku.
Ano, či ne Majoru Zemanovi?
Konkrétně si můžeme přístup autorů učebnice Být v obraze demonstrovat na kapitole věnované v tomto případě hranému dílu, konkrétně jednomu dílu ze série Třicet případů majora Zemana. Navzdory vyostřené debatě vedené před časem na téma adekvátnosti zařazení tohoto normalizačního opusu do programu České televize, pro poznání dezinformačních mechanismů užívaných intenzivně (vždyť film je nejdůležitější umění!) totalitními režimy. Základ této kapitoly tvoří konfrontace reálných historických faktů s jejich prezentací v audiovizuálním díle, v tomto případě v kriminálním seriálu. Žáci či studenti jsou zde vyzývání, aby vkládali získané vědomosti do souvislosti se zhlédnutými skutečnosti a na základě srovnání objevovali principy zkreslování daleko mnohoznačnější a mnohdy i protikladné reality.
Výukové materiály jsou organizovány v podobě tzv. aktivit, především k studentům směrovaných podnětů. Častá je práce s textovými materiály, které vhodně doplňují audiovizuální ukázky. V případě epizody Vrah se skrývá v poli (pojednávající o událostech tzv. Babické aféry) je to třeba Úřední zpráva o dopadení teroristické skupiny vrahů na Jihlavsku. Dezinformace a manipulace s vyšetřovacími a v důsledku i historickými fakty je tak předkládána už na úrovni jazyka, protože tento oficiální zápis se vykazuje vysokou mírou expresivity a patosu, které mají na jednu stranu vystrašit potenciální následovníky i posílit důvěru v oficiální orgány státu.
Událost je nazírána i z perspektivy jejích aktérů. Zkoumán je vztah fiktivních postav seriálového dílu k skutečným účastníkům Babické aféry. Poněkud komicky je vedle schématu postav jednoho dílu Majora Zemana umístěna struktura personálního obsazení seriálového štábu. Žáci a studenti jsou nuceni hledat argumenty pro a proti uvedení seriálu ve veřejnoprávní televizi. Audiovizuální dílo silného mediálního i ideologického dosahu je tak nahlíženo vskutku v komplexní perspektivě nutící k zamyšlení.
Karel Strachota. Jaroslav Valůch. Být v obraze. Praha: Člověk v tísni, 2008.
