Český telekomunikační úřad (ČTÚ) jako státní regulátor v oblasti telekomunikací je odpovědným subjektem za zajištění technicko organizační části přípravy a přechodu na zemské digitální televizní vysílání (DVB-T). Parlament České republiky schválil v květnu letošního roku novelu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, která tvoří základní legislativní rámec k tomuto modernizačnímu procesu.
ČTÚ počátkem srpna na základě uvedené novely v návaznosti na plán využití rádiového spektra představil svůj „Technický plán přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání“ (tzv. TPP), a to s tím, že dotčené subjekty mohly podat své připomínky k tomuto plánu do patnácti dnů od jeho zveřejnění. Dotčenými subjekty jsou nejen provozovatelé televizního vysílání a další spolupůsobící osoby, jako například provozovatelé technických tras k přenosu televizního signálu cestou DVB-T, ale v podstatě každý, koho se přechod na digitální televizní vysílání týká, respektive dříve či později týkat bude. A to podle shora zmíněného plánu již v řádech nejbližších týdnů, měsíců či několika málo let. Tedy svým způsobem jsou dotčenými osobami už i televizní diváci. Takže vlastně my všichni.
Jako aktuální by se nyní mohla jevit také otázka, zda a jaká rizika by mohl mít tento přechodový plán ČTÚ například na televizní vysílání v jednotlivých regionech. A to hlavně na činnost privátních provozovatelů regionálního televizního vysílání, které je dnes už v průběhu druhého desetiletí nedílnou podmínkou i součástí vyváženosti a objektivity duálního systému rozhlasového a televizního vysílání, zavedeného v České republice již počátkem 90. let minulého století.
Podle některých komentářů pro zkrácení dané lhůty k uplatnění připomínek například svědčila rovněž ta „skutečnost, že návrh TPP byl dlouhodobě připravován v součinnosti s dotčenými subjekty“. Jak se ale aktuálně zdá z některých souvislostí kolem přípravného a
připomínkového procesu TPP, není už tak zcela jasné, zda návrh byl vůbec, či dostatečně konzultován například se všemi stávajícími provozovateli analogového televizního vysílání v regionech. A dále jde i o rovné podmínky pro řádnou činnost držitelů nových licencí k provozování digitálního televizního vysílání, kteří je od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) obdrželi letos na jaře. A protože tito noví provozovatelé už nějakou dobu investují nejen svůj čas, energii, ale také značné investiční prostředky do přípravy svého vysílání, logicky také prostřednictvím své nové Asociace digitálních televizí (ADT) tedy sami iniciovali komunikaci s ČTÚ k dotčeným tématům v rámci TPP. Otázkou je, jaké odpovědi padly na otázky ADT a otázkou by mohlo být, zda tu nebyly i jiné otázky mimo ADT. Vzhledem k tomu pak další otázkou může být i to, nakolik eventuální aktualizační korektury na samý závěr uvedeného procesu například v časovém presu prospěly nebo neprospěly výsledku – coby východisku k následné významné etapě, která nejenže bude znamenat další technický a technologický vývoj v dané oblasti vysílání, ale může mít v souvislosti s případnou formou také podstatný vliv i zásadní změny v obsahové sféře. A to pro celé budoucí generace.
Duální mediální krajina České republiky je bez privátních televizních regionů dnes již jen velmi stěží představitelná. A například podcenění platných licencí a licenčních podmínek
stávajících provozovatelů regionálního vysílání, či některých technických vazeb atd., by mohlo znamenat temno na obrazovkách v některých regionech po dlouhé měsíce a nebo dokonce i černo na obrazovkách některých regionálních televizí, a to možná i na celá léta letoucí. A výjimkou prý by nemusely být ani regiony třeba o velikosti celé jižní Moravy, kde by pak několik set tisíc diváků mohlo být bez příslušného televizního signálu. A to třeba i po dobu už zmíněných několika měsíců. Což by zřejmě k pozitivnímu vnímání digitalizace jako takové (včetně institucí a osob odpovědných za její řádné zavedení) ve veřejném mínění nejen v dotčených regionech zcela zřejmě příliš nepřispělo.
A podobné případné důsledky (ať už chtě či nechtě způsobené třeba i v důsledku těch časových či jakýchkoli jiných tlaků v rámci úprav TPP na samém závěru jeho tvorby) by mohly vyvolat reakci veřejnosti i směrem k očekávání nějakého řešení například směrem k odpovědnosti kompetentních orgánů, včetně ČTÚ a RRTV. Když třeba další otázku by potom následný vývoj mohl postavit i tak, že co je platné většině našich diváků to, že si už brzy dobře placení manažeři na svých PDA a za nějakou dobu po nich možná i oni budou moci na svých (nových, ale dražších) mobilních telefonech pustit ten mini televizní přenos cestou DVB-H, (o čemž prý už nějaký čas vedení ČTÚ a RRTV s mobilními operátory mluví), když u nich doma – v jejich běžných českých domácnostech na ně z obrazovky jejich klasického televizního přístroje bude zívat jen Velká Černá Díra (VČD).
Stát a ve svém důsledku tedy pak i občané coby daňoví poplatníci by mohli doplatit i na případné náhrady případných škod v souvislosti s poškozením práv a oprávněných zájmů některých dotčených osob. A pokud by v důsledku TPP utrpělo újmu regionální vysílání jako takové, poškodilo by to v konečném důsledku také a hlavně „řadové“ televizní diváky v regionech. A v televizním vysílání jde přeci především o diváka. O každého diváka. Ať už se na svůj oblíbený program na své televizní obrazovce dívá v centru země a nebo i v té nejvzdálenější obci toho nejvzdálenějšího regionu. A právě proto všem příslušným odpovědným orgánům a osobám musí být nejbližší mimo jiné hlavně také starost právě i o takovéhoto nejvzdálenějšího televizního diváka. Neboť právě takový „běžný“ divák by pak třeba jako dotčený subjekt TPP ČTÚ mohl položit otázku třeba i takto: Bude přechod na digitální televizní vysílání znamenat konec regionů v Čechách? (Tedy jaksi některých?)
