Uznávám, že některé kolegy v Radě jsem musel strašně štvát. Myslím tím především trojici staronových členů. Vždyť oni byli „zkušení“ radní a já regulátorský novic. Přesto jsem do všeho strkal nos, kladl nepříjemné otázky a s vrozenou nespoutaností a drzostí se vrhal do konfliktů. S kolegy z Rady, se Železným i s politiky. Však také moje „úhlavní přítelkyně“ a tehdy ještě spolustranice Marvanová mi vzkázala, že mi prý chybí pud sebezáchovy. Faktem však je, že se mi častokrát podařilo přesvědčit mírně nadpoloviční většinu kolegů a moje aktivity obvykle měly sice dílčí, ale přece jenom výsledky.
I to byl jeden z důvodů, proč v roce 1996 došlo ke správnímu řízení s ČNTS a v roce 1997 k opětovnému prověření celé procesu udělení obou celoplošných televizních licencí. A dokonce hned nadvakrát. Na půdě Rady pro rozhlasové a televizní vysílání i v Poslanecké sněmovně. Na Radě se tomu říkalo „Štěpánkovy balíčky“ a šlo o tlusté spisové složky, ve kterých byly opakovaně prověřeny a propitvány všechny kroky, které vedly k udělení licencí CET 21 (Nova) a FTV Premiéra (Premiéra, později Prima) a pozdějšímu rozvolnění licenčních podmínek.
Výsledkem bylo několik skutečností. Rada pochopitelně narazila na některá dílčí pochybení svých předchůdců, ale zároveň konstatovala, že jak k udělení licencí, tak i k následným krokům došlo vždy v souladu se zákonem. „Balíčky“ také opětovně pitvaly právní podobu problematické rozdvojené organizační struktury s dominujícími servisními firmami. O správních řízeních s Českou nezávislou televizní společností (serviska Novy), Premiérou TV (serviska Premiéry) a obdobně také s Rádiem Alfa (serviska rádia Nová Alfa, dříve Alfa) bude řeč hned v následující kapitole. Z celkového kontextu je ale naprosto evidentní, že nešlo o žádnou šikanu či diskriminaci zahraničního investora televize Nova, protože naprosto stejným způsobem jako v případě Novy postupovala Rada i v případě Premiéry, která měla české vlastníky, i u rádia Nová Alfa.
Pracovní skupinu s obdobným zadáním si zřídila i sněmovní Stálá komise pro sdělovací prostředky. V jejím čele byl poslanec ODS Petr Pleva, snad největší tehdejší kritik Novy a Železného ve Sněmovně. I závěry této skupiny byly v dílčích věcech vůči Korteho Radě hodně kritické, zvláště ke změkčení licenčních podmínek CET 21 ještě před začátkem vysílání, ale zároveň potvrdily zákonnost celého procesu. Na návrh Plevovy skupiny pak Stálá komise 23. ledna 1998 odhlasovala toto usnesení:
1. Stálá komise žádá RRTV, aby jí sdělila, kdo je provozovatelem TV Nova ve smyslu zákona 468/91 Sb.
2 . Stálá komise žádá RRTV, aby případné nesrovnalosti mezi současným stavem a platnou licencí na provozování TV vysílání společnosti CET 21 s. r. o. neprodleně odstranila.
3. Stálá komise žádá RRTV, aby analogicky postupovala i v případě licence společnosti FTV Premiéra s. r. o.
Tohle usnesení si dobře zapamatujme. O pár let později budou někteří politici papouškovat Ronalda Laudera, že správní řízení s ČNTS o neoprávněném provozování vysílání – bude o něm řeč hned v následující kapitole – prý Rada zahájila proto, aby poškodila zahraničního investora.
Stálá komise naopak nepřijala další z návrhů, který vyzýval „ty členy RRTV, kteří se osobně podíleli na udělení licence společnosti CET 21 s. r. o., aby z výše zmíněných okolností vyvodili osobní zodpovědnost a abdikovali na členství v RRTV.“ A neodhlasovala ani další návrh, aby Stálá komise dala „podnět orgánům činným v trestním řízení, aby prošetřily, zda nedošlo v případě udělení licence k provozování TV vysílání společnosti CET 21 s. r. o. ke spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele (§ 158 zák. 140/61 Sb.) členy RRTV, případně jiných trestných činů.“
Tehdejší prověřování okolností udělení licencí proběhlo bez zvýšeného zájmů médií. Ameriku v podobě nejrůznějších pochybností a mýtů novináři „objevili“ až po vypuknutí války o Novu. Každému, kdo se ať už na půdě Poslanecké sněmovny či Rady pro vysílání v letech 1995 – 96 účastnil dlouhých a tvrdých debat a poctivého hledání odpovědí na palčivé otázky, takové počínání muselo připadat směšné. Naši hlídači demokracie se probudili s několikaletým křížkem po funuse.
V reakci na jeden takový „objevný“ článek jsem v listopadu 2001 napsal:
Podobné otázky … jsem si po nástupu do Rady kladl také. Dokonce jsem pro jejich zodpovězení, respektive pro prověření všech okolností udělení licence Nově, a tím pádem i pro vyvrácení některých mýtů, udělal zdaleka nejvíc ze všech. Kdybych však v kladení stále stejných otázek pokračoval i poté, co zazněly racionální odpovědi podložené rozumnými argumenty, připadal bych si jako onen pošetilý senátor, který každou svoji promluvu končil slovy, že ostatně soudí, že Kartágo musí být zničeno. Někteří novináři a politici si dnes slůvko Kartágo jen zaměnili za Novu. Jsou stejně zábavní jako ten senátor. (Ukradená televize, str. 36)
Ale to opět trochu předbíhám. Vraťme se proto kousek zpátky do roku 1996. Schyluje se k prvnímu vážnému střetu Rady s televizí Nova.
