Důvodů, proč RRTV dne 23. července 1996 zahájila s Českou nezávislou televizní společností (ČNTS), servisní firmou TV Nova, správní řízení o udělení pokuty za neoprávněné vysílání, bylo několik. Sílící tlaky z Poslanecké sněmovny a její Stálé komise pro sdělovací prostředky ale tou hlavní příčinou nebyly.
Na Radě se začaly množit dotazy od různých soudů, kdo že to vlastně pod jménem TV Nova vysílá. Důvody byly skoro pokaždé stejné. Soud řešil nějakou žalobu, třeba kvůli nějaké reportáži odvysílané v Televizních novinách, a brzy narazil na různé nesrovnalosti. Práva na pořad, čili copyright, což na konci titulků u každého pořadu prozrazuje údaj u písmenka C v kroužku, náležela servisní ČNTS. Podle zákona však za vysílání měl být odpovědný držitel licence, tedy CET 21. Ovšem provozování televize na základě Radou udělené licence měla zapsáno jako předmět své činnosti rejstříkovým soudem zase ČNTS. Ani soudci se v tom nevyznali.
Oprávněnost podezření Rady potvrzuje rovněž dopis nejvyšší státní zástupkyně JUDr. Bohumíry Kopečné z 12. srpna 1996, která Radě napsala:
Vážení, ve věci týkající se společnosti „Česká nezávislá televizní společnost, spol. s r. o.“ a „CET 21, spol. s r. o.“ Vám sděluji, že Nejvyšší stání zastupitelství zaslalo Městskému soudu v Praze, obchodnímu rejstříku, upozornění ke sp. zn. RgC 21333 a sp. zn. RgC 10581 na neshodu mezi skutečným právním stavem a stavem zápisu do obchodního rejstříku s tím, aby soud podle § 200a odst. 2 občanského soudního řádu zahájil v této věci řízení …
Sečteno, podtrženo: členové Rady měli více než oprávněné důvody k vážnému podezření, že namísto licencované společnosti CET 21 provozuje vysílání televize Nova servisní ČNTS.
Nejdříve se Rada pokoušela řešit nesrovnalosti v organizačním uspořádání Novy (ale také Premiéry a rádia Nová Alfa) spíše neformálním tlakem. To však nepomáhalo. Teprve později přistoupila k zahájení správního řízení. Sice jenom se servisními firmami, ale to pro všechna tři celoplošná média, jichž se to týkalo, představovalo jisté nebezpečí. Kdyby správní řízení potvrdilo podezření Rady, že ve skutečnosti vysílá někdo jiný, a dotčené subjekty závady neodstranily, musela by Rada zahájit správní řízení také s držitelem licence. A tady by už přestávala jakákoli legrace, protože by šlo o správní řízení o odejmutí licence. Logika takového řízení by byla vcelku jednoduchá: Jestliže vysílá ten, kdo vysílat nemá, pak ten kdo vysílat má, naopak nevysílá. A jelikož je to v rozporu se zákonem, Rada mu licenci odejme.
Ve II. části Výroční zprávy za rok 1996 (str. 31) Rada uvádí:
Jak v předcházejícím, tak i ve sledovaném období pokračovala řada jednání, zaměřených na klíčovou otázku: co znamená pojem „provozování vysílání“, které činnosti v jeho rámci musí činit sám provozovatel licence, které může svěřit jiným subjektům, aby je činily jeho jménem, a které mohou na vysílání participující subjekty činit samy za sebe. Jinak řečeno, které jednání provozovatele je již převodem licence.
Právě z těchto důvodů si také Rada objednala právní expertízy. Mimo jiné se také obrátila na Ústav státu a práva Akademie věd. Expertízu vypracoval JUDr. Jan Bárta, CSc., vedoucí sektoru veřejného práva. Mimo jiné se v ní píše:
Licence byla udělena společnosti s ručením omezeným CET 21. Licence opravňuje jen provozovatele, kterému byla vydána, a opravňuje jej jen k tomu, aby sám vysílání provozoval. Jedná se o subjektivní veřejné právo, se kterým stejně jako v jiných obdobných případech oprávněná osoba nemůže žádným způsobem nakládat – zejména je nemůže převést na jiného, stejně jako to nemůže udělat držitel řidičského průkazu …
Rejstříkový soud, ve zjevném rozporu s právem, uznal licenci udělenou jinému subjektu jako oprávnění k činnosti pro ČNTS spol. s r. o. a provedl zápis. Takový zápis však přesto pro ČNTS nezakládá žádné oprávnění k činnosti …
Dr. Bárta se rovněž vyjádřil k postupu předchozí (Korteho) Rady:
Otázka schválení smlouvy (myšlena smlouva uzavřená mezi CET 21, CEDC a Českou spořitelnou) Radou se mi nezdá příliš významná, protože Rada zjevně v této souvislosti neučinila žádný procesní úkon předvídaný zákonem (o vysílání) č. 468/91 Sb., zejména nevydala nějaké rozhodnutí. Situaci chápu v podstatě tak, že byla vydána licence, ve lhůtě stanovené v tehdy platné podmínce licence (licenční podmínka č. 17) byla předložena smlouva o založení jiné společnosti s ručením omezeným, a v této smlouvě je zřetelně napsáno, že bude porušován zákon (držitel licence se zavazuje nevysílat a zakládaná společnost je určena k neoprávněnému vysílání). Rada ve svém tehdejším složení toto neodhalila a prostě neudělala nic – zejména licenci neodebrala. Z toho nelze nijak dovodit, že by nezákonnost byla odstraněna nebo zhojena, protože ani správní orgán nemůže umožnit to, co zákon zakazuje.
A následuje klíčový odstavec:
Postup tehdejší Rady tedy považuji z hlediska formálního za nečinnost správního orgánu, a považuji jej za nesprávný. V žádném případě to však neznamená, že by tentýž správní orgán následně nemohl nebo neměl uplatnit zákon. Naopak tak učinit musí …
