Napětí na mediální scéně v první polovině roku 1998 by se dalo doslova krájet. Děje, které probíhaly, se dají rozdělit na viditelné a neviditelné. Nejprve o těch viditelných. 25. května udělila Rada Nově nejvyšší možnou pokutu 2 miliony korun za odvysílání diskusního pořadu Áčko. Název inkriminovaného Áčka byl „Živím se svým tělem“ a tématem homosexuální prostituce. Rada nepokutovala ani téma, ani přítomnost mladých prostitutů v přímém přenosu, nýbrž amatérskou, ba přímo návodnou dramaturgii a nezvládnuté moderování.
Na straně Rady víceméně stál jeden z účastníků pořadu Doc. Jaroslav Zvěřina, v tisku se naopak do Rady zhurta pustil jiný sexuolog Radim Uzel. Mediálně vděčná kauza měla typický průběh: obrovský humbuk na začátku, naprosté ticho, když po řadě měsíců dospěla rozhodnutím soudu ke svému konci. Soud dal za pravdu Radě.
Teprve po letech, když už veškeré vášně opadly, mi Dr. Uzel prozradil, že svůj článek pochopitelně napsal na přímou objednávku Novy. Programová ředitelka Novy Líba Šmuclerová mi zase pověděla, že dvoumilionová pokuta Áčku paradoxně prodloužila život. Jeho sledovanost klesala a vedení televize ho chtělo zrušit. Ve vypjaté atmosféře po pokutě to nešlo. Vypadalo by to, že mocná Nova skáče podle Rady.
Po celou dobu se také stupňovaly Železného útoky ve Volejte řediteli. 3. července 1998 Radě došla trpělivost a zahájila s Novou správní řízení o odejmutí licence s odůvodněním, že Nova neposkytuje objektivních a vyvážené informace. To byla tvrdá rána. Rada to musela vzít oklikou. Sankcionovat jednotlivý pořad není možné. Nechala proto zpracovat rozsáhlou analýzu všech zpravodajských a publicistických pořadů, včetně Volejte řediteli, a posléze vyhodnotila, jestli mediálně politické informace, které Železný poskytuje ve svém sobotním poledním „one man show“, jsou někde ve zbytku vysílání nějakým způsobem vyvažovány. Nebyly.
Všem bylo samozřejmě jasné, že cílem správního řízení není samotné odejmutí licence a že Rada správní řízení použila jako „výchovný“ prostředek, to však nic nemění na tom, že Železného z toho málem trefil šlak. Než Rada 17. listopadu téhož roku správní řízení zase zastavila, nechala si předložit záruky, že podobné excesy se ve vysílání Novy již nebudou opakovat. A faktem je, že Železný si ve Volejte řediteli již nikdy nedovolil to, co v dřevních dobách Novy.
Ještě ten samý den, co bylo správní řízení zahájeno, si na mě „někdo“ stěžoval u vedení ODS. A grémium ODS nenapadlo nic lepšího, než že se ode mne veřejně distancovalo. Strašně se mě to dotklo a napsal jsem velmi ostrý dopis Václavu Klausovi a všem místopředsedům. Vyčetl jsem jim, že mají plná ústa loajality, pokud jde o řadové členy k vedení, ale když by se mohla projevit loajalita vedení k řadovému členovi, nikdo nezvedne ani telefon, aby se zeptal, jak se věci mají. Nevím, jestli se někdo chytil za nos, faktem ale je, že grémium pověřilo místopředsedu Miroslava Macka, aby se mnou celou věc projednal a moje vztahy s ODS se postupně zase znormalizovaly.
Další ranou pro Vladimíra Železného a jeho americké partnery bylo licenční řízení na celoplošná rádia završené 9. června 1998. Frekvenci 1 a Alfě totiž končila platnost jejich licencí. A Alfa sklidila, co manažeři CME svým přezíravým postojem k českým zákonům zaseli. Licenci narozdíl od Frekvence 1 neobhájila a namísto ní začalo vysílat rádio Impuls.
Jakoby pod hladinou, tedy pro běžného občana v zatím ještě v neviditelné rovině, zároveň začal hořet konflikt uvnitř samotné Novy. Zájmy zahraničního investora a českého držitele licence se začaly rozcházet. CME utrpěla v okolních evropských zemích obrovské finanční ztráty a ze své jediné skutečně ziskové televize – Novy – je potřebovala sanovat. Peníze proto proudily ven. Naopak český management potřeboval v souvislosti s měnícími se preferencemi domácích diváků více peněz na tvorbu programu. Český divák se již nabažil amerických seriálů a v jakési dějinné spirále se navracel k estrádám v novém střihu. Jenže finanční náročnost jedné špičkově obsazené estrády je několikanásobně vyšší než nákupní cena jednoho dílu standardního seriálu.
V téhle atmosféře se konalo tradiční podzimní výjezdní zasedání Stálé komise PSP, tentokrát nikoli v Harrachově, nýbrž na zámku v Lánech. Bylo tu hodně dusno.
Právě v reakci na to se v hlavě prezidenta Frekvence 1 a Evropy 2 Michela Fleischmanna zrodil chytrý nápad. Z jeho iniciativy se několikrát sešel tzv. mediální panel. Zástupci největších broadcasterů v zemi, celoplošných rádií a televizí, privátních i veřejnoprávních, a členové mediálních rad se posadili k jednomu stolu. A namísto oficiálních dopisů a úředních jednání si při neformálním povídání tváří v tvář vyříkávali svoje rozdílné pohledy na otázky společného zájmu. S odstupem času to jednoznačně hodnotím jako pozitivní věc, která aspoň trochu přispěla k uklidnění české mediální scény. Starý lišák Fleischmann to dokonce zařídil tak, abych na tom úplně první panelu v hotelu S.E.N. v Senohrabech seděl vedle Železného. Vzhledem k tomu, že jsme spolu už několik měsíců „nemluvili“, nezbývalo nic jiného než to protrhnout.
Druhým člověkem, který zapracoval na obnovení normální komunikace mezi Železným a mnou, byl spisovatel a šikovný hybatel mediálního zákulisí Martin Nezval. Výsledkem toho bylo, že jsme se se Železným nakonec domluvili, že si naše spory vyříkáme „face to face“. Na podzim 1998, mohlo to být tak na přelomu října a listopadu, jsme spolu zašli na večeři do čínské restaurace na Václavském náměstí. A právě tady jsem si poprvé vyslechl Železného představu o budoucím organizačním uspořádání Novy.
Železný sondoval, jak by Rada přijala, kdyby se CET 21 a ČNTS spojily do jedné firmy. Majoritu chtěl pro českou stranu, aby o strategických rozhodnutích v Nově nerozhodovaly zájmy CME v jiných zemích, naprostá většina zisku (cca 90 procent) měla nadále plynout Lauderovi. Tak to mělo být až do vypršení první licence. Pokud by došlo k prodloužení licence, měl se zisk dělit již napůl. Jeho zdůvodnění mělo jistou logiku: za fenomenálním úspěchem Novy stojí především skvělá práce české strany, nikoli zahraniční peníze. Kdyby v tom prim hrály zahraniční investice, byly by stejně profitní i jiné Lauderovy televize.
Zajímavé je, že obdobné představy o možném splynutí CET 21 a ČNTS tehdy už měli i Američané. Jejich úvahy se lišily pouze v procentech, jak si podělit vlastnictví a zisky. Ta čísla přitom od sebe nebyla zas až tak vzdálená. Ovšem nový šéf CME, kanadský „dřevorubec“ Fred Klinkhammer namísto jemného diplomatického vyjednávání spustil palbu z kanónu. Nejdříve Železného odvolal a pak ho zahnal do kouta. A potom se nestačil divit, co český furiant – znectěný a smrtelně uražený – dovede.
