Dříve než budeme pokračovat ve srovnávání nálezů z Londýna a Stockholmu, vraťme se na začátek roku 1999 a popišme si, co se tehdy odehrálo. Jsme u klíčového okamžiku, na kterém Lauderova CME vystavěla obvinění České republiky.
Kdyby 2. března 1999 někdo radním, kteří se v podvečer rozcházeli z Rady do svých domovů, oznámil, že se právě spolčili s Vladimírem Železným, aby společně zničili investici Ronalda Laudera, asi by se mu vysmáli a významně by si ťukali na čelo. Za čtyři roky bude všechno jinak. Na čelo si budou ťukat stále, ale smích je přejde.
Právě v ten den navštívil RRTV Vladimír Železný, v té době stále ještě dvojjediný šéf Novy, jednatel CET 21 i ČNTS. Podobných informačních schůzek absolvovala Rada předtím i potom desítky, možná stovky. Většinou přímo v tzv. návštěvní den, kdy běží jedna schůzka za druhou, čas od času i přímo v den zasedání. Ať tak či tak, podstatné je to, že každá taková schůzka probíhá v režimu „návštěvního dne“. To znamená, že takové jednání má čistě informativní charakter, a proto se z něho také nepořizuje zápis. Právě v tom je podstatný rozdíl od tzv. nařízeného ústního jednání podle Správního řádu, které Rada občas nařizuje při správních řízeních. Z těch se naopak povinně zápis a obvykle i záznam pořizuje. Správnost takového zápisu musejí podepsal účastníci jednání a Rada jako kolektivní orgán ho musí odhlasovat.
Stručná zmínka o Železného návštěvě je v zápise z 5. zasedání RRTV, konkrétně pod bodem č. 5: Otázky provozování televizního vysílání PRV 41/99 – 14,00 hod. návštěva V. Železného – Rada bere na vědomí stanovisko právního odboru k jednotlivým problémům. Ještě se zde můžeme dozvědět, že přítomni byli členové Rady Milota, Trojan, Novotný, Josefík, Musil, Hanuš, Uhlíř, Muchka, Hůlová, Tomek a Štěpánek a za Úřad Havlíková.
Když to přeložíme do normální mluvy, znamená to, že ve dvě odpoledne se dostavil pan Železný, projednávaly se otázky provozování televizního vysílání a podklady připravil právní odbor Úřadu Rady. Žádný oficiální zápis z průběhu samotné návštěvy neexistuje a jak vyplývá z výše uvedené charakteristiky režimu tzv. návštěvního dne, ani existovat nemůže, natož aby prošel schválením Radou. Tohle je velmi důležitý moment. Zapamatujme si ho.
To však neznamená, že si kdokoli z přítomných nemůže dělat své vlastní soukromé poznámky. Což se také stalo. Na služebním notebooku tak činila kupříkladu vedoucí Úřadu PhDr. Helena Havlíková. Ručně si poznámky dělali i jiní.
Proč Železný Radu navštívil? Přišel ji informovat o aktuálním vývoji v Nově. Nezapomínejme na kontext té doby. Bylo veřejným tajemstvím, že uvnitř Novy to vře v souvislostmi s finančními problémy CME. Zájem členů regulačního orgánu o dění v nejsilnějším a nejvlivnějším médiu v zemi je proto, myslím, pochopitelný. Železný Radu informoval o finančních potížích CME v Německu, Maďarsku, Rumunsku, o propadu jejích akcií, o možné fúzi CME s SBS. Hovořil také o pnutí mezi CET 21 a CME a své problematické pozici člověka, jenž sedí na dvou židlích, které se rozjíždějí. Nakonec Radu požádal, jestli by mohla zrekapitulovat obecné zásady smluvního uspořádání mezi držitelem licence a servisní firmou, tak jak vyplynuly ze správního řízení s ČNTS. Radní vesměs odpověděli, že to možné je, ale že by bylo lepší, kdyby poslal dopis s konkrétními otázkami.
Železný dopis napsal hned druhý den – 3. března 1999. Je na hlavičkovém papíře CET 21 a on je na něm podepsán jako jednatel CET 21. Starý lišák Železný však chtěl dostat víc, než o co původně žádal, a otázky záměrně naformuloval tak, aby Rada definovala konkrétní smluvní uspořádání CET 21 a ČNTS. Jenže na to mu Rada neskočila a odpověděla v obecné rovině. Dopis má datum 15. března 1999, je na hlavičkovém papíře Rady, je adresován Vladimíru Železnému, generálnímu řediteli TV Nova a jednateli CET 21, je pod ním podepsán předseda RRTV Josef Josefík, Rada ho před odesláním projednala a v korespondenci RRTV je zapsán pod č.j. 638/99. Uvádím to takto detailně proto, neboť kolem tohoto dopisu bude později spousta dohadů, dva stockholmští arbitři jej budou vydávat za tajný a stane se záminkou k nehorázným obviněním. Myslím, že pod teze, které v dopise charakterizují provozovatele vysílání, tzn. držitele licence, se s naprosto klidným svědomím může podepsat kterýkoli člen regulačního orgánu. Nejen na jaře 1999, ale i dnes. Zde jsou:
– provozovatel působí, funguje a jedná jako provozovatel, tj. vykonává příslušné řídící, administrativní a účetní úkony. Odpovědní pracovníci programu i skladby programu jsou osoby zaměstnané, jmenované (pověřené) přímo provozovatelem licence;
– obchodní vztahy mezi provozovatelem vysílání a servisními organizacemi jsou budovány na neexkluzivním základě. Exkluzivní vztah mezi (nimi) totiž může zakládat faktický převod některých funkcí a práv příslušejících provozovateli vysílání a tím i faktický převod licence;
– provozovatel plně odpovídá za skladbu a sestavování programu a nese za něj redakční odpovědnost. Provozovatel šíří program vlastním jménem, na vlastní účet a na vlastní odpovědnost. Musí tedy jednoznačně rozhodovat o obsahu vysílání, jeho časové a žánrové skladbě, o poměru domácí výroby a zahraničních pořadů;
– provozovatel vlastním jménem uzavírá smlouvy s ochrannými organizacemi autorů a výkonných umělců. Umořování programových a autorských práv formou vysílání přísluší výhradně provozovateli. Provozovatel je pro účel vysílání povinen získávat licence a práva od obstaravatelských organizací nebo přímo od jejich vlastníků;
– provozovatel vlastním jménem uzavírá smlouvy s organizací zabezpečující technické šíření signálů;
– tržby z reklamy jsou výsledkem prodeje reklamního času, který je přímo spojen s licencí; musí je tedy přihlašovat a zdaňovat ta osoba, u níž fakticky dochází k plnění, tedy provozovatel. (Pochopitelně je však přípustné, aby v této oblasti podnikání provozovatel uzavřel smlouvu s agenturou, která pro něj bude reklamu nakupovat.)
Rada zopakovala přesně to, co bylo výsledkem správního řízení s ČNTS. Nad tento rámec je zde pouze obecný názor na exkluzivitu. Rada se však zcela záměrně nevyslovovala k exkluzivitě či neexkluzivitě aktuálních smluvních vztahů uvnitř Novy. Ve Výroční zprávě za rok 1999 (str. 45) k tomu uvádí:
Obě strany staví svou verzi podstaty sporu na odlišném výkladu vzájemně uzavřených smluv. CME trvá na exkluzivitě a povinnosti CET 21 vysílat výhradně prostřednictvím ČNTS, zatímco CET 21 tuto exkluzivitu popírá a deklaruje právo uzavírat servisní smlouvy s libovolnými organizacemi. Postoj Rady v této věci je stejně jako v minulosti blíže názoru, že exkluzivita ve vztahu držitele licence a servisní organizace není žádoucí, protože dává větší možnost s licencí manipulovat. Rada ale nebude v tomto sporu poskytovat výklad příslušných ustanovení smluv uzavřených mezi oběma stranami sporu, protože jí to z povahy věci nepřísluší.
Ano, nepřísluší. Od toho tu jsou soudy a ne regulační orgán. To však neznamená, že regulační orgán na to nemůže mít svůj názor a prezentovat ho. Postoj zcela shodný s názorem Rady později zaujmou i poslanci a do nového zákona o vysílání 231/2001 Sb. už vtělí naprosto jednoznačný paragraf 32: Provozovatel vysílání je povinen provozovat vysílání vlastním jménem, na vlastní účet a na vlastní odpovědnost a nést odpovědnost za obsah programů.
