Zřízení Vyšetřovací komise pro zjištění skutečností v souvislosti s arbitrážním řízením ve věci CME versus Česká republika, ke kterému ve Sněmovně došlo 21. května 2003, nelze hodnotit jinak, než jako obrovskou strategickou chybu stran Špidlovy vládní koalice. Viníci přece už byli nejen označeni, ale v přímém televizním přenosu dokonce i „popraveni“, tak proč se v tom ještě rýpat. Vždyť by se ještě mohlo vyvalit, že to všechno ve skutečnosti bylo jinak. Vznikl orgán, který si nemohl zacpat uši a zakrýt oči. Věci, které do té doby nikdo nechtěl poslouchat, bylo najednou komu říct.
Komise měla deset členů, každá parlamentní strana nominovala dva poslance. Za ČSSD v komisi zasedli JUDr. Stanislav Křeček a Ing. Miloslav Vlček, za KDU-ČSL MUDr. Josef Janeček a MUDr. Vladimír Říha, za US-DEU Taťána Fischerová a JUDr. Hana Marvanová, za ODS Miroslava Němcová a Ing. Jiří Patočka a za KSČM Mgr. Ivana Levá a RSDr. Antonín Zralý.
Zvláště unionistická nominace Hany Marvanové mi připadá velmi pikantní. Asi tak jako kdyby byl vyšetřováním událostí 17. listopadu 1989 pověřen Miroslav Štěpán. Nicméně Marvanovou po její těhotenské rezignaci na poslanecký mandát brzy nahradil Tomáš Vrbík. Nebyla to však jediná personální výměna, neboť v červnu 2004 za zemřelého Jiřího Patočku z ODS nastoupil MUDr. Mgr. Ivan Langer. Předsedou vyšetřovací komise se stal poslanec ČSSD Stanislav Křeček.
Z logiky věci vyplývá, že existují dvě možné varianty nějaké viny. Buď platí tradiční verze, že se RRTV spolčila s Vladimírem Železným, společně zničili investici CME, a Česká republika proto musela zaplatit 10 miliard korun. Tohle by platilo v případě, že jsou správné závěry stockholmských arbitrů. Pokud jsou však správné závěry londýnských arbitrů – a obojí naráz prostě platit nemůže –, podle kterých Česká republika žádnou škodu nezpůsobila, pak žádní viníci v tom tradičním smyslu neexistují. Jelikož však Česká republika přesto 10 miliard korun musela zaplatit, přímo se nabízí důvodné podezření, že tomu někdo napomohl. A to je ta druhá varianta. Tyhle stopy však určitě nevedou na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, nýbrž na Ministerstvo financí a k některým politikům.
Křečkova komise v první fázi spíše překvapila. Po počátečních průtazích, kdy policejní složky komisi vůbec nepřidělily profesionálního vyšetřovatele (proč asi?), jak v podobných případech bývá zvykem, se poslanci pustili do práce. A k překvapení mnohých se šetření brzy zaměřilo i na druhou variantu, takže se před komisí potili lidé jako bývalý náměstek ministra financí a poslanec ČSSD Jan Mládek, který je zřejmě odpovědný za tragický výběr advokátní kanceláře Clifford Chance.
U příležitosti prvního výročí odvolání naší Rady jsem v dubnu 2004 poskytl rozhovor internetovému serveru Česká média (www.ceskamedia.cz). Na tom, co jsem tehdy řekl o Křečkově komisi, není třeba nic měnit. Zde je úryvek z onoho rozhovoru:
Sledujete práci Křečkovy vyšetřovací komise?
Jistě, někteří z nás před ní vypovídali … Musím říct, že práce vyšetřovací komise je pro mne spíše příjemným překvapením, hlavně její předseda Stanislav Křeček. Zatím z něho mluví daleko více právník než politik. Uvidíme, jestli to takhle vydrží.
Co máte na mysli?
Z dosavadních veřejných výstupů vyplývá, že vyšetřování se ubírá spíše jiným směrem, než leckdo na začátku asi předpokládal. Vyjádření pana Křečka, že „ministerstvo financí arbitráž hrubě podcenilo“ a že „nevybralo optimální právní zastoupení“, hovoří za vše. Komisi navíc leží na stole řada písemných dokumentů, které dokazují, že někteří úředníci a politici rozhodně neudělali vše pro úspěch České republiky, ba naopak, že někteří přímo napomáhali protistraně. Dříve či později se tedy koaliční poslanci ocitnou před dilematem, zda naplnit – ať už pomyslnou nebo faktickou – politickou objednávku nebo dát průchod spravedlnosti padni komu padni.
Co tipujete vy?
Obávám se, že to všechno skončí ve stylu, že za to tak trochu mohou všichni a přitom vlastně nikdo. Byl bych velice příjemně překvapen, kdyby výstupem byla zcela konkrétní trestní oznámení. Podvržený a zřejmě i zfalšovaný „zápis nezápis“ z jednání mezi Radou a Železným, který posloužil jako klíčový důkaz proti České republice a který paradoxně předložili sami právní zástupci ČR, si o to doslova říká. Koneckonců sama RRTV takové trestní oznámení už také podala.
Před komisí jsem vypovídal 14. listopadu 2003 a s trochou nadsázky si dovolím říct, že jsem si tu připadal jak Dimitrov při procesu kvůli zapálení Říšského sněmu. Ve škole nás učili, jak se z obžalovaného stal žalujícím. Měli na mě původně vyhrazeno půl hodiny. Hovořil jsem však více než půl druhé hodiny. Skoro na žádné otázky nedošlo. Jednu zmatenou otázku položila pouze Táňa Fischerová (US-DEU) a jen mě utvrdila, že pokud ji někdo od „Donathů“ nenapíše, co má říkat – třeba jako když v předvečer stockholmského odvolacího soudu ve Sněmovně přednášela píárový materiál CME, který denuncioval českého arbitra Jaroslava Hándla –, je poněkud mimo.
Využil jsem svědecké výpovědi také k tomu, abych komisi oficiálně předal řadu písemných dokumentů, které vcelku jednoznačně dokládají, jakou měla RRTV motivaci, když usilovala o uvedení rozdvojené organizační struktury Novy do souladu s českými zákony. Kromě toho jsem poslancům rovněž předal Prohlášení Maríny Landové, ve kterém křivě svědčí ve prospěch CME („aby nedošlo k omylu“), a právní expertízu Právnické fakulty Západočeské univerzity, která podnikatelské aktivity CME kvalifikuje jako kriminální činy. A abych nezapomněl, také jsem komisi předal stenografický záznam píárové řeči poslankyně Fischerové.
V ten samý den vypovídal před vyšetřovací komisí také Vladimír Železný. Jeho kompletní výpověď najdete mezi přílohami této knihy.
Že to s odvahou komise něco skutečně vyšetřit nebude zas až tak horké, začalo být jasné v červnu 2004, kdy měla předložit Sněmovně svoji zprávu. V Česku se samozřejmě nic neutají, takže se mi její první verze brzy dostala do rukou. A bylo to přesně tak, jak jsem už v dubnu předpovídal: za prohranou arbitráž mohou všichni a zároveň nikdo. V zákulisí se tehdy povídalo o tom, že Křeček prý od Špidly dostal jasné zadání, že ve zprávě prý má být zvýrazněna úloha Rady a potlačeny jakékoli zmínky o Janu Mládkovi. Jestli je to pravda, nevím, nechci dr. Křečkovi křivdit. Faktem ale je, že v ten samý čas se najednou vynořila také jeho nominace na prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. K prezentaci žádné zprávy nakonec nedošlo, protože mandát vyšetřovací komise byl prodloužen o dalšího půl roku, až do prosince 2004.
Žádné iluze o odvaze vládních poslanců podívat se na kobylku Ministerstvu financí, řízenému sociálně demokratickým ministrem, si ale opravdu nedělám. Takže abych pravdu řekl, co komise do závěrečné zprávy nakonec napíše, mě s odplývajícím časem vzrušuje méně a méně. Valný význam to mít nebude. A kdyby se poslanci – nedej Bože – přece jenom pochlapili, můžu být jenom příjemně překvapený.
