2. ČÁST – (Vladimír Železný vypovídal jako svědek před Vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny pro zjištění skutečností v souvislosti s arbitrážním řízením ve věci CME versus Česká republika dne 14. listopadu 2003.)
3) Stala se CME vůbec společníkem ČNTS?
Rovněž klíčová otázka pro výsledek arbitráže. CME vystupovalo v arbitráži jako legitimní majitel servisní společnosti ČNTS. Přitom americký investor, ať už jím byl kdokoli, přijal, podepsal a měl respektovat licenční podmínku číslo 17, podle které jakékoli změny ve vlastnictví ČNTS podléhaly schválení Radou. Původním majitelem ČNTS byla berlínská společnost CEDC MS GmbH, registrovaná jako německá. Od okamžiku, kdy se z mnoha důvodů jako soukromá společnost Ronalda Laudera CEDC stalo nepohodlným, začaly pokusy o nenápadné a tiché převedení vlastnictví ČNTS a příslušné investice v České republice pod CME, tedy veřejně obchodovatelnou bermudskou společnost. Jak upozornil i zevrubný právní rozbor Právnické fakulty Západočeské univerzity pro Úřad vyšetřování ČR byl převod majetkové účasti podepsán 28. července 1994. Podle výpisu č. 246826 Obchodní a průmyslové komory v Amsterdamu k první registraci CME jako právnické osoby ovšem došlo až 4.srpna 1994 a společenská smlouva je až ze 3.srpna 1994. Podle autoritativních právních rozborů tak k ČNTS přistupovala neexistující společnost, způsobem, který naše zákony vylučují (§ 57, odstavec.1 Obchodního zákoníku ve znění platném v roce 1994). Teprve podpisem společenské smlouvy vzniká společnost a může na sebe přebírat závazky. Do té doby koná jen kroky, které vedou k jejímu ustavení.
K tomu přibýval fakt, že přistoupení mohlo být platné až po schválení Radou pro rozhlasové a televizní vysílaní. Podmínka 17 byla klíčovým a ze strany zahraničního investora dobrovolně přijatým předpokladem pro souhlas Rady s, arci právně problematickým, vložením užití licence do společnosti ČNTS, ze kterého pak Lauderova skupina odvozovala své právo na 100 procent příjmů z výnosů televize Nova! Tato podmínka naopak opravňovala Radu schvalovat změny vlastnické struktury i v ČNTS, přestože to nebyla licencovaná společnost. Leč obsahovala vložené užití licence a jako taková musela být samozřejmě svázána s regulací českého státu. Jinak by se užívání udělené licence, problematicky vložené do jiné společnosti, ocitlo už zcela mimo dosah regulačního orgánu. Rada však nikdy přistoupení CME namísto CEDC k ČNTS neschválila! Byla to černá můra pro CME, zdroj právních úzkostí. CME se obávalo o schválení žádat, zejména když se původní majoritní vlastník ČNTS, tedy CEDC ocitlo po neúspěšných investicích v Berlíně v likvidaci. Proto pro CME představovala takovou úlevu novela mediálního zákona platná od 1.1.1996. Proto jsme jménem ČNTS, po schválení novely, doručili poslankyni Marvanové obrovskou kytici růží. CME se domnívalo, že se tím zhojil vleklý právní problém, zda je CME vůbec společníkem ČNTS. To však dodnes není právně jasné! Od toho okamžiku také mohlo CME zahájit kroky k prodeji celé své struktury, aniž bylo závislé na české Radě. Logicky ovšem Rada ještě čekala se zrušením podmínky číslo 17 více než rok, přesto, že jí toto zrušení nařizovala novela zákona. Čekala na závazný příslib stažení užití licence z ČNTS a naopak převzetí plné odpovědnosti za vysílaní a užívání licence ze strany CET.
Lauderova skupina tedy nadšeně uvítala novelu mediálního zákona a navazující zrušení podmínky 17 a významně z ní benefitovala. Za to ovšem musela logicky a dobrovolně přijmout fakt, že užití licence se vrátí do CET 21 jako licencované společnosti. Mimochodem celý následný pokus o prodej CME v letech 1998 a 99, který se paradoxně stal i základem pro stanovení škody, kterou český stát údajně CME způsobil, by byl nemyslitelný bez zrušení podmínky 17 a tedy bez novely zákona. To ovšem nijak nebránilo Lauderově skupině tento fakt otočit na hlavu a v arbitráži si naopak pokrytecky stěžovat na tuto, kdysi růžemi vítanou, novelu zákona a na navazující činnost Rady.
Pokud by se ukázalo, že CME se díky dvěma výše uvedeným skutečnostem nikdy nestalo společníkem ČNTS, mělo by to dalekosáhlé důsledky pro stabilitu celého Lauderova imperia. Všechny výnosy televize Nova by patřily německé společnosti CEDC v likvidaci, tedy likvidátorovi a věřitelům. A samozřejmě by to také jednoznačně znamenalo i nepříslušnost stockholmské arbitráže podle Úmluvy s Nizozemskem.
4) Existuje vůbec CEDC Management Services GmbH?
Každý rejstříkový soud má za povinnost neustále sledovat shodu skutečného stavu se stavem zapsaným v obchodním rejstříku. Kdokoli, třeba i tato vyšetřovací Komise může podat podnět k přezkoumání této shody. CEDC je stále registrovaným společníkem CET 21 s.r.o. Pokud dnes ale otevřete internetové stránky německé organizace, která působí jako náš obchodní rejstřík, zjistíte, že CEDC Management Services GmbH, kdysi uváděné jako společnost v likvidaci, je již vymazáno ze stránek. Přijmeme-li možnou právní konstrukci, že díky chybám v přistoupení CME k ČNTS by vlastníkem i této servisní organizace stále mohla být německá společnost CEDC, pak se ocitáme ve velmi zajímavé situaci, kterou český stát rovněž neužil v arbitráži. Ostatně není vyloučeno, že Lauderova skupina volila překotný a neobvyklý převod vlastnictví ze CEDC na CME, bez schválení Radou, právě z obavy, že podle přísných německých zákonů o likvidaci společnosti by likvidátor mohl zabavit podíly CEDC v CET 21 a snad i v ČNTS a ze získaného výnosu pak uspokojovat nároky případných věřitelů.
Jistě by stálo za to, v případě, že Lauderova skupina při likvidací CEDC nepřihlásila likvidátorovi a věřitelům participaci v CET 21 a také fakt, že přistoupení CME místo CEDC k ČNTS proběhlo bez souhlasu Rady, upozornit na tuto skutečnost příslušné orgány Spolkové republiky. Současně zahájit šetření, kdo a jak dodnes zmocňuje JUDr. Martina Radvana k zastupování CEDC na území České republiky.
5) Lze jako investici chránit mezinárodní úmluvou i navýšení základního jmění pomocí účtů za čistírnu?
Reálné finanční prostředky, které pomohly Nově, zejména pak její servisní organizaci, se rozběhnout byly ve srovnání s jinými televizemi malé a ve značné výši je poskytoval také druhý investor, tehdy čistě česká banka Česká spořitelna. Jen nedůvěra České spořitelny v perspektivu komerční televize, se kterou nebyla na území České republiky do té doby žádná podnikatelská zkušenost, vedla k její nechuti převzít větší, ne-li dokonce majoritní, podíl ve strukturách televize Nova nebo její servisní organizace. Televize Nova by byla jen s Českou spořitelnou naprosto stejně úspěšná a bez zahraničního investora by se vyhnula všem krkolomným právním konstruktům a problémům do budoucna. Takto jistý díl úvodních investic vložil do ČNTS zahraniční investor prostřednictvím německé společností CEDC Management Services GmbH.
Zbytek prostředků, na nákup budovy Měšťanské besedy a technologie, platila už přímo ČNTS ze svého zisku formou splácení úvěru, který opět velkoryse poskytla Česká spořitelna. Z výnosů televize Nova byla totiž její servisní organizace zisková už půl roku po svém startu.
Svůj majoritní podíl v ČNTS získal zahraniční investor, reprezentovaný později společností CME, údajným navýšením základního jmění o 173 milióny 148 tisíc korun ve formě nefinančního vkladu v podobě know-how a některých dalších nefinančních položek. Údajně! CET 21, jako společník ČNTS, upozornil i rejstříkový soud, že k navýšení nedošlo v souladu se zákonem, ale spíše způsobem, který je snad ještě možný v některých odlehlých částech Afriky, kde lze místo peněz investovat lesklé skleněné korálky.
Zahraniční investor svojí většinou na valné hromadě a na zasedání zástupců vlastníků prosadil uznání tohoto navýšení a proto byli jednatelé ČNTS pověřeni, aby tuto „krabici od bot“, jak se navýšení interně v ČNTS nazývalo, předali na rejstříkový soud. Mimochodem ten tehdy existoval snad jen pár týdnů. Byla to nová instituce, která teprve hledala standardy, uplatňované při zápisu. Aby CME dodalo váhu souboru papírků, který byl údajně jeho nefinančním vkladem, přiložilo opravdu kuriózní dokument auditorské firmy Coopers-Lybrand, vypracovaný ing. Miladou Špačkovou, který neříkal nic více a nic méně, než že účty a přiložená prohlášení CME auditorka prošla a že součet odpovídá. Mimochodem neodpovídá. Podle dodatku číslo 3 Společenské smlouvy ČNTS činil vklad 173 148 000,- Kč, auditorka však uvádí ve „Jmenovitém seznamu nepeněžitých vkladů“, tedy v oné podivné nic neříkající inventuře, částku 173 417 503, 86 Kč. Když ale sečtete položky, které jsou dodnes vedeny na rejstříkovém soudu, dospějete zase k jinému číslu, 190 863 551, 83 Kč.
Přestože údajně navyšovala společnost CME, bylo v oficiálním dokumentu o přistoupení CME k ČNTS uvedeno již dříve složené základní jmění, ovšem ještě společností CEDC MS GmbH, 264 000 000,- Kč. A to přesto, že oficiální audit ČNTS, prováděný společností Arthur Andersen (auditorka Irena Liškařová) vykazuje k 31. 12. 1994, tedy už po údajném přistoupení CME, stále „díru“ v základním jmění ČNTS ve výši 172 504 000,- Kč jako nesplacenou pohledávku.
Čím tedy byla investice CME, chráněná podle nizozemské Úmluvy, vlastně tvořena, co jako základní jmění dodnes leží v základech České nezávislé televizní společnosti? Jaký nefinanční vklad umožnil později CME vydělat na arbitrážním nálezu 10 miliard korun? Tedy jen namátkou! Neomaleně jsou tu účty související s náklady Lauderových společností na licenční řízení v Polsku, náklady na licenční řízení na Ukrajině, letenka jakési paní Kleinové letadlem Concorde z New Yorku do Paříže, platby za taxi v Praze i jinde, spropitné číšníkům v pražských restauracích. Jsou tu účty za večeře dávno snědené, dávno strávené a také dávno … mnoho měsíců před vznikem ČNTS. Snad nejvíce pobuřující jsou ovšem xeroxové kopie převodů peněz v amerických bankách mezi neznámými fyzickými a právnickými osobami ve Spojených státech, z nichž ani jedna nemá žádnou právní vazbu na CME nebo ČNTS. Jsou tu i odkazy na účty za čistírnu. Naleznete zde účty, které byly z doby před tím, než vůbec ČNTS vznikla. Jsou započítány předměty, které již před tím nakoupila a proplatila ČNTS. CME si do svého navýšení znovu započítalo některé položky, které jako vklad vložilo CEDC. Některé vklady, například podivná platba za bezpečnostní audit od izraelské společnosti Shafran je adresována TV Nova, nikoli ČNTS. Dokumenty jsou nejen v rozporu s českou účetní legislativou, ale i s legislativou americkou US GAAP. Je tu výpis z banky z účtu CEDC Bermuda a telefaxové potvrzení přijetí jakéhosi šeku ve výši 1,6 miliónu německých marek bez uvedení jakéhokoli účelu platby a bez doložení faktury. Je tu dopis, kterým jen sděluje pan Honig ze CEDC Bermuda, že tato společnost zaplatila jiné společnosti v Darmstadtu částku 833 000,- DM s výzvou, aby ČNTS tuto částku na účet CEDC Bermuda převedla. Některé částky jsou rukou přepisovány. Je tu uvedena platba faktury společnosti Arthur Andersen, která účtuje služby panu R. Beckiemu v Německu na částku 5 575 USD za období ke 31. 3. 2003. Připomínám, že ČNTS byla založena 8. 7. 1993. Na sedmi listech jsou uvedeny dokumenty, které se vůbec netýkají ČNTS, ale jsou již dávno účtovány mezi CET 21 a CEDC. Nemají nic společného ani se CME, které navyšuje, ani s ČNTS, která je příjemcem navýšení. Ostatně i tyto platby jsou datovány hluboko před vznikem ČNTS. Totéž se týká několika desítek dalších účtů. 29 935,- USD je účtováno společností Penthouse FS NV společnosti CME New York, která vůbec není uvedena ani v seznamu auditorské firmy Coopers-Lybrand. List 112 a list 132, které ostatně nemají žádnou souvislost s navyšující firmou, jsou shodné, ale jsou počítány zvlášť, tedy dvakrát. CEDC Praha, další tajemná společnost, která dvakrát uvádí své účty u Živnobanky v Praze, nemá dodnes nic společného s navyšující firmou CME. A tak dále, a tak dále…
V navýšení jsou hojné platby za americké know-how. O televizi obecně a o televizi ve Střední Evropě toho ovšem naši partneři věděli tolik, jako my o ještěrkách a hadech v Arizoně. Jen na okraj uvádím příklad takového know-how. Poradce pro architekturu z New Yorku zapomněl v projektu zvukově odizolovat dabingová studia od vnějšího hlučného prostředí. Museli jsme v ČNTS, samozřejmě už na náklady této společnosti, později vestavovat do studií ještě jedny vnitřní izolované místnosti. Ve Spojených státech se totiž vysílají převážně jen americké, tedy anglicky mluvené pořady. A dabing tam neznají. Takové to bylo know-how. Naopak připomínám, že pro úvodní fázi budování svého televizního impéria ve Východní a Střední Evropě CME hojně užilo skutečné know-how českého managementu televize Nova.
Podnět o nezákonném způsobu navýšení základního jmění ČNTS, který byl prezentován v roce 2000 na tiskové konferenci, byl českým rejstříkovým soudem ignorován. Ke stejnému závěru, precizně právně argumentovanému, dospěl i rozbor Právnické fakulty Západočeské univerzity pro Úřad vyšetřování ČR. Podle něj dokonce CME stále dluží svůj vklad, jako investici do ČNTS, navýšený o úrok. Rejstříkový soud má přitom povinnost trvale sledovat soulad skutečného stavu se stavem zapsaným v rejstříku. Nic tedy soudu nebránilo, ba naopak, aby v době arbitráže proti České republice přezkoumal, zda CME vůbec do ČNTS investovalo, kolik a v jaké podobě, zda tato investice byla v souladu se zákonem a může tedy být legitimně chráněna mezinárodní úmluvou. Na nesoulad zápisu o navýšení základního jmění ČNTS velmi kvalifikovaně již v roce 2000 upozornila společnost CET 21, která je společníkem ČNTS. Pokud by soud podnět přezkoumal, pak by v arbitráži získala Česká republika velmi podstatný argument a pravděpodobně by ani nebylo Úmluvou o ochraně investic co chránit.
6) Uplatnil český stát ve své obhajobě fakt, že CME mohlo získat rozhodující vliv v licencované společnosti, ale koupi samo odmítlo?
CME v arbitráži vytrvale razilo tezi, že český stát mu bránil, jako zahraničnímu investorovi, v přístupu k licencované společnosti. V roce 1995 se skupina vlastníků CET 21 rozhodla prodat část svých podílů, a to tak, že dokonce bylo možné získat majoritu. Ačkoli CET 21 nebyl podle vzájemných dohod povinen jakkoli respektovat něčí prioritu, rozhodli se společníci nejprve korektně nabídnout odkup těchto podílů americkým partnerům ze CME. CME projednalo tuto nabídku na jednání valné hromady na Bermudách. Prostřednictvím svých zástupců pak informovalo CET 21, že o odkup podílů v licencované společnosti nemá zájem. Důvodem byla nechuť přijmout odpovědnost za licenci a nechuť podřídit se plné regulaci v licencované společnosti, kterou jménem českého státu vůči CET 21 uplatňuje Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. A to zejména v situaci, kdy CME pobíralo de facto 100 procent výnosů televize Novy a současně bylo veřejně obchodovatelnou společností na newyorské burze Nasdaq. Logicky se obávalo regulace, která by musela být reportována akcionářům a výrazně by negativně ovlivňovala aktuální hodnotu akcií CME.
Teprve po odmítnutí nabídky na odkup majority se společníci rozhodli, že tato možnost bude poskytnuta dr. Železnému. Tedy až jako druhému v pořadí. Stížnosti u mezinárodní arbitráže, že český stát svými regulačními kroky znemožnil CME přístup k licenci a licencované společnosti jsou tedy liché. Už jen uplatnění dokumentů o odmítnutí možnosti stát se majoritním vlastníkem licencované společnosti při obhajobě České republiky mělo a mohlo zcela rozvrátit některé základní teze žaloby.
7) Proč nemohla obhajoba ČR užít jako důkaz o nezákonném chování investora tak zvaný „Český plán“?
Nesporně se shodneme na tom, že chránit investici lze mezinárodní úmluvou pouze v případě, že při jejím užití investor dodržuje právní řád státu, kam investuje. Po náhlém odvolání dr. Železného z funkce generálního ředitele ČNTS v dubnu 1999, které bylo trestem za jeho odmítnutí prodat R. Lauderovi 60 % podílů v CET 21, obdrželo právní oddělení CET 21 zásilku, tuším z Londýna, s neznámým velkokapacitním paměťovým médiem, na kterém byl nahrán obsah písemné komunikace z interního počítačového serveru CME v Londýně. Mimochodem, tuto komunikaci, se souhlasem arbitrů a holandského soudu, úspěšně užil dr. Železný ke své obhajobě v soukromé arbitráži se CME v Amsterdamu.
Médium, mezi jiným, obsahovalo tak zvaný Český plán CME, který již někdy od února 1999 předjímal možnost, že se od dr. Železného nepodaří koupit podíl v licencované společnosti a bude třeba ho zdiskreditovat, zničit a získat licenci jiným způsobem, než koupí. Český plán byl detailním návodem na nelegální pirátské převzetí vysílacích frekvencí televize Nova a následné vynucení převodu televizní licence na CME. Tento pokus byl od května 1999 realizován. A společnost CET 21, která musela hájit zákonnost vysílání na našem území a také svá nezadatelná vlastnická práva držitele licence na to reagovala logickým přerušením spolupráce se ČNTS. Tedy s organizací, která se ji pokoušela nelegálně připravit o licenci a systematicky se ji snažila uvést do situace, kdy nebude moci kontrolovat vysílání. Přesně podle tohoto plánu totiž následovaly od dubna do srpna 1999 kroky, které vedly k pokusům o pirátské vysílání nelicencované ČNTS na frekvencích licencované CET 21. Cílem těchto pokusů bylo prokázat, že CET 21 nemá kontrolu nad vysíláním televize Nova, jak to ukládá licence. Jak jistě víte, Rada konstatovala i ve své zprávě parlamentu za rok 1999, že CME se dopustilo pokusů o nelegální pirátské vysílání na frekvencích televize Nova.
CME se tak pokusilo zopakovat obdobný postup, který ji přivedl k vysílací licenci na Ukrajině, kdy si útokem na licencovanou společnost vynutilo přidělení vysílacích frekvencí na úkor původního licencovaného subjektu. Tento postup byl předmětem soudních sporů se CME a dokonce vyšetřování ze strany amerických kontrolních orgánů.
Proč však česká obhajoba neužila Český plán a údaje o jeho realizaci, které by dokazovaly, jak nezákonně se chovalo CME jako investor na území suverénního českého státu? Třeba také proto, že zvláštní shodou okolností v době, kdy se rozbíhala obhajoba České republiky, vpadla policie, pod záminkou trestních kauz dr. Železného, do všech prostor, kde mohla předpokládat, že paměťové médium s Českým plánem může ležet. Poté bylo toto paměťové médium zabaveno.
Klíčový důkaz o intenci CME porušovat zákon na území České republiky a o spiknutí proti jejím suverénním právům tak byl „včas“ samotným českým státem zmražen prostřednictvím vlastních vyšetřovatelů a státních zástupců, tedy znehybněn pro obhajobu v arbitráži a zamčen do šuplíku. Mimochodem, žádný důkaz z tohoto paměťového média se v důkazním řízení proti dr. Železnému nikdy neobjevil. Hlavně že byl v šuplíku. Jaká zvláštní náhoda!
