Otázka z titulku se týká naší milované, protože placené, veřejnoprávní České televize. Její hloupá dramaturgie zasazuje do mého těla týden co týden hlubší a hlubší rány. Začínám se bát, že jakýkoliv pokus o něco záslužného je umořen tupou a lacinou zábavou první třídy, a to dokonce na pokračování.
Na digitalizaci se těším zejména proto, že bude otupena síla tří celoplošných molochů. Na fakt, že se na Nově a na Primě není v podstatě na co koukat, jsem si už zvykl. Obě komerční stanice si našly svůj širší či ještě širší okruh diváků, do něhož zkrátka nepatřím. Ale, co je mi potom – obě firmy jsou tu, aby vytvářeli zisk, což se jim daří. Navíc Nova začala produkovat několik projektů, které čeří nudnou hladinu televizního rybníka.
Ovšem s ČT je situace zcela jiná, protože je z velké části placená z koncesionářských poplatků a ze svého principu by měla být orientovaná na kvalitu a ne na sledovanost. Jenže opak je pravdou, ČT až hystericky lpí na sledovanosti, přestože může navenek působit, jako by jí to bylo jedno. Není! Jinak si nedovedu vysvětlit podřadnou věc s názvem Trapasy. Kvalita nulová, přesto se na jejich poslední vydání dívalo 1 360 tisíc diváků se share vyšším než 40 procent. Projekt s tak ubohou úrovní patří někam na komerční
stanici a ne do sobotního prime time na ČT1.
Obdobně nepochopitelným počinem je věc s názvem 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem. Nemám vůbec nic proti zmiňovanému herci a jeho divadelního herectví si velmi vážím, ale připadá mi, že jeho působení na obrazovkách ČT se dá nazvat kulturní okupací, jež má za následek naprostou devalvaci jeho hereckých kvalit. Měl jsem tu „čest“ vidět dvě televizní historky z některého z předešlých vydání a s ohledem na své zdraví jsem musel urychleně odejít na čerstvý vzduch. Kladu si otázku, zda ty peníze opravdu stojí za takovou prostituci.
Závažnějším problémem ale je, že takovéto počiny podřadné kvality někdo pustí do vysílání. Odpovědného dramaturga by za každý takový blábol měl čekat spravedlivý trest. V tomto případě jde o pana Bedřicha Ludvíka. Pokud si Kateřina Fričová ve funkci programové ředitelky nedokáže sjednat pořádek a ukončit veškeré takovéto „trafičky“ pro zasloužilé, měla by na hodinu opustit své křeslo. Nostalgicky vzpomínám na loňský červenec, kdy jsem do jejího příchodu vkládal mnoho nadějí, které se bohužel nevyplnily.
Ukázka z rekordního Sluhy dvou pánů v Národním divadle
