Pondělní seriál České televize „Proč bychom se netopili“ se přehoupnul do své druhé poloviny. Zpočátku jsem projektu nedůvěřoval. Jsem ale rád, že jsem se nenechal odradit a vytrval jsem. Už první díl mi dal tušit, že bych mohl propásnout ojedinělý úkaz současné televizní původní české tvorby.
Nynější seriálová tvorba ve mně vyvolává mírnou dávku skepse. Asi nejsem vhodným divákem, ale Ordinace, Ulice nebo VKV pro mě prostě nejsou. Proto mě velmi mile překvapil nový seriál ČT, navíc z velmi zajímavého prostředí – vodáků. Je až s podivem, že i v současné době se najde seriál s omezeným množstvím dílů (rovných deset) a hlavně jednou věcí – dějem. Možná, že by se našla nějaká „hluchá“ místa, je jich ale poskrovnu. Herecké obsazení je také téměř bez chybičky. Neokoukané tváře byly příjemným zpestřením. Vše kazí jen snad Kateřina Janečková, tedy nic proti ní (i když jako Ošklivku Katku jsem ji viděl jen v jednom díle, příliš mi k srdci v tomto seriálu nepřirostla). Ale „moravská holka“ jí nesedla. Možná jen subjektivní názor. Docela mne uráží, jak jsou v seriálech zobrazování obyvatelé Moravy – hloupí lidé s nářečím, kteří rádi pijí slivovici (dalším příkladem je postava Olina Líbala v seriálu TV Prima VKV). Možná se budete divit, ale ne všichni jsou takoví… :-).
Vraťme se zpět k seriálu. Po uvedení prvního dílu jsem četl v jednom denním periodiku nechvalné poznámky o některých částech seriálu. Dotyčnému autorovi vadilo, proč postavy jezdí ve starých laminátových lodích a ne v nových, moderních. Ono pořizovat si novou loď není zrovna levná záležitost. Sám jsem několik vodáckých kurzů absolvoval… a staré lodě sloužily velmi dobře. Dále autor připomněl, že se nesmí stanovat na okraji lesů. To je sice možné. Ovšem místo, na němž postavy stanovaly v prvním dílu, nebylo blízko lesa, nýbrž u břehu řeky. Na tomto místě řeky Sázavy jsem osobně jednu noc pobyl (jednalo se o legální kamp). Les opodál byl spíše jen menším seskupením několika málo stromů. Stanování se nám tam snažily pokazit jen divoké labutě, které ovšem (po našem vytrvalém vzdoru krmit je) pokusy vzdaly, odplavaly jinam. To sem ale možná tak úplně nepatří.
Sledovanost není na poměry špatná, zhruba půl druhého milionu každý týden putuje po vodě (alespoň tedy po obrazovkách České televize). Kdysi by tyto výsledky označovaly propadák. Jak si však čím dál častěji zvykáme, sledovanost klesá a tento výsledek je brilantní. Seriál má rychlý spád, děj Vás nenechá vydechnout. Vtipné dialogy, výborně zvolené obsazení a netradiční prostředí. Klady, které povznášejí seriál na přední příčky české tvorby. Dokonce i píseň Richarda Krajča „Tak nějak málo tančím“ se k seriálu hodí a začala se mi i líbit… a to mi v rádiích (mírně řečeno) „lezla na nervy“.
Foto: Archiv České televize
