Milé čtenářky, milí čtenáři. V žádném případě si o sobě nemyslím, že jsem VIP osobnost, abych mohl psát do této rubriky, ale v tomto jediném případě udělám vyjímku. V tomto článku bych se rád zamyslel nad minulostí a budoucností nejen tohoto serveru, ale mediálního světa vůbec, a zároveň ohlásil jednu (pro mne docela zásadní) informaci.
Psal se rok 1999, bylo 25. února a svůj život zahájily dva velikostí nesrovnatelné projekty – celoplošné Radio Impuls Ivana Baťky pod vedením Jiřího Hrabáka a internetový magazín Radia.cz Radka Dreslera pod vedením Radka Dreslera :) V tu dobu jsem měl za sebou necelé dva roky práce na opavské pobočce Evropy 2, kde jsem si vyzkoušel pozice technika, reportéra, zprávaře i redaktora a došel jsem ke dvěma závěrům. Přestože mne rádio strašně chytlo, nikdy jsem nebyl ani průměrný a hlavně moderování byl hotový trapas. A druhak jsem pochopil, že člověk nemusí být prvotřídní režisér, aby mohl psát o filmech, ale pokud umí gramatiku, zná prostředí a je schopen vytvořit web, může si založit stránky o filmu.
Po roce úvah a plánů jsem tedy díky vydatné pomoci společnosti Redigy s.r.o. spustil tento server a využil k tomu právě start Impulsu jako původní otvírací článek – Alfa je mrtvá, ať žije Implus. Následoval další článek, rozhovor s programovým šéfem Impulsu Jirkou Němečkem, díky čemuž okamžitě vznikly spekulace, že tento web je pouhou PR aktivitou Radia Impuls. Nebyla to pravda, pouze jsme využili zásadní události pro jednodušší start. Podobných spekulací se za těch devět let vynoříly samozřejmě desítky, podle článků nás platila prakticky všechna rádia s vyjímkou libereckého Radia Contact, které za celou dobu nereagovalo na žádný pokus o komunikaci.
Začátky byly z dnešního pohledu veselé. Vzhledem k tomu, že jsem studoval informatiku, gramatiku jsem znal, ale o novinařině jsem nevěděl vůbec nic. První články byly tedy něco jako dnešní blogy. Informace se míchaly dohromady s mými názory a nepotvrzenými domněnkami a se standardní novinařinou naše články neměly nic společného. A byl to právě Jirka Němeček, který mi po roce řekl, proč mi za žádný článek nedal jedničku a vysvětlil rozdíly mezi zpravodajstvím, komentářem, analýzou a dalšími žánry. Když jsem pak poprvé napsal článek bez jediného vlastního názoru – týkal se výsledků poslechovosti – přišel mi nudný, ale dostal jsem pvní jedničku. A tak jsem pochopil alespoň základy žurnalistiky, které se snažím dodržovat dodnes i když duší novinář nejsem. Srovnat si to můžete sami, rozdíly mezi články z let 1999 a 2000 a těmi nejnovějšími jsou nebetyčné. Pro mnohé možná sušší, ale odpovídající novinářské etice.
Podobně jako Radia.cz a posléze RadioTV se měnila i rádia, která byla vždy hlavním tématem tohoto magazínu. Zatímco na konci devadesátých let řada rádií vysílala naprosto nadšenecky, plánovací hudební software nebyl zdaleka běžnou záležitostí a odbavování písní probíhalo mnohde z CD a Minidisků, dnes se na vše dělají průzkumy, Selector samozřejmostí a CDčka zůstala na několika málo stanicích. Stejně se změnila i otázka vlastnictví. Na konci devadesátých let u nás existovalo přibližně 70 rádií a 60 vlastníků. „U nás není problém mnoha rádií, problémem je mnoho vlastníků,“ říkal předseda Asociace provozovatelů rozhlasového vysílání Michal Zelenka.
Dnes u nás vysílá skoro stovka stanic, ale vlastníků nenapočítáme více než dvacet. Dá se říct, že zbyla šesticee rádií, která nepatří do žádné silné skupiny – Relax, Helax, Egrensis, Rubi, Haná a Contact. Všichni ostatní spadají buď pod nejsilnější skupiny Lagardere, Media Bohemia, Radio Investments nebo pod silné vlastníky jako GES, Mafra, Radim Pařízek nebo Michal Plachý. Snížení počtu majitelů mělo odstranit uniformitu českého éteru, kterou mnozí kritizovali. Zda se to povedlo, nedovedu posoudit, ale spíše si myslím, že jestli ano, tak pouze minimálně.
Co nás čeká dále? Každopádně posilování internetového a digitálního vysílání, kde posluchač získá mnohem pestřejší nabídku. Ovšem nemyslím si, že tyto jevy v nejbližší době zcela vytlačí analogové rádio jako je to plánováno u televize. Důvod je jednoduchý, rozhlasových přijímačů je mnohonásobně více než televizních a průměrný posluchač je s nabídkou analogových rádií v podstatě spokojený. Jak jinak si vysvětlit fakt, že Radio Impuls poslouchá každý týden více než 25 procent populace, přestože nabízí pouze léty ověřenou muziku a běžný (i když velmi dobře zpracovaný) informační servis. Většina lidí jednoduše od rádia nežádá více než mu v současnosti nabízí a proto bych se nedivil, kdyby se analogově vysílalo ještě za 20 let.
Abych se taky dostal k meritu věci. Změnila se rádia, změnilo se RadioTV a změnil jsem se i já. Po devíti letech vedení tohoto serveru jsem se rozhodl k odchodu. Média mne stále zajímají, ale nejsem „rozený novinář“ a chtěl bych se vrátit k tomu, co jsem studoval, tedy k informatice. Od 1. března bude mít RadioTV nového šéfredaktora. Neprozradím, kdo to je, ale napovím. Jeden ze dvou slovenských Jurajů, kteří píší o českých médiích. Přeju mu do jeho působení mnoho štěstí a síly. Já osobně se médiím vyhýbat nechci, ale o tom, zda a v jakém rozsahu se dále budu účastnit na tomto projektu rozhodne mé pracovní vytížení a samozřejmě také zájem šéfredaktora a ředitele RadioTV.
Asi by se slušelo na tomto místě poděkovat lidem, kteří mi v historii nejvíce pomohli. Nemá smysl jmenovat všechny, stejně bych na někoho zapomněl, takže zmíním jen tři. Majitele ABradio Adama Křikavu, který do RadioTV investoval v době, kdy už jsem neměl žádné prostředky na jeho provoz a nikdy si nedovolil zasahovat do práce redakce. Současného šéfredaktora Digizone.cz Honzu Potůčka, který před pár lety převzal vedení RadioTV a svými články doslova bombardoval čtenáře. A Juraje Koiše, který mi byl nejlepším pomocníkem v těžkých dobách.
Více se dozvíte ve středu v rozhovoru končícího a začínajícího šéfredaktora na RadioTV. Přeji vám ostrý obraz a dobrý zvuk.
