Copak se to se světem děje?

Václav Kasík, nedávno odvolaný z funkce generálního ředitele Českého rozhlasu, pro špatné hospodaření, resp. prošustrování hodně peněz při rekonstrukci budov rozhlasu v Praze. A nyní je jmenován šéfem České filharmonie po člověku, který byl odvolám z důvodu špatného hospodaření. Je to asi nový trend v rozhodování ministerstva kultury. Asi to bere jako jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou. Také se dá zkusit, kolik miliónků lze prošustrovat, aniž by byl viníkovi dokázat úmysl, a není tudíž stíhatelný. Peníz a Bůh jsou věčný, jen funkce se mění.

Až po rozhovoru s ministrem Václavem Riedlbauchem v ČT mi to došlo. Jsou to kamarádi a to ne kdejací, ale sídlo podnikání pana ministra je na stejné adrese, na níž jsem byl Kasíkem přijímán před 17 lety jako ředitel techniky Rádia Alfa. Pravda po 333 dnech jsem to tam vzdal, nemaje žaludek na podnikatelské způsoby, ve snaze zachovat si renomé z Technické poradny Týdeníku rozhlas. To bylo mezi lety 1993 a 1994. Václav Kasík, jako Kaskol, s. r. o., získal licenci na celoplošné zpravodajské radio, kterému se říkalo česky Rádio Alfa.

Proč se mi vybavila vzpomínka po 17 letech? Ale napadlo mě hledat spojení mezi ministrem kultury a Václavem Kasíkem. Tak jsem si vzal na pomoc ARES. Je tam mezi ekonomickými subjekty jakýsi Phdr. Václav Reidlbauch s místem podnikání Revoluční 6, Praha. A to je ta vzpomínka. Právě tam jsem byl najat na technické ředitelování v Rádiu Alfa.

Ani bych si nedovolil tvrdit, že Alfa byla finančně úspěšná. Ono se nejvíc přichází o peníze placením, což si v Alfě uvědomovali, a tak to začalo drobným nesplácením faktur, až se musela vystěhovat z prostor Na poříčí 12. A že by Radiokomunikace takových zákazníků pro šíření celoplošného vysílání chtěly víc, to bych také netvrdil. Jen jedno licenční období Radio Alfa vydrželo. Ani spojení se Železnou Novou, jako Radio Nová Alfa se neujalo. Prodloužení licence se také nekonalo, avšak celé vedení Alfy se „transformovalo“ na vedení Českého rozhlasu. Cesty osudů jsou nevyzpytatelné, a kdo z Alfy ještě neměl vyšší funkci, se nyní pokouší v konkurzu o místo ředitele, je jím Karel Zýka. Naše země trpí tím, že je málo lidí na práci, a vedoucí místa jakoby byla propachtovaná pro určitou množinu vyvolených.

A víte, že slovo kultura se již od 16. století se používá pro označení vybraných lidských činností, zejména uměleckých (tzv. „vysoká kultura“). Do ní patří literatura, umění, hudba, případně i věda a filosofie, ale také ministerstvo kultury. Proti této vybrané, elitní vysoké kultuře, vyžadující vzdělání a péči, stojí nekulturní řešení výměny šéfa ČF a to bez výběrového řízení.

Manažerskou „taktiku“ nového šéfa by mohla komentovat Barbora Tachecí. Sám ji jmenoval do funkce šéfky Radiožurnálu, pak jí nechal se znemožnit a nakonec jí odvolal. V ČF mu bude líp – staří kamarádi si přece nebudou škodit. Na ministrovi je mi sympatické, že nedělal šaškárnu s výběrovým řízením, a na funkci šéfa ČF jmenoval toho nejlepšího – kamaráda.