Divák, který nemá na televizní obrazovku čas, byl ještě před pěti lety pro televizi pohromou. Nepřinášel svou peněženku jako protihodnotu a pro zadavatele televizní reklamy měl tedy nulovou hodnotu. Dnes ale i na část takových diváků našly televize udičku. Jmenuje se internetový archiv. Je tedy trochu s podivem, že se většina našich televizních stanic o tuto udičku často stará velmi nedbale.
Namátkou televize Nova, která by měla líp než kdo jiný vědět jak důležité je využití materiálů, které už byly jednou natočeny a která poslední dobou tvrdí jak je pro ni internet důležitý. Můžete proklikat celý novácký web, ale například archivní vysílání, dnes už i oficiálně ukončeného pořadu, Na vlastní oči nenajdete. A tento pořad není jediný. Nova má poměrně bohatý archiv pořadů, které už pravděpodobně nikdy vysílat nebude, ale které by jí na internetu mohly přinášet průběžně zisk.
Podivnost naprosto opačnou naopak provádí Česká televize. Její internetový archiv je sice velmi bohatý a průběžně updatovaný, ale touha po nových položkách někdy přináší nesmyslné kroky. Když totiž kliknete ve veřejnoprávním internetovém archivu na položku filmy, máte pocit, že ČT opravdu otevřela stavidla archivů. Položky jako Zločin v šantánu, Zemský ráj to napohled, Včera, dnes a zítra, nebo Starci na chmelu vzbuzují dojem, že stačí jeden klik a čeká vás filmový zážitek. Jenže ouha. Pod těmito položkami se zobrazí nápis, že „přehrát lze pouze bonusy“, což například u filmu Včera, dnes a zítra znamená rozhovor s dabérem.
Jako divák se tedy v tuto chvíli nedívám, ale spíš divím. Proč má ČT potřebu předkládat mi nezajímavý obsah pod lákavým obalem? Chce mě snad od svého vysílání odradit? A proč nechce Nova vydělávat na tom co už má a nijak nevyužívá?
