Že se v řadě českých médií v posledních týdnech odehrává nebývalá smršť věnovaná České televizi, je nepochybné. Že ta smršť souvisí s volbou nového generálního ředitele je nabíledni. Že ovšem v té smršti létají smrduté střely uhňácané z bláta totálních nesmyslů, polopravd a záměrného zamlčování faktů, to za samozřejmé považovat odmítám a je mi to líto. Léta jsem se totiž do české žurnalistiky neskromně počítal a cítil jsem jistou stavovskou hrdost. S Milanem Tesařem z Reflexu bych však do jedné kasty už patřit nechtěl. V aktuálním vydání Reflexu (čtvrtek 7.5.2009) se totiž otírá o mé jméno, a to tím nejprimitivnějším způsobem, jaký může novinář zvolit. Pan Tesař se mnou totiž nikdy nemluvil, zjevně pramálo tuší o interních procesech v České televizi a v některých případech prokazatelně zamlčuje čísla, která jsou mu známa. To vše zřejmě jen proto, aby článek vyzněl tak, jak si předem naplánoval. O co jde? Text je věnovaný údajnému klientelizmu, který se má odehrávat pod taktovkou ředitelky programu České televize Kateřiny Fričové v Centru zábavné tvorby brněnského televizního studia (pan Tesař se nenamáhal zjistit správný název tohoto centra), kde ráčím být tou dobou šéfdramaturgem. Problém má spočívat v tom, že syn ředitelky Fričové je spoluvlastníkem produkční společnosti, která vyrábí nebo se dříve podílela na výrobě několika pořadů mého centra. Vezmu to popořadě, chronologicky a od podlahy.
AZ – kvíz
V roce 2007 ještě před nástupem paní Fričové do pozice programové ředitelky, bylo studio Frame100r na základě dobrých referencí jako jeden z 6 účastníků přizváno do tendru na kompletní nové výtvarné řešení soutěže AZ-kvíz. Milan Tesař ve svém článku uvádí hodnotu zakázky 1,2 mil. Kč. Jako zaměstnanec ČT nejsem oprávněn svévolně zveřejňovat rozpočtové údaje. Podstatné je, že Milan Tesař prokazatelně ví, že Frame100r byl jedním ze dvou vítězů tohoto výběrového řízení. K tomu existují příslušné doklady z výběrové komise. Pan Tesař také ví, že hodnota zakázky na grafiku (tedy toho, na čem se jako jeden ze spoluautorů podílel Frame100r) byla zhruba v úrovni 50% jím zmíněné sumy. Neboť součástí celé velké zakázky byla také výroba kompletních nových studiových dekorací. Zda jde o sumy v branži obvyklé či nadsazené, to už pan Tesař zapomněl uvést. Trvám na tom, že jde o částky standardní. Laik také možná netuší, že u televizní grafiky – jako jsou například znělky nebo předěly – je nutné rozlišovat mezi výtvarným návrhem a jeho následním rozpracování do animací. Je v zájmu diváků ČT, aby nebyly všechny znělky z pera jednoho výtvarníka. Proto se také pořádají výběrová řízení. Výroba, tedy animace pak podle interních předpisů ČT má probíhat na našem vlastním grafickém pracovišti. Jenže to nemá nekonečnou kapacitu, a tak se občas stává, že pod časovým tlakem (tak tomu bylo právě u AZ-kvízu) je potřeba animaci vyrobit jinde. Takový postup není zdaleka ojedinělý. Jenže potom už by ten těžký kalibr v hlavni pana Tesaře ztratil na razanci.
Krotitelé dluhů
Tento pořad vznikl na základě námětu, se kterým mne oslovili lidé z Frame100r na jaře 2008. Myslím, že šlo o velmi dobrý a také originální počin, neboť v té době a v podstatě doposud se podobný námět (dokureality o řešení problémů osobních – rodinných financí) na obrazovkách televizí v ČR neobjevil. O správnosti volby tohoto námětu koneckonců svědčí i neuvěřitelný ohlas tohoto pořadu, který trvá i dva měsíce poté, co už cyklus skončil. A jsme u další manipulace pana Tesaře. Celý cyklus měl pouze 12 epizod. Vysílal se od 6. ledna do 24. března 2009. Zveřejňovat rozpočty nemohu, nicméně pan Tesař má zjevně mezi zaměstnanci ČT spolehlivý zdroj, který komunikační pravidla porušuje za mne. Stačí tedy použít násobilku a zjistíte, že se v žádném případě nejedná o zakázku v objemu přes 16 milionů, ale o částku zlomkovou – zhruba v úrovni 20%. „Je to moc, nebo málo?“, ptá se pan Tesař. A já se ptám, zda je za nepravdivými údaji jeho neprofesionalita nebo záměr? Rozpočty pořadů jiných dramaturgických center, kterými se pan Tesař ohání, nemohu znát, protože k nim nemám přístup. Srovnání s lifestylovými magazíny o bydlení je pro člověka z oboru už na první pohled směšné. Krotitelé dluhů vznikali jako svého druhu časosběrný dokument v rozmezí několika měsíců. Bylo by tedy dobré ptát se na rozpočty alespoň žánrově podobných formátů – Výměna manželek (Nova) nebo třeba Jak se staví sen (Prima). Rád bych tedy viděl ty nejmenované konkurenty, kterým se taková zakázka zdá „komfortní“. Mimochodem gratuluji k dobré volbě výrazu, neboť pod „komfortem“ si může kdokoliv představit cokoliv. Je to předražený luxus nebo je to dobré řešení za dobrou cenu ? No a co bych podtrhl především – v podmínkách České televize šéfdramaturg nikomu rozpočet nenabízí, dokonce jej ani neschvaluje. Možná se stačilo jen zeptat, zavolat.
Není mi zřejmé, proč vlastně do smrště vyfabulovaných smradlavých koulí zatáhl autor Milan Tesař moje jméno. Mám pocit, že se to jen hodilo do té konspirativní teorie, na které svůj článek vystavěl. A znovu podotýkám – k sepsání těchto řádek mě motivovalo jediné – smutek nad tím, že i takhle může vypadat rádoby investigativní česká žurnalistika.
