Tentokrát odbočím od digitálních či jiných moderních technologií, a pokusím se otevřít otázku informování obyvatelstva prostřednictvím městského, lokálního vysílání. V první polovině devadesátých let minulého stolení byly na pořadu lokální televize s výkonem max. 8 W ERP. Nebudu tu rozebírat všechny okolnosti, které vedly nakonec k příklonu na systémy městského rozhlasu. Začalo to sice rozhlasem po drátě, ale po privatizaci celého systému RPD se většiny sítí ujal SPT TELECOM, a.s., který velmi brzy zjistil, že nejde o lukrativní podnik, přestože licencovaný. Proto se rozhodl pro postupné likvidování zesilovačů a rozvoden, které byly většinou pod střechami pošt. Likvidace dost drastické a bez varování, takže při nahlášení poruchy technik třeba zjistil, že zesilovače v ústředně nejsou, a „po našem“ se ani nevědělo, kdo si je vzal nebo prodal. Většinou šlo již o nové technologie, plně tranzistorované, které jistě dodnes slouží na stadionech. Vždyť to bylo 150 W s možností 100 V, 16, 8 nebo 4 ohmy.
Jistě to byl dobrý obchod, protože technologie a sítě byly gratis, a mělo jít pouze o provozní náklady, ale znáte to. Když se něco má provozovat je potřeba mnohé zajistit. Ochranné autorské svazy a určitý počet techniků na běžnou údržbu, a to stojí peníze. Rozprodání nebo rozkradení bylo jednorázové a bez daní.
O svůj poslech tak přišla zařízení pro seniory, školy, nemocnice a některé nemajetné domácnosti. Některá města se chtěla bránit cestou RRTV, která jako vždy bezzubě strašila, ale během „řízení“ bylo rozhodla o útlumu tohoto druhu vysílání.
O svou možnost informování obyvatel však města nechtěla přijít a jedinou cestou byl městský rozhlas, o jehož kvalitě se hovořívalo s despektem. Tak bylo rozhodnuto (n.př. v Kostelci nad orlicí), že se městský rozhlas oživí. Ukázalo se, že se zesilovači RPD zmizely i měděné dráty z rozvodů.
Dnes je to tak, že v inkriminovaných místech je solidní reproduktor (tlampač) se zesilovačem a na vstupu má FM přijímač pro jediný kmitočet. Tónové spuštění a uzavření zesilovače zajistí, že reproduktor bez signálu nešumí apod. „Městské informace“ mají samozřejmě smysl jen pro místní obyvatele, a ti si je velmi cení. Pokud si chci hlášení poslechnout doma, naladím si 72,075 MHz. Myslím, že tento kmitočet funguje i v jiných městech, což si můžete ověřit. Jen je třeba chytit vysílací čas, a ten není jednotný.
Města mají internet, dávají také důležité informace formou SMS, ale to není všem dostupné, i když se to všeobecně uvažuje. Mě je sympatický „ten tlampač“ na ulici, který mě zve třeba na grilování v místní hospůdce.
„Dráťák“ je kus mého mládí. Měli jsme jej doma od doby kdy definitevně klekl rodinný přijímač, diuviální předválečný Telefunken Triumph. Ještě bych si dovolil pana Rottenbrga decentně opravit; ústředny RPD nebyly trazistorové /snad možná vyjma lokálních poboček tak s maximálně dvěma desítkami stanic/, ale elektronkové. Používaly ruské vysokovýkonové přímožhavené pentody, kdy ústředna pro město s cca 12 – 15.000 obyvateli měla nominální výkon okolo 5 kW. Koncové elektronky pracovaly v páru, jako dvoučinný zesilovač a byly umístěné v bezpečnostním kontejneru ve tvaru mohutné kovové skříně s pancéřovými okny. Elektronky měly vejčitou baňku s anodou vyvedenou na jejím vrchlíku a byly i s paticí asi 35 – 40cm vysoké, anodové napětí bylo asi 1,5 kV, žhavící proud ani napětí nevím, odhaduji tak do 10V/20A. Ten kontejner byl pochopitelně nezbytný, případná imploze tak velké eletronky s objemem hodně přes litr, by mohla jinak fatálně ohrozit obsluhu zesilovací stanice, o anodovém přívodu nemluvě. Pochopitelně vše bylo umístěno ve zvláštní místnosti, oddělené od studia, které bylo součástí zesilovačky, někdy se odtud odbavoval lokální program. Výkonový signál šel do linek, vetšinou vedených vrchem na sloupech pod napětím asi 30V. Na straně posluchače byl jednoduchý „přijímač“ tedy skřínka s reproduktorem a regulačním transormátorkem asi o deseti stupních. Nostalgie je hezká věc, ale ta úděsná spotřeba a kdo by takové zařízení udržoval, včetně kilometrů venkovních vedení. Které je v případě místních rozhlasů dnes nahrazováno FM přenosem. Ale místní rádio na těchto frekvencích FM by mohlo být třeba řešení. Třeba i to jednou bude…
K těm tranzistorovým zesilovačům: Východní Čechy, správa Pardubicka rekontruovala, protože stávající zařízení bylo jedno z nejstarších.
A líbilo se mi hlášení jako: ..Kdo má kozy, ať se dostaví na očkování… Dvořáček a Nováček si nezvadli odměny za vejce…
Je škoda, že se městští odborníci obrací na skutečné odborníky až při potížích.
Ten nesympatický tlampač tlumočící informace bez úvodního chrchlání a kultivovaně (něž někteří moderátoři soukromých rádií), je místními vlídně přijímán a je-li relace pravidelná, připraví se ni.
Nic není ideální, ale nejhorší je nečinnost.
Dobrého večera. Začnu odpovědí na Vaši předposlední větu. Mně byl vždy už od malička takový vesnický tlampač vysoce nesympatický, většinou to začínalo krákoravým hlasem, někoho, z Místního národního výboru: ,,POZOR ! POZOR ! Místní hlášení…“ A většinou to zvalo občany na nějakou brigádu… Vyřvávalo to např. v době oběda, v neděli, kdy se dalo předpokládat, že občané budou doma a pod. Pro jistotu, to bývalo opakováno, 3x po sobě. Strašně, mě to štvalo. Většinou jsem reagoval puštěním gramofonu, či něčeho podobného ,,na plné kule“ abych té agitce, unikl.. I tak, se to někdy nedalo, když byl člověk, zrovna na zahradě, něco dělal a nebylo se kam, před tím schovat. Vždy, na to vzpomínám, jako na hrůzu. Jsem rád, že už se to nepěstuje. Dále už jen kuriozity. Po revoluci jsem někde viděl velice zajímavou informaci, nevím zda to ještě existuje nebo už dávno ne nebo , zda toho existuje dokonce více. Ale v tom prvotním porevolučním nadšení, kdy šlo ledacos, si nějaký borec a toho chlapa fakt obdivuju, pustil takovou vesnickou televizi. Sám jeden člověk. Ze střechy nějakého obyčejného rodinného domku, jen pro pár dalších domků v té vesnici s dosahem tak na okraj té vesnice. Vysílal asi 1 hod týdně nebo tak něco. Ale prostě ta ves měla normálně svoji informační vesnickou televizi. Tak to mi přišlo dost dobrý. Další taková zvláštnost byla zde na serveru, ale to jsem ji tady kritizoval a kritizoval bych ji zase. Kdy si nějaká nemocnice pustila po celé nemocnici po drátech svoje vlastní rádio. V té nemocnici si udělali normálně studio a lékaři a sestry se tam střídali ve vysílání ve svém volném čase. A měli vlastní nemocniční rádio. Tehdy jsem napsal, že mi to přijde dost divné a že bych jako pacient nemusel mít zrovna vůbec tedy chuť na jejich druh hudby a že bych tak ještě chápal, když by to bylo asi jako v autobuse, tedy bylo možno přepínat mezi několika kánály, kde by šly nonstop desky s různými žánry, že to bych ještě ocenil, ale aby mi jako pacientovi cpal někdo do hlavy nějaké hity, to bych to asi brzy serval ze zdi. Další zajímavost je ta, že v jedné hodně velké fabrice, nechali po revoluci zmodernizovat, za hodně velké peníze rozhlas po drátě, po celé té fabrice a radostně se těšili, jak budou hrát všem k práci. Absolutně to selhalo a ani trošku se to neosvědčilo a jen vyhodili peníze. Situaci pak vyřešili tak, že za peníze té společnosti nakoupili velké množství těch nejlevnějších ,,jezevčíků“ a rozmístnili je po celé firmě, každé kanceláři a každém provozu a lidi na tom místě si tam naladili sami, co chtěli. Je to jediná, o které jsem, kdy slyšel, že by něco podobného udělala. Tedy napřed ta modernizace, původního rozhlasu a pak nákup radiopřijímačů. Obvyklé myslím bývá to, že si zaměstnanci, přináší své vlastní, z domova. No a třetí věc se týká těch webů, různých vesnic. To považuji za výbornou věc a myslím si, že je to naprosto ideální a zcela bez problému a fandím tomu. Sice, ne každý má PC, ne každý, má internet a ne v každé vesnici, se najde zapálený programátor nebo někdo, kdo je ochoten, zdarma, jen proto aby tu vesnici ukázal světu, dělat nějakého webmastera, té vesnici. Uvést do chodu fakt pěkné stránky a opravdu nad tím sedět a aktualizovat to atd. Nic méně, existuje jich hodně, možná až nebývale hodně. Některé jsou opravdu pěkné a líbí se mi to. Tedy pěkný web vesnice, ocením a myslím si, že to plně nahrazuje, jak pouliční rozhlas, tak vylepování nebo roznášení letáčků, tak nástěnku, před radnicí. Prostě dobře udělaný web jednoznačně preferuji. I když je asi nejméně násilný a obyvatel tam prostě musí jít sám a dobrovolně a ne každý, tam má možnost jít. Ale to se mi doopravdy líbí. Rozesílání informačních SMS, nikoli, to mne opět obtěžuje a mám takový příjem vypnutý. Pokud by bylo možné, vypnout SMS zcela, učinil bych to. Ale jde vypnout pouze SMS informační, SMS odeslaná z PC a zvuk u SMS, odeslané z mobilu, přesně takto, to mám nastaveno a pokud nějaká přijde z mobilu, přečtu si ji, tak asi za týden. Telefon má sloužit k telefonování. Nebaví mne, z něj cokoli číst ani na něm, cokoli psát. Od toho používám NET. Vše.
Tiez sa mi rata, ze si niekto spomenul na rozhlas po drote. Akurat autor skombinoval dva rozne druhy rozhlasu po drote – ten „seriozny“, ktory prevadzkovali vtedajsie Spoje a ten „dedinsky“, ktory prevadzkovali rozne ONV, MNV a pod.
Tie dedinske rozhlasy som nikdy nemal rad, lebo to nebolo poriadne pocut. A ani ta napln vo mne nevyvolava nejake romanticke nalady. Myslim si, ze dnes by sa uz predsa nemali riesit take veci, ako nejaki vetesnici, ktori sa rozlozili na namesti alebo lacne paradajky a vajcia a pod. Velmi mi to pripomina socialisticku mizeriu, ked sa vsetko pracne zhanalo a na maso sa stalo 2 hodiny a pod.
Na druhej strane rozhlas po drote, ktory prevadzkovali vtedajsie Spoje, bola velmi dobra vec. Pacila sa mi na nom jednak nenarocnost (stacilo pripojit repoduktor opatreny potrebnym trafkom), jednak to, ze lokalne vysielanie islo az na uroven okresov. Sukromne rozhlasove vysielanie sa ani zdaleka nepriblizilo takejto „granularite“. O tom sa nikdy nehovorilo a rozhlas po drote sa tu na Slovensku potichu vypol este skor, ako v CR. Myslim, ze je to velka skoda. Web je pekna vec, ale vacsinu ludi je stale mozne oslovit len rozhlasom.
Jen malý dodatek. Do RPD (Spoje) vstupovaly, resp. mohly vstupovat MNV se svými poředy. 1 x týdně 15 minut (ve středu). Místní, vesnické rozhlasy popisovavé jako chrapláče, s tímto systémem nebyly totožné. RDP nešel nikdy do „ulic“, kromě srpna 1968.