Poslední dobou se stále častěji ptám, kam se podělo z českého rozhlasového éteru mluvené slovo? Na mysli tím mám samozřejmě komerční rádia. Ta nabídnou v jedné hodině zhruba 20 minut mluveného slova (čest výjimkách). Přitom bývaly doby, kdy se i komerčním rádiem rozeznívaly zvučné hlasy moderátorů.
Hlavním hitem rádií je hudba, stanice se předhání v počtu skladeb za sebou nepřerušovaných mluveným slovem. Krása… osobně dost dobře nechápu, proč nám rádia nabízí právě jen hudbu. K tomu se mnohem lépe přeci hodí internetová rádia, ta jsou „beze slov“. Z rozhovorů se dozvíte maximálně jméno hosta, když je dost času, moderátor nám laskavě sdělí i profesi. Ano, trochu nadnesené. Buďme upřímní, neblíží se tvrzení realitě? Dalším nešvarem (chápu, že moderátoři za to nemohou) je neustálé omílání věty: „Více se dozvíte už za chvíli.“ Naladím rádio po zprávách v celou, moderátor oznámí, co nás čeká za chvíli. Po písničkách nám řekne: „Vydržte, již za malinký okamžik vám prozradíme víc.“ A čas tak letí, že je půl a my stále nevíme, co nám vlastně chtěli sdělit.
Odvážným krokem v tomto směru jsou diskuzní pořady typu Pressklub či Impulsy Václava Moravce. Ve svých počátcích byla Pressklubu věnována celá hodina (15 minut Rozhlasové noviny, zbylých 45 minut byl věnován rozhovoru s hostem, připomínám bez přerušení hudbou). Pressklub se nyní musel odstěhovat do víkendového času, přesto mu je vyhrazeno čistých 30 minut. Konkurenční Impuls tak ve všední dny zůstává se svým pořadem jediný svého druhu (na mysli tím mám samozřejmě komerční rádia).
Vzpomeňme ale například na legendární Velké hlavy nebo Kočkovanou, pět minut v jednom kuse je dnes nemyslitelné. Stálo by rozhodně za to pouvažovat nad webovým rádiem s mluveným slovem. Ano, slovo je dražší než hudba. Přesto by se prostor dal využít jinak, co třeba nasadit do internetového éteru archivní vysílání? Vlastně ne, to by si lidé vzpomněli, že hudba se dá poslouchat i na CD…
