Byl jsem se podívat na nabídku prodejen elektro, protože se, jako na potvoru, odporoučel náš stařičký televizor. Vzpomněl jsem si, jak to bývalo přes takovými dvaceti a více lety, jednoduché. Televizory černobílé nebo barevné, ty se mohly vyskytovat ve dvou variantách. S předvolbami mechanicky ovládanými nebo senzory. Secam nebo PAL a stereo vzácně. Nesmím zapomenout, že jít koupit televizor nebylo jednoduché, protože u většiny (těch několika) bývala cedulka prodáno nebo předúčet pro spořitelnu pro sjednání půjčky. Obrazovky „In line“, byly novinkou. U nich odpadly zvláštní efekty jako byly u obrazovek, tuším, typu delta, kdy třeba při kopané běhali červené trenýrky za hráči, černoch (pardon, afroameričan) byl modrý. Tvářičky hlasatelek jako u Marfuši z Mrazíka. Nutno dodat, že vše šlo nastavit, takže obraz byl ke koukání, jenže se stabilitou to bylo horší.
Dnes je v prodejně televizorů s různými obrazovkami přehršel, takže opět není snadné vybírat, avšak důvody jsou příjemnější.
Předesílám- je mi 74,5 roku, a snad proto již nepoznám jemné nuance mezi typy obrazovek, a je-li tam lístek oznamující třeba že: Tuner je TNT HD a rozlišení Full HD jsou na dosah ruky s televizorem LCD TX-L42S10 značky Panasonic!Procesor V-Real Pro 3 pro plynulost, stabilitu a kontrast 50 000:1, pro detail a realismus, jsou jen některé z řady výhod… Obrazovka: Formát 16/9, 42 palců (107 cm); kontrast 50 000 : 1 (dynamický); rozlišení (horizontální x vertikální – v pixelech) 1920 x 1080; zorný úhel (horizontální/vertikální – °)178/178; audio výkon 2 x 10 W; tuner NICAM Stereo kompatibilní s Dolby Digital Plus. Následují počty konektorů, všechny normy pro použití u nás i jinde ve světě a já nevím, co ještě takový televizor umí. Co ještě neumí? Neuvaří mi kafe a neprobudí mě, když skončí nezáživný program. A jak na ten pokrok a různost v typech obrazovek hledí milý čtenář? Mě, fakt, stačí, když je vlastní program ke koukání.
Hlavně je potřeba si uvědomit, že televizor má dnes životnost 3 až 4 roky. Potom shoří, a je potřeba koupit nový. Takže pokud si člověk koupí televizi která mu nevyhovuje, může ho těšit pocit, že ten krám půjde za pár let stejně do šrotu, a tak si tedy potom koupí jinou. Koupit si TV třeba před 30 lety – to bylo něco jiného. Televizor oblažoval život taky dvěma generacím. Já sám měl ještě nedavno na půdě TESLU COLOR, která normálně fungovala. Dnes jsou přístroje jako kakao, taky tak instantní.
Teslu Color 110 mám také ještě doteď a funguje spolehlivě (25 let). Pryč půjde až s koncem analogu, protože do ní nelze nic připojit přímo, kostra je spojená se sítí.
Bohužel, i když je v obchodech výběr velký, realita je mnohem horší. Pokud chci koupit něco, co by bylo barevně věrné jako ta původní Tesla, výběr je těžký. U LCD jsou pozorovací úhly malé, takže když si k TV člověk lehne na gauč, už jsou barvy jiné. A i dříve kvalitní firmy šetří prakticky na všem – Sony například šetří na zářivkách podsvícení, výsledkem je zelená barva neodpovídající normě a tím posuv zobrazení do modra. Běžný divák by si prý neměl všimnout, bohužel mám trénované oko. Plazmy zase mají takovou spotřebu, že trumfnou i původního ještě elektronkového Rubína.
Nestrašte s těmi pouhými 4 roky …. To si budu raději opečovávat tu svoji skleněnku z posledních modelů CRT – ale je plně plochá a ve 100Hz :-) Zatím má za ssebou cca 3 roky.
No jo, já jsem z té generace, kdy televizor byl investicí. Dnes je to spotřební zboží, ale ceny se ještě zůstávají na starých úrovních. Snad až bude trh saturován, ceny půjdou dolů, jenže do té doby už ani nepoznám, jestli televizor vůbec hraje…:-)