A je to tady! Šestý díl proslulé čarodějnické série přichází do kin. A před našimi zraky opět povstává fenomén, který provází uvedení všech potterovských produktů na trh. Na rozdíl od knih, které si navzdory rozvinutosti současných mediálních prostředků stále zachovávají mírně konzervativní status, v případě filmových zpracování příběhů dospívajícího čaroděje se reklamní a marketingové mechanismy rozjíždějí na plné obrátky. A to nemluvím jen o těch, které tento status otevřeně přiznávají.
Stačilo jen zhlédnout ne zrovna krátkou reportáž poskládanou převážně z akvizičních záběrů, kterou dne 8. července uvedla v hlavním zpravodajském čase veřejnoprávní Česká televize, a nebýt (nebo aspoň se o tom domnívám) kritickým divákem nechal bych se nejspíš mánií kolem Harryho Pottera strhnout. Zarážející je nejen zařazení do spektra většinou závažných politických a ekonomických zpráv z domova a z ciziny, ale na úrovni vertikální i včlenění do řady kulturních referencí obracejících se např. do světa výstav, vážných koncertů či divadelních představení.
Při tom mi ani nejde o konzervativní vymezování vysoké kultury vůči mainstreamu. Jsem si vědom, že tyto rozdíly se zejména v mediální sféře lehce stírají. Upoutává mě spíš úroveň takto prezentovaných kulturních událostí. Po zrušení zpravodajského formátu Události v kultuře (v němž bylo pojednáváno především o současné živé české kultuře) jen zaráží ono odbývání této části spektra informací, které tvoří nezanedbatelnou složku života člověka. Výběr zpráv je omezený, skladba nahodilá.
Navíc pokud se objevuje takovéto podbízení komerčním mechanismům, nutí to k dalšímu zamyšlení nad schopností (převážně) kulturní redakce České televize kriticky referovat o dění v kultuře. Zcela se nabízí např. tento výklad pro motivaci kulturních pracovníků zařadit právě zprávu o slavném čaroději: série o Harry Potterovi je oblíbená – tím pádem komerčně úspěšná – přitahuje pozornost mnoha lidí, přednostně dětí a dospívajících, ale peníze na potterovské příběhy jim stejně poskytují rodiče – je dobré podporovat propagační kampaň, která je nedílnou součástí sféry ekonomické – a dohnáno do důsledku, je vhodné u diváků budovat povědomí o filmu, který možná právě naše televize zařadí v budoucnu do programu.
Proto v takové zprávě ani nemůže zaznít jakákoli kritická nota směřující k filmu. Jde o čistou podobu formátu známého jako preview: zařadíme názory některých tvůrců, několik nejakčnějších záběrů (především) z traileru a doprovodíme to tradiční komentářem přiživujícím již tak dost nakrmený kult. Sám brýlatý čaroděj za nic nemůže, on je jen produktem. A v důsledku nelze ani moc vyčítat samotným marketingovým stratégům, oni vlastně dělají jen svoji práci. Problém je možné spíše spatřovat v tom, proč takto až nesoudně se do tohoto komerčního řetězce zapojuje veřejnoprávní televize. Smutné je, že takto se musíme ptát po samotném významu veřejnoprávnosti. Ale to je už téma pro jiné psaní…
