Překvapivý, nebo přelomový rozsudek, tak nazvaly některá periodika rozhodnutí Evropského soudu ve sporu společnosti Padawan s portugalským autorským svazem Sociedad General de Autores y Editores. Spor, jehož předmětem byly autorské poplatky za prázdná datová média, sice nakonec vyhrála společnost žalující autorský svaz a uspěla s argumentací, že jestliže média nevyužila na kopírování autorsky chráněných děl, pak poplatky platit nemusí, jenže nutnost takové argumentace lze jen těžko označit za vítězství.
Současná legislativa v oblasti autorského práva tvrdí zhruba následující: Všichni kradou, a proto musí platit. Platí tak firmy při nákupu jakéhokoli datového úložiště, kopírovacího stroje, nebo záznamového zařízení a za totéž platí i jednotlivci. Platí vysílatelé, platí provozovatelé přenosových sítí, platí producenti.
Zákon tedy vstupuje do ochrany autorských práv s premisou, která říká, že všichni, pochopitelně včetně autorů, jejichž práva jsou příslušnými zákony chráněna a kolektivních správců, kteří by měli ze zákona vykonávat správu autorských práv, tato práva poškozují. Promiňte, ale to je ukázková hlava 22.
Pokud by mě kdokoli označil za zloděje, pak po něm budu nepochybně požadovat omluvu. A po kom požadovat omluvu, pokud mě za zloděje označuje vlastní stát?
Rozhodnutí Evropského soudu tedy lze jen těžko označit za přelomové rozhodnutí, ale spíš za dobrý impuls k žalobám. Proč bychom se měli nechat označovat vlastním státem, nebo Evropskou unií, v rámci právních norem za zloděje? Neváhejme a pojďme podat žaloby pro ochranu osobnosti.
