Hovoří se o jejich zrušení, což nevidím jako reálné řešení. Jakmile bude mít rozhlas či televize na svůj provoz jen finance z příslušné kapitoly státního rozpočtu, stanou se maximálně závislými na názoru politiků na svou práci. A bijte do ruky, která vás živí?!?
To prostě nejde. Osobně se domnívám, že jde jen o pouhé fabulování, které časem skončí návrhem na privatizaci. Tím bude definitivně odzvoněno posledním zbytkům relativně slušného zpravodajství. Při kritikách zahraničních médií se vždy hovoří o tom, kde od středu je výhradní majitel média. Ten je pravicový, ten zas levicový, a tak se časem ustálíme svým zájmem na BBC.
To jde zatím „jen“ o zpravodajství, ale co komentáře a jiné kulturně-vzdělávací pořady, kterými se bude utvářet názor občanů na dění ve státě i světě. Já vím, nedělejme si iluze. Když se podíváme na odbyt bulvárního tisku a sledovanost některých televizních seriálů, není třeba se o „světonázory“ bát. Až z toho jde někdy mráz po zádech. Vrátím se k financování rozhlasu či televize. Existují příklady placených kanálů nebo jen shlédnutých pořadů. Placení shlédnutého mi připadá spravedlivější, jen cena by se asi musela určit poměřením stávajícího poplatku a průměrně sledovaným časem. To by potom odpadly dohady o sledovanosti, rádia by nehrála jen jako kulisy a některé pořady by se sledovaly soustředěněji, jako v začátcích televize.
Digitální vysílání je jakoby předurčeno ke spočítání času po který je určitý kanál sledován. Platilo by se to jako vytáčený internet v telefonním účtu. Vím, bude se řešit, kdo a jak může kontrolovat, na co se v televizi vlastně díváme. Úplným neplacením bychom se dostali k určování kolik která televize dostane. Podle zásluh nebo o stupeň výše, podle potřeb? Nekontroloval by to sice ÚV jedné strany, ale parlament, což je stran více.
