Čísla, která udávají hodnoty sledovanosti jsou pro televizní stanice alfou a omegou veškeré existence. Bez dobrých čísel sledovanosti nejsou inzerenti a bez těch nejsou peníze na provoz. Zároveň jde o velmi citlivé údaje, jenž si televize střeží jako oko v hlavě. U komerčních subjektů je tato strategie pochopitelná, ale proč tuto hru hraje i Česká televize?
Data sledovanosti jsou pro televizní stanice asi tím nejdůležitějším údajem. Díky nim mohou inzerentům vysvětlovat, kolik diváků uvidí reklamu na jejich produkt a obchodní jednání mají konkrétní podklad. Na údaje o tom, kolik lidí sledovalo ten který pořad, je však zvědavá i laická veřejnost. TV Nova tyto údaje – v omezeném rozsahu – poskytuje. Jde ale o údaje v cílové věkové kategorii 15 -54 let. Na tuto skupinu vysílání TV Nova míří a tudíž je pro ni při obchodních jednání nejdůležitější. Problémem je fakt, že ostatní televizní stanice operují s běžnou kategorií 15+. Tím se jednotlivé údaje stávají neporovnatelné a pro jiné, než obchodní záležitosti, nepoužitelné.
Česká televize sice zveřejňuje údaje o sledovanosti v obvyklé kategorii 15+ (a často dodává i dětskou kategorii 4-14 let), ale do světa těchto údajů pouští méně než šafránu. Tato nesdílnost vyznívá poněkud absurdně ve chvílích, kdy vám každý představitel České televize jednoznačně prohlásí, že pro ně není sledovanost tím hlavním ukazatelem. Prvořadou hodnotou u veřejnoprávního média má být kvalita. Jenže tento pojem je natolik abstraktní, že nikdo neví, jak s tímto pojmem operovat, měřit, prezentovat. A čísla o vysoké sledovanosti jsou tak krásná a jednoduše objednatelná u firmy, která se tím zabývá.
Chtělo by to zbavit údaje o sledovanosti aury jedinečnosti tím, že ČT bude pravidelně zveřejňovat tato čísla u všech pořadů, které vysílá. Tato data tak budou tímto množstvím devalvována, každý si bude moci najít počet diváků u jakéhokoliv pořadu a sledovanost samotná ustoupí do pozadí. Potom zbude prostor pro jiné hodnocení pořadu, než je to kvantitativní.
