Víte, co v poslední době dominuje českému internetovému zpravodajství? Které téma se zaručeně takřka každodenně objevuje na zpravodajských internetových stránkách? Ne, nejsou to okolnosti doprovázející první kroky úřednické vlády. Nejsou to události rázu světodějného (i když zpráva o severokorejském jaderném pokusu zapůsobila průrazností atomové bomby a suverénně opanovala všechny headliney klíčových informačních serverů v pondělí 25. května 2009). Ještě pořád netušíte?
A když vám řeknu, že na počátku je vejce. Teda přesněji jsou vejce, s neutuchající pravidelností směřující na předsedu ČSSD Jiřího Paroubka. Je jen otázkou, kdy tato zpráva zevšední a stane se určitým koloritem předvolebních vystoupení tohoto politika. Pokračování těchto útoků nám mj. garantuje skupina vzniklá na komunitním serveru Facebook, jejíž členové se takřka krvepřísežně zavazují k tomuto gerilovému způsobu boje. A v tom je právě ten problém. Že jde v podstatě o boj…
Odložím teď stranou své stranické preference (jejichž existence, a z toho plynoucí soukromé přesvědčení, je mi Ústavou daným právem). Ani se nebudu rozepisovat o chatrném stavu místní politické kultury, protože to jako by člověk házel perly sviním. Spíše se vyznám z fascinace iracionalitou, jíž se projevuje (nejen) místní politický život.
Politické programy stran čte málokdo, jejich základní ideály jsou zjednodušovány na sérii klišé a bonmotů, složitým otázkám politologickým a ekonomickým v důsledku rozumí takřka jen odborníci. Přesto najdeme na české scéně osobnost, která probouzí tak hlubokou nenávist, že z toho důvodu vznikne virtuální komunitní skupina, jež si vytkne za cíl prostředky v podstatě mírovými bojovat se „ztělesněným zlem“.
Nemíním Jiřího Paroubka hájit. Každý, kdo má oči a rozum, pochopí, s kým má tu čest. Zajímá mě spíš, proč stejné útoky, stejná nenávist nesměřuje i na předsedu konkurenční strany Mirka Topolánka. Co se týče chování a míry arogance, nemají si ti dva co vyčítat. Nevypovídá proto tato skutečnost spíše o větší radikálnosti české pravice? Nejde o postkomunistický syndrom? Kdy jsou veškeré aktivity levice vnímány jaké zlé, a tudíž nepřátelské?
Protože problém páně Paroubka nespočívá zas tak úplně v jeho pochybné osobnosti. S ní už prakticky nejde bojovat. A nějaké vejce rozmáznuté na oranžovém triku ji z dráhy nevychýlí. Maximálně ukojí ego jednoho zakomplexovaného antikomunisty. Zásadní problém je totiž v tom, že se do čela všude ve světě etablované levicové strany dostal takový člověk. Sprchu si zaslouží celá strana. V tomto případě bych ale použil osvědčenou vodu. Ta neublíží. A rozhodně probudí. Přinejmenším osvěží.
