Předpokládejme, že jsem normální posluchač či televizní divák. Co očekávám od zpravodajství. Pokud možno pravdu o určité události. Nezajímá mě vyváženost zpravodajství, protože nevím, co to vlastně je. Chci informaci rychlou, objektivní a bez přidané hodnoty, což jest okecávání kolem. Jak může být takové zpravodajství vyvážené, když informuje o vrahovi, zloději nebo teroristovi? To má pak po zprávě, že byl zastřelen člověk, v zájmu vyvážení následovat zpráva kolik lidí nebylo zastřeleno, nebo postačí údaj, kolik dětí se v témže čase narodilo? Nezastřelených by však bylo více. Stejně tak zpráva o zloději by mohla být vyvážena číslem, kolik lidí současně nekrade. To však nebude vyvážené, protože (doufám) těch poctivých je přece jen více.
Zkusím to jinak. Události dne je možné také komentovat. Nemyslím tím, že si dva strejdové sednou do studia a formou otázek a odpovědí přesvědčují posluchače nebo diváky kolika slovy umí hovořit o ničem. Navíc tázaný, řekněme odborník, před každou odpovědí přidá ehm hm nebo zachrochtnutí, což má působit jako důkaz přemýšlivosti. Komentovat má komentátor, a to sám, řečí plynulou a srozumitelnou. Předpokladem je, že tématu rozumí a hovoří za sebe. Z toho plyne, že komentář není objektivní, ale podle „kvality“ komentátora se objektivnímu pohledu více či méně přibližuje. Procento objektivity se měří velmi špatně, zvláště při stranění pravé či levé části politického spektra. Větší procento objektivity přisuzujeme názoru, resp. komentáři bližšímu našim pohledům na svět. Proto nemůže být komentář, se kterým souhlasí bez výhrady všichni. Já sám jsem z principu nedůvěřivý ke dvěma krajnostem. Mladý politolog a starý borec se stokrát převlečeným politickým kabátem.
Jak vidno na vyváženost v programu nebo jen ve zpravodajství lze žehrat, souhlasit nebo kritizovat vždy, stačí jen určit si úhel pohledu. A ten určuje, kdo je právě u moci. S výsledkem lze také naložit podle téhož klíče – odvolání nebo pochvala.
