Při občasném listování (většinou těmi nejsledovanějšími) internetovými deníky a jiným občasníky mě jakožto graduovaného učitele českého jazyka napadá, jak nízká úroveň mateřského jazyka ve vodách největší komunikační sítě vládne.
Samozřejmě je možno namítnout, že v případě tak rychle proměňujícího se média není možno dbát na limity tak konzervující, jaké představují pravopisná pravidla a jazykové zákonitosti. A nemluvím zde o všemožném křivení a anglickém mutování většinou celých slov či částí vět, protože tuto „hru“ se slovy a záměrné prohřešky proti normám je i standardně vzdělaný člověk schopný rozpoznat. Myslím zde právě rozvolněné nakládání především s pravopisnými normami, jejíchž znalost už nelze u každého předpokládat.
V tento moment se však dostávají do rozporu dvě funkční charakteristiky internetu. Na jedné straně máme snadnou přístupnost (a většinou i dostupnost), rychlou aktualizaci a interaktivnost, na druhou stranu právě informační rychlost vede internetové přispěvatele k zanedbávání péče mj. o jazyk.
Představují-li internetové deníky a magazíny virtuální obdobu tištěných médií, můžeme o nich v těchto intencích uvažovat jen pokud přistoupíme na srovnání výsledných produktů. Protože postupy jejich vzniku a zpřístupnění se dostatečně liší. Zatímco u tištěných tiskovin, jejichž v podstatě nejrychlejší formou jsou deníky, se (obvykle) dbá na formální vytříbenost (redaktoři, editoři, korektoři atd. jsou placeni za to, že výsledný výtisk bude obsahovat co nejmíň textových a pravopisných chyb), internetová periodika preferují rychlost zprostředkování informace na úkor např. i pravopisu. Je to pochopitelné, disponujete-li tak rychlým a v podstatě přímým kanálem, jakým se stávají navštěvované internetové stránky, stane se vašim nejvyšším cílem co nejrychlejší zprostředkování čtenáři.
Důsledkem takového stavu je, že většina zpráv zpřístupňovaných na internetu neprojde pečlivým čtením korektorovým. Pak se není čemu divit, že se nejen setkáváme na stránkách mnohých i prestižních informačních serverů nejen s pravopisnými chybami, ale přímo s překlepy, zdvojenými slovy, nebo naopak vypuštěnými slovy, s větami, které zdánlivě nenavazují atd.
Celkový obraz češtiny a vůbec užívání jazyka je dosti nelichotivý. Informační přístupnost je vyvažována deformací jazyka a při rostoucím vlivu celosvětové sítě na současná a budoucí pokolení se nadcházející perspektivy, aspoň co se týče jazyka, nejeví příliš pozitivně. Možná by při všem tom shonu neuškodilo, kdyby páni redaktoři informačních serverů občas zabloudili na stránky Internetové jazykové příručky zavěšené na webu Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR (http://prirucka.ujc.cas.cz/), nebo se obrátili aspoň na ne vždy neomylný fundus pravopisného slovníku www.pravidla.cz.
