Miloš Čermák je nepochybně dobrý a velice plodný novinář. Za normálních okolností bych si jeho články přečetl rád a s chutí. Jenže, jak říká staré české přísloví, co je moc až se ucho utrhne. V posledních měsících snad nemine den, kdy bych nenarazil na nový článek podepsaný Milošem Čermákem, jehož tématem by nebyla Kchichtokniha, neboli Facebook.
Chápu, Facebook je prostě jedinečný fenomén, který nelze pominout. Sdružuje lidi přes síť víc a líp než jakýkoli jiný komunitní server a jen málokdo se nechytil do jeho tenat. Facebook působí jako politická aréna, zpovědnice, chat, seznamka a odkladiště linků dohromady. Jenže stejně tak jak je Facebook univerzální, je mi s ním Miloš Čermák otravný.
Ještě jsem překousl jeho pravidelné články na iDnesáckém serveru Technet, možná bych se byl i vyrovnal s jeho příspěvky do Reflexu, ale když se sloupek Miloše Čermáka objevil i v časopisu Strategie začalo mi cukat pod pravým okem.
Dobrá, když se panu Čermákovi Facebook tolik líbí, ať založí jeho fan klub, pověsí si doma na zeď plakáty se screenshoty z Facebooku a na auto si dá nálepku Miluju FB, ale proč o něm musí psát do každého periodika široko daleko a proč si probůh tolik šéfredaktorů myslí, že všechny čtenáře bez výjimky Facebooková mánie Miloše Čermáka zajímá? Všichni jsme si Facebooku všimli, ale to neznamená, že tím průběžně musíme obtěžovat své okolí.
Prosím tedy, pane Čermáku, jste výborný novinářem, ale probůh najděte si alespoň občas jiné téma. Klidně může být z oblasti internetu, jen ať se v něm nevyskytují slova face a book. Jinak mi totiž časem začne cukat i pod levým okem, vezmu některou book ze své knihovny a půjdu vyhledat vaší face.
