Ačkoli sociální síť Facebook existuje již několik let, v českých končinách můžeme předěl loňského a letošního roku označit za přelomový. Nejenže koncem června vystoupil tento oblíbený komunitní server v české lokalizaci (již typicky pro internet díky kolektivní snaze českých uživatelů Facebooku), ale především v následujících měsících zaznamenal výrazný nárůst uživatelů z České republiky, který nás v tomto období zařadil mezi země s nejprogresivnějším nárůstem zaregistrovaných účastníků. Ačkoli sám patřím ke „starší“ generaci uživatelů, protože na Facebooku jsem se zaregistroval již více než před rokem, doopravdy jsem tuto službu začal využívat až koncem roku 2008. A to z jednoznačných důvodů. Funkčnost služeb nabízených tímto serverem totiž v podstatě úměrně závisí na velikosti „přátelské“ skupiny, již si vytvoříte. A právě koncem roku se má komunita začala takřka geometrickou řadou rozrůstat, čímž se zvětšoval nejen počet čtenářů, ale samozřejmě i přispěvatelů.
Jak už jste patrně pochopili, rád bych se ve svém příspěvku zaměřil na osobní rozměr uživatelské zkušenosti s Facebookem. Víte např., že Facebook patří k těm on-line aplikacím, jež můžete dobrovolně opustit? Spáchat tzv. facebookovou sebevraždu? Někteří z mých přátel již takto učinili. Vyjádřili tím svůj postoj k tomuto způsobu přebývání ve virtuálním prostoru. Zde jsou nejvýznamnější argumenty, jimiž svůj čin zdůvodňují:
– Facebook je neosobní
– Facebook je povrchní
– Facebook posiluje virtuální rozměr lidského života
– Facebook může způsobit výrazné narušení soukromí
– Facebook vyvolává závislost
S výjimkou posledního bodu je možno se všemi ostatními výtkami polemizovat. Samozřejmě, že kontakt zprostředkovávaný technologií řízenou jedničkami a nulami bude neosobní. Ale se vstupem interaktivních médií jsme si na určitou ztrátu osobního kontaktu museli zvyknout. Ta je navíc vykoupena možností komunikace a sdílení na velké, někdy až nepřekonatelné vzdálenosti.
S tím souvisí i uváděná povrchnost pohybu po této sociální síti. Z převrácené perspektivy se totiž tato může stát i jistou výhodou. Především pokud chápete své zásahy do informačního přediva jako tvůrčí akt. Opravdu, vaše účast na plynutí informací se může rozepínat od prázdného žvatlání až po skládání poezie (samozřejmě že pro tyto účely již existují vhodnější služby, např. Twitter, ve prospěch Facebooku stále svědčí jeho největší rozšířenost). V tomto smyslu jste naprosto svobodní.
Otázkou zůstává nakolik ve virtuálním prostoru, který ani zdaleka většinou není pod vaší kontrolou, je zaručena ochrana vašeho soukromí. Po pravdě, absolutně to prostě nejde. A nikdy nepůjde. Zde už závisí jen na vás, kolik informací a jakého charakteru ostatním (či internetovým pirátům) poskytnete. Ačkoli se jedná o privátní formu restrikce (ale s tou se setkáváme takřka na každém kroku), opět záleží jen na vašem rozhodnutí, jestli a do jaké míry se do komunikace na Facebooku zapojíte.
Budeme-li Facebook vnímat jako tvárný materiál, musíme konstatovat, že do značné míry je takový, jaký si ho uděláme. Nemůže totiž existovat svoboda a demokracie bez zodpovědnosti. A možná i proto jsem facebookoholikem…
