Ještě nedávno byste se mohli podivit, cože za nesmysl stojí v nadpisu tohoto článku. Realita se bohužel tomuto stavu bude zřejmě podobat mnohem dříve, než bychom si kdy byli vůbec ochotni připustit. Hrozí podobná praxe i v naší kotlině? Dočkáme se jednou zpoplatnění obsahu webového zpravodajství, jež dnes bereme jako naprostou samozřejmost?
Všudypřítomná finanční krize začíná ovlivňovat všední život mnoha běžných občanů po celém světě. Pomalu dohání i ty, kteří si až donedávna připadali vůči ní zcela imunní. Zpoplatnění internetového zpravodajství sice není životně důležitou součástí všedních dní, nemilé ale rozhodně je.
Vše začalo tak nevinně
Silné propady tržeb a hrozivé vyhlídky některých vydavatelských domů přinutily vysoké manažery začít přemýšlet jiným způsobem, než na který jsme zvyklí. Většina lidí bere internetová média jako věc zdarma. Vše se jeví jako zcela samozřejmé. Ale možná ne každého napadne, že články se skrývají hodiny práce. Připočteme-li náklady na cestování a jiné výdaje, je jasné, že tak úplně zadarmo opravdu obsah není.
Ekonomika lidského uvažování se zaměřuje celkem logickým směrem. Podíváme-li se na ceny deníku například ve Velké Británii, lidé si možná raději přečtou informace zdarma, než aby si zakoupili deník za cenu 90 pencí (cca. 27Kč). A to pouze v běžné dny. Speciální víkendová vydání (například The Sunday Times či sobotní Daily Telegraph) pak stojí dokonce 1,6 libry (asi 48Kč). Pokud sečteme sumu za celý týden (resp. rok) šplhají se částky do astronomických výšin a dovolit si takový luxus každý den nemálo zatíží peněženky. Na druhou stranu je nutné uznat, že nedělní vydání deníku Times je účinnou zbraní proti otravným lidem – jedno vydání je totiž rovno souboru všech českých deníků za jeden týden.
Nelze se pak divit, čemu dát přednost. Relativně nedávno (asi tak před 5 lety) však suma za jeden výtisk Timesů činila 40 pencí (12Kč), což je nestrovnatelně nižší suma. Za tuto cenu lze zakoupit dnes pouze bulvární deníky. I ty jsou obsáhlejší než česká vydání, kromě informací ze života celebrit se tu nic kloudného nedozvíte (snad jen sportovní fanoušci ocení poměrně rozsáhlé zpravodajství). Zraky šetřivých jedinců se tak ubírají jiným směrem a nedají spát velkým (ale i malým) společnostem.
Když jeden začne…
Koncem června jsme přinesli rozhovor se známým novinářem Milošem Čermákem. Jako jedny z prvních se chystají zpoplatnit svůj webový obsah listy The New York Times (NYT) a to ještě letos: „Jakmile to udělají oni, půjdou do toho i ostatní. Tím pádem přestane možnost odkazování na placené články. Blogeři budou nahraní, ti odkazují v jednom kuse. Když se podíváte, tak New York Times a CNN jsou nejvíce odkazované weby. Vydavatelé mají strach, že je nikdo nebude číst, úplně se vynuluje inzerce, atd. Na druhou stranu mají pravdu, když říkají, že vznikl nějaký divný mýtus, že zpravodajství je zadarmo.“
Zároveň odmítá srovnávat situaci u nás se zahraničím: „Článek do NYT není jako článek do Mladé fronty a už vůbec ne na nějaký blog. Najednou ten nákladný článek všichni citují, odkazují na něj, Google jej zařadí a všichni mají pocit, že jde o veřejné vlastnictví.“ Jako další problém vidí možnou kartelovou dohodu, dohoda největších gigantů by mohla vyústit ke zhoršení kvality blogů, které jinak mají podle Čermáka „prvotřídní informace„.
Zpoplatnění webů amerických novin je tady
V polovině července pak přichází definitivní potvrzení spekulací. Zpravodajské weby budou zpoplatněny. Jako zcela logický krok se jeví výhody pro předplatitele. Jen nesmyslně smýšlející podnikatel by chtěl za jednu věc zaplatit dvakrát. Celotýdenní předplatitelé novin The Valley Morning Star budou mít přístup do databází již v ceně předplatného. Ale nestálí čtenáři už si budou muset zaplatit.
Tento týden přinesl server Česká média informaci, že k iniciativě společnosti Journalism Online se přidalo dalších 176 novin. Společnost má jasně vytyčený cíl, chce pomoci vydavatelům zpoplatnit obsah na internetu. Celá organizace v sobě zahrnuje více než 500 deníků, magazínů a jiných tiskovin či on-line vydavatelů. Měsíčně se pak jedná o 90 milionů unikátních návštěvníků, rozhodně nezanedbatelná cifra.
Celé počínání skýtá mnohé obtíže a nedostatky. Stále nejsou vyřešena natolik zásadní témata jako vytvoření obchodního modelu, nejsou zcela stanoveny možnosti plateb. V úvahu přichází předplatné, registrované členství nebo mikroplatby. Své stanovisko prezentoval i magnát Rupert Murdoch. Muž vlastnící noviny v Austrálii a Británii odmítá poskytovat nadále informace zadarmo. Pro deník The New York Times uvedl: „Kvalitní novinařina není zdarma a průmysl, který dává svůj obsah volně k dispozici, jednoduše jedná jako kanibal vzhledem ke svým schopnostem produkovat dobré zpravodajství. Digitální revoluce nám otevřela mnoho nových a nedrahých kanálů, ale ty neprodukují svůj obsah zadarmo. Máme v plánu nechat si platit za všechny naše zpravodajské weby.“ Sebevědomí mu rozhodně nechybí, tvrdí, že pokud bude úspěšný, „pak se přidají i další média„.
Mnoho novinových organizací se s velkým nadšením přidává. Jsou ale i zdrženlivější, ti se většinou bojí odlivu svých věrných čtenářů, kteří by mohli přejit ke konkurenci poskytující své služby zadarmo. The Financial Times svůj web zpoplatnily již dávno. Pro přístup na web tohoto periodika platí čtenáři již od roku 2002 a dlouho byly listy považovány kvůli tomuto kroku za výstřední. Do svého obchodního modelu, jak uvádí The New York Times, plánují listy nyní přidat tzv. „mikroplatby“, jedná se o platby za jednotlivé články. A mnoho dalších shledává v těchto krocích jakési moudro. I samotný NYT se plánuje vydat podobnou cestou, ačkoli podrobné plány zatím nezveřejnil.
Budeme jednou platit i u nás?
Na závěr budeme končit pravděpodobně optimisticky. Oslovili jsme několik redakcí internetových portálů, které za sebou mají i tisková vydání svých periodik. Například Vladimír Dušánek, šéfredaktor on-line magazínu Novinky.cz, jasně uvedl, že podobná praxe u jejich webu nenastane: „O zpoplatnění obsahu na Novinkách neuvažujeme.“ Čeští čtenáři mohou být tedy zatím v klidu. Našinec by si patrně nikdy nezvyknul (a určitě by nebyl ani ochotný) za podobnou službu platit. Možná by mu nakonec přeci jenom nic jiného nezbylo… vynalézavost, jak je známo, nezná mezí.
S reakcí na toto téma se nám ozval i Pavel Janega, redaktor Sport On-line. Osobně nevidí směřování vydavatelů novin v zahraničí jako nejšťastnější krok: „S debatou na podobné téma jsem se už několikrát setkal. Můj osobní názor na věc je, že by zpoplatnění přístupu na webové stránky žádnému médiu neprospělo. Alespoň ne v tuzemsku.“ A zároveň potvrzuje výše zmíněné tvrzení: „Češi si zvykli na určitý komfort. Již několik let získávají prostřednictvím internetu informace zadarmo. Pokud by se jeden portál zpoplatnil, konkurence by mohla totéž poskytovat zadarmo. Předpokládám, že čtenář si nevybere ten, za který musí platit. Informační servery tu nejsou od toho, aby vybíraly poplatky předem. Měly by se snažit čtenáře nalákat a ty stávající udržet, což z obchodního hlediska znamená zvýšený prodej reklamních ploch.“
Co nás tedy čeká?
Buďme rádi, že zpravodajství u nás platit nebudeme. Zatím. Pevně doufejme, že se praxe v zahraničí neosvědčí a třeba se vše zase vrátí do starých dobrých kolejí. Vždyť i našinec si občas rád zahraniční weby prolistuje (ovšem pokud se u něj nevyskytuje absence jazykové výbavy).
