Cenzura internetu začíná, jako první postihne video

Regulace je slovo, které se v mediálním světě zatím týkalo pouze provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání a provozovatelé internetových audiovizuálních služeb se mohli svým terestrickým kolegům, jejichž podnikání je okleštěné řadou pravidel, v klidu smát. Jenže už za pár měsíců bude všechno jinak. Internet se zařadí mezi platformy, na nichž lze podle zákona provozovat televizní vysílání, respektive audiovizuální služby pouze s požehnáním a pod kontrolou regulátora.

Na internet bez registrace nelez

Internet totiž doposud zákon o rozhlasovém a televizním vysílání coby platformu k šíření signálu neznal a to znamenalo, že ten kdo na síti sítí provozoval například internetovou televizi, nebyl provozovatelem vysílání podle zákona. To mělo své neopakovatelné výhody a především i logiku. Internet je přeci jen oproti klasickým vysílacím platformám odlišné prostředí a mimo jiné není nijak omezen velikostí frekvenčního spektra, tak jako vysílání terestrické. Nakonec právě omezený počet frekvencí je totiž jedním z hlavních důvodů regulace vysílání a získání licence na vysílání prostřednictvím platforem, které nejsou frekvenčním spektrem omezeny, je tak zvaně nárokové.

Touha po regulaci doposud neregulovaného média ale převážila nad logikou a tak se jednoho dne sešlo několik chytrých hlav a není náhodou, nebo snad raději doufejme, že náhodou je, že to byly hlavy z Evropské unie. Výsledkem jejich setkání ovšem nebyly plastikové skleničky, ale směrnice, která staví na roveň vysílání terestrické a internetové. Tuto směrnici mají za povinnost všechny členské státy EU zapracovat do své legislativy do konce roku 2009 a tak se regulace internetu stane brzy realitou i u nás. Pojďme se tedy podívat jaké novinky nás díky směrnici,  která se by se konce roku měla promítnout i do českých zákonů, vlastně čekají.

Rozhlas stále vysílání není

Hned ze začátku bude dobré uklidnit provozovatele internetových rádií. Internet jako platformu pro rozhlasové vysílání totiž ani nová směrnice nezná a tak rádia zatím zůstala regulace ušetřena. Naopak internetové video služby se díky této směrnici stanou službou regulovanou. Směrnice totiž nově nerozlišuje, jaký distribuční kanál provozovatel používá, tedy jestli klasickou terestrickou cestu, satelit, kabel, nebo internet, ale nově dělí vysílání na lineární a nelineární. Rozdíl tak bude pouze mezi provozovateli, kteří nabízejí video s pevně danou programovou strukturou a video na vyžádání.

To v praxi znamená, že pokud si založíte vlastní internetovou televizi s pevným programem budete se muset řídit stejnými pravidly jako například provozovatel TV Nova protože obojí bude charakterizovatelné jako lineární vysílání. Kdežto pokud vytvoříte server ve stylu YouTube, nebo internetovou videopůjčovnu, stanete se provozovatelem služby nelineární.

Ať už se však rozhodnete provozovat službu lineární, nebo nelineární, budete muset takovou službu registrovat u regulátora, tedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Podle návrhu zákona, který ze směrnice vychází, by naštěstí provozovatele internetového videa nemělo čekat klasické licenční řízení, ale pouze povinnost provozovaní takové služby radě oznámit.

S registrací ovšem povinnosti provozovatelům nekončí, ale naopak začínají. Začnou se jich totiž týkat stejná omezení a restrikce, které musejí dodržovat současní vysílatelé. I když si to lze v praxi jen těžko představit internetoví vysílatelé, provozující lineální vysílání, budou muset dodržovat například ustanovení o podílu evropských děl ve vysílání, nezobrazovat bezdůvodné a samoúčelné násilí, nebo mezi šestou ranní a desátou večerní chránit vývoj mladistvých. Tedy naprosto stejná pravidla jaká platí pro televize terestrické.

Konec anonymního internetu

Směrnice ale nezapomněla ani na pravidla pro poskytovatele služeb nelineárních, tedy videa na vyžádání. Ta jsou sice o něco méně přísná, ale stejně spolehlivě likvidační. Nebudou se jich sice týkat časová omezení týkající se zobrazení nevhodného obsahu ani další pravidla spojená s lineálním vysíláním, nakonec ta by byla v jejich případě jen velmi těžko praktikovatelná, ale za to by k jejich službám měl být v budoucnu přístup pouze prostřednictvím osobního identifikačního čísla, což má zabránit přístupu nezletilých ke škodlivému a nevhodnému obsahu.

Uvedení takového systému do praxe lze asi nejlépe přirovnat k nedávno spuštěnému sázení přes internet, který vyžaduje, aby se sázející nejprve osobně zaregistrovat v pobočce sázkové kanceláře. Pokud tedy budete chtít sledovat internetová videa na některém z evropských serverů, bude vás pravděpodobně čekat registrace a následně, po předložení občanského průkazu, získáte internetový identifikační kód, kterým se přihlásíte pro přístup k regulovanému internetovému obsahu. Zavedení identifikačních čísel, které doporučuje evropská směrnice, ale zřejmě nebude přímo součástí zákona. Jeho návrh pouze hovoří o povinnosti provozovatelů zamezit nezletilým v přístupu k problematickému obsahu, a jak toho provozovatelé docílí už nechává na nich.

Mimochodem ani provozovatele nelineálních služeb nemine povinnost uchovávat 30 dnů záznam veškerých pořadů, které budou mít v nabídce a to včetně reklamy kterou do pořadu vloží. Autoři návrhu zákona si ale nejspíš uvědomili, že u nelineárních služeb, bude tato povinnost přeci jen nečekanou zátěží a tak by jim měly být náklady na povinnou archivaci propláceny.

Skoro se chce věřit, že tuto směrnici připravil spíš Google coby majitel YouTube a ne Evropská unie. Pokud totiž existovala nějaká šance, že by kdy mohl nějaký evropský projekt konkurovat právě YouTube, tak s uvedením této směrnice do praxe definitivně padla. Jen minimum uživatelů se bude ochotno vzdát internetové anonymity a pro přístup k mimoevropským službám žádný potřebovat nebudou.

Stream z Ukrajiny

Nejeden provozovatel video portálu asi pomalu začíná přemýšlet jak se nové směrnici, respektive novele zákona, vyhnout. I s takovou touhou provozovatelů ale směrnice počítá a je v ní navržen systém, podle kterého lze definovat, zdali konkrétní vysílání je, či není určeno pro občany některého z členských států unie. To by měli regulátoři rozeznávat podle zacílení vysílání, skladby programu, nebo cílení reklamy. Pokud tedy provozovatel z České republiky sice přesune servery do zahraničí, ale dál bude jeho vysílání identifikovatelné jako služba určená obyvatelům Česka, protože například reklama vkládaná do streamu je v češtině, má smůlu a regulaci podléhá. Jediným řešením tak pro provozovatele bude přesunout mimo Evropskou unii nejen servery, ale i sídlo společnosti a na území EU neponechat žádnou organizační složku. Pouze tak se budou moci evropské regulaci vyhnout.

Přestěhovat se mimo Evropskou unii bude rozhodně lepším řešením než legislativní novinku ignorovat. Provozovatelům, kteří službu neoznámí, totiž může hrozit až dvoumilionový zásah do rozpočtu

Jediným vítězem budou televize

Směrnice ale nepřináší jen negativa a ekonomické nejistoty. Například současným provozovatelům televizního vysílání nabídne novinky, ze kterých určitě smutní nebudou. Povoluje totiž dlouho očekávaný product placement, ruší denní limity reklamy, omezení délky teleshoppingových pořadů a doporučuje zrušit přesná pravidla pro zařazování reklamních spotů do vysílání.

Nezasvěcenému se na první pohled může zdát tato směrnice jako velmi užitečný krok. Ochrání přece děti před pornografií a násilím na internetu. Bohužel v praxi ale bude jen prázdným gestem, které výrazně znevýhodní jakékoli evropské snahy o konkurenci na poli internetového videa a co víc dětem v přístupu k nevhodnému obsahu stejně nezabrání. Jediní, komu směrnice hraje do karet jsou tak provozovatelé klasického televizního vysílání, které jakoby se zoufale snažila ochránit před rozpínajícím se internetem.

Nicméně budoucnost internetového videa přeci jen nemusí být tak černá a můžeme se ještě dočkat i nějakého příjemného překvapení. To jaká budou definitivní pravidla záleží na zapracování směrnice do českého právního řádu. Její návrh je už realitou, která absolvovala projednávání na Legislativní radě vlády, připomínkovací kolečko na jednotlivých ministerstvech a čeká na schválení vládou a předložení parlamentu. Třeba nás naši zákonodárci tentokrát mile překvapí. Ovšem přiznejme si, že tato možnost je spíš než reálný výhled zbožné přání.