Internetová rádia v Německu řeší problém, který před rokem nenechával klidnými jejich americké kolegy. Problémy mají se změnou poplatků a podmínek, které jim dává ochranný autorský svaz GVL. Poplatky se mají od dubna tohoto roku dramaticky zvednout …Internetová rádia v Německu řeší problém, který před rokem nenechával klidnými jejich americké kolegy. Problémy mají se změnou poplatků a podmínek, které jim dává ochranný autorský svaz GVL. Poplatky se mají od dubna tohoto roku dramaticky zvednout a podmínky mají omezit možnosti tvůrců programu.
O budoucnost malých především neziskových stanic mají strach jak posluchači tak i tvůrci těchto stanic, které mají vysílání jako svého koníčka. Na poplach bije spolek internetových rádií Radioring, který na svých stránkách přinesl informace o chystaných změnách a založil také diskusní fórum, kde se mají návštěvníci možnost k situaci vyjádřit. O možném konci tisícovek rádií vysílajících v SRN po síti píší i přední německé servery zabývající se problematikou rozhlasového vysílání Radioszene.de a Radiosites.de.
Než se začneme zabývat penězi, podívejme se na nové podmínky, které si v GVL vymysleli. Rádiím je v podstatě znemožněno, aby vysílala speciální pořady věnované například jednomu interpretovi nebo jedné skupině. Stanicím se totiž zakazuje v průběhu tří hodin hrát od jednoho umělce více jak čtyři různé tituly (maximálně tři smějí jít v řadě za sebou) popřípadě tři různé songy z jednoho alba (maximálně dva hned po sobě).
Pokud by i u nás platily tyto podmínky, znamenalo by to například zrušení pražského Radia Roxette, které celý den vysílá jen písničky této švédské formace. Další omezení se týká anoncování hudby. Moderátoři nesmějí oznámit, kdy se bude hrát nějaký konkrétní zpěvák nebo skupina. S tím souvisí také zákaz zveřejňování playlistů, aby si posluchači nemohli tento údaj najít na webu. Nové podmínky navíc počítají s tím, že stanice budou každý čtvrtrok svazu sdělovat celkovou délku svého programu, počty posluchačů, použití nosičů podle labelu a při získání multiteritoriální frekvence musí ještě nahlásit v kterých zemích je někdo poslouchal.
Rádia by podle další podmínky měla v přehrávačích zobrazovat jaká píseň zrovna hraje, případně i z jakého je alba a jméno interpreta. Co už by ale neměly přehrávače nabízet je možnost přeskakovat některé tituly, poslech zapauzovat nebo dokonce přetáčet zpátky. A v případě že to není spojeno s velkými finančními náklady, měla by rádia technickými prostředky zabránit, aby si posluchači program nahrávali a různě rozmnožovali.
Jak už bylo zmíněno, změny se týkají také poplatků. Provozovatelé rádií platí poplatky nejen sdružení GVL ale ještě dalšímu svazu, který se jmenuje GEMA. Sdružení Radioring v minulých letech vyjednalo pro své členy se svazy GEMA a GVL výhodnější podmínky.
V současnosti chystá Radioring různé akce, kterými chce na ohrožení malých rádií upozornit. Zvýšení poplatků, které chystá i GEMA, by pohřbilo rádia, která vysílají různé menšinové formáty a nejsou zřizována za účelem zisku. Často jde o rádia pro děti, seniory, postižené, přátele apod. A jejich provozovatelé mají vysílaní jen jako koníčka. Po zdražení by stanice, kterou poslouchá v průměru méně jak 20 posluchačů měla jen GVL platit přes 350 euro za měsíc. Provozovatelé většiny těchto rádií mluví o zvýšení poplatků o 300 procent. Objevují se ale i tací, kteří tvrdí, že by podle nových tarifů měli platit o 1000 procent víc.
Návrh počítá s následujícími cenami. Komerční stanice budou platit za posluchače a písničku 0,001 euro a nekomerční polovinu, tedy 0,0005 euro. Případně si vysílatelé můžou zvolit druhý způsob výpočtu a to 0,0003 euro za minutu a posluchače u komerčních a 0,00015 euro (opět polovinu) u nekomerčních. Další způsob výpočtu je podle příjmů. Tady by komerční stanice platily 12,5 %. Dalším způsobem je placení podle výše nákladů. Poslední způsob je paušál. Při rozhodování, který způsob se použije je to ten, kde by provozovatel zaplatil nejvíc. Drobnou výjimku tvoří pouze první dva případy.
Jak to bylo v USA?
Ostatně podobný problém se řešil kdysi i v USA a vyřešen byl teprve až začátkem loňského roku. Tam vypadala situace takto. Alternativní rádia, která se nevešla do éteru, si našla svou cestu k posluchači přes internet. V USA se do éteru vešlo necelých 10 tisíc stanic. Další 4 tisíce se tak zabydlely v síti. Stejně tak jako běžná rádia i ta internetová hrají hudbu a za ní musí platit ochranným svazům autorským. V USA konkrétně CARP (Copyright Arbitration Royalty Panel) a RIAA (Recording Industry Association of America), což jsou americké obdoby naší OSA.
Malá alternativní rádia pro malou skupinu posluchačů měla ale původně stejné podmínky jako jejich velcí kolegové. V červnu 2002 vstoupil v platnost nový zákon, který nařizoval internetovým rádiím platit 0,07 centu za písničku a posluchače. Autorské svazy přitom požadovaly dvojnásobek. Aby měli majitelé radií postaráno o bezesné noci, měli poplatky zaplatit zpětně až k 1. lednu 1998. Každému hned bylo jasné, že malé internetové stanice jsou odsouzené k zániku.
V hlavách zákonodárců se proto zrodil tzv. Small Webcasters Amedment Act krátce označovaný SWAA, který měl malá rádia ochránit. Podle SWAA by rádia, která dosáhnou ročního zisku maximálně 1 250 tisíc dolarů měla platit buďto 8 až 12 procent svého obratu nebo 5 až 7 procent svých výdajů. Rozhodující je, která částka je vyšší. Aby v tom byl nějaký háček, započítávaly se do výdajů i náklady na rozjezd rádia. Tedy nakoupení veškerého vybavení potřebného pro spuštění vysílání. Vypočítané poplatky by tak ale byly ještě větší, než kdyby se na malá rádia uplatňoval původní návrh.
Američtí poslanci měli radost, jak se jim podařilo úspěšně problém vyřešit a bill, tedy návrh zákona, propustili do Senátu. Do Senátu se návrh nedostal díky iniciativě senátora Jesseho Helmse. Provozovatel kalifornského rádia Paradise Bill Goldsmith na svých stránkách vyjádřil názor, že si rádia najdou cestu, jak nařízení obejít. Kritické hlasy zdůrazňovaly, že se veřejnost bude muset obejít bez žánrových rádií, kde se leckdy rodí nový talenti a krám budou muset zavřít i studentská rádia. Už v dubnu se proto objevil návrh platit 1,17 centů za vysílací hodinu. Návrh ale dlouhou dobu jen tak visel ve vzduchu. Prosadit se ho podařilo až začátkem loňského roku, kdy si mohli jak majitelé rádií tak jejich posluchači pořádně vydechnout. Ostatně o tom si můžete více přečíst v článku Operace se zdařila, pacient zemřel.
