Internetové zpravodajství žije v posledních letech čím dál tím častějším zahráváním si s myšlenkou zpoplatněného obsahu. Zatím nejnovější příspěvek do debaty připojilo sousední Slovensko. Tam se ovšem nejedná ani tak o pouhé myšlenky, jako spíš o činy. Projekt nazvaný PIANO má totiž za cíl ještě letos zpoplatnit přístup k největším slovenským zpravodajským portálům.
Češi zatím platí především za archivy, konspiraci a Motejlka
Řekne-li se zpoplatnění webového obsahu, většině se okamžitě vybaví mediální magnát Rupert Murdoch a jeho tažení proti bezplatnému internetovému obsahu. Pro příklady snah o zpoplatnění obsahu ale nemusíme chodit až do Velké Británie, nebo dokonce do spojených států. I na tuzemském webu najdeme nejeden server, jehož obsah je alespoň z části zpoplatněný a zdá se, že zaplatit si za přístup do archivu, jako je tomu v případě webů časopisů Respekt a Reflex, v podstatě uživatelům nijak extrémně nevadí. Vyložený úspěch potom zpoplatnění znamená pro odborné, nebo alternativní weby. Ty naposledy jmenované mají v platbách za obsah nejen světlou budoucnost, ale i přítomnost a dokonce minulost. Čtenáři takových stránek jako je třeba Osud.cz Jiřího Maška, totiž s radostí platí za konspirační teorie už několik let. Úvahu o tom, zdali nejde tak trochu o vyhozené peníze nechme pro dnešek stranou.
O něco seriózněji působí osobní web ekonomického novináře Miroslava Motejlka, jež vybírá platby za krátké texty ze zákulisí byznysu. Roční předplatné webu Motejlek.com vyjde jednoho uživatele na 10 000 korun. Předplatiteli jsou v jeho případě ekonomické redakce deníků nebo analytická oddělení bank. Díky této klientele je Miroslav Motejlek považován za ekonomicky nejúspěšnějšího on-line novináře (blogera) v české kotlině, jehož hrubé příjmy z vybíraných poplatků od čtenářů jsou přes půl milionu korun ročně.
I o zpoplatnění českých zpravodajských webů se sice občas objevila nějaká úvaha, nebo náznak touhy provozovatele, ale vlastně o této možnosti asi nikdo nijak vážně neuvažoval. Pro úspěch takové akce by totiž bylo nezbytné, aby příjmy ze zpoplatnění s jistotou dosáhly současných příjmů z reklamy a především, aby se zpoplatnění zúčastnily všechny zpravodajské weby zároveň. Žádný z tuzemských zpravodajských portálů totiž nemá na trhu tak vyjímečnou pozici aby mu po zpoplatnění nehrozil téměř stoprocentní odliv čtenářů ke konkurenci.
Náhled webu Motejlek.com, jehož hrubé příjmy z poplatků od uživatelů jsou přes půl milionu korun ročně. Obsah webu přitom tvoří jediná osoba a to ekonomický novinář na volné noze Miroslav Motejlek.
Slovenská platba za nic
Situace na Slovensku je od české reality ale výrazně odlišná. Nejde jen o to, že je Slovensko výrazně menším trhem a současné příjmy z reklamy nejsou nijak závratné, ale můžeme-li český trh označit za vesnici, kde se všichni znají, potom ten slovenský lze přirovnat k osadě, kde jsou všichni příbuzní. Je tedy výrazně snazší domluvit se na vzájemné spolupráci a na společném postupu. Právě na tom staví svůj plán společnosti Etarget a NextBig, které stojí za projektem zpoplatnění slovenských zpravodajských webů.
Nápad je to vlastně velmi jednoduchý. Dejme všechny velké hráče na trhu dohromady, tak aby souhlasili se zpoplatněním obsahu, zaveďme jednotné přihlášení pro uživatele a především jednu, co možná nejnižší, měsíční platbu za přístup na všechny weby.
Myšlenka je to vlastně docela rozumná. Uživatelé by měli k webům snadný přístup, za který by zaplatili necelá tři eura měsíčně. Jenže v celém konceptu chybí několik zásadních věcí. Tou první je jakýkoli bonus pro uživatele. Zatím se totiž zdá, že by slovenští čtenáři v prvním roce fungování projektu platili v podstatě za obsah rozsahem totožný s tím, který dnes mají zdarma. Krom toho se provozovatelé jednotlivých serverů jasně nevyjádřili ani k tomu, zdali z placené části webu zmizí, nebo nezmizí reklama a v této otázce si hrají na mrtvé brouky. Mohlo by se tedy snadno stát, že by uživatelé nejen za své peníze nedostali zajímavý obsah, ale ještě k tomu by byli obtěžováni stejným množstvím reklamy jako dnes.
Velké portály se k projektu PIANO nehlásí
Reklama a obsah ale nemusí být jedinými kameny úrazu. Celý projekt by mohl teoreticky fungovat, pouze v případě, že by se ke zpoplatnění obsahu připojili nejen provozovatelé všech zpravodajských webů, ale že by projekt podpořili i provozovatelé velkých portálů, kteří mají potenciál se rychle chopit příležitosti a nabídnout uživatelům náhradu, v podobě bezplatného zpravodajství.
Jenže právě provozovatelé portálů mohou být oním kamenem úrazu, který celé PIANO shodí ze schodů a ještě ho pod sebou pohřbí. Hlavní iniciátor a propagátor projektu Tomáš Bella se sice již několikrát chlubil, kolik provozovatelů za projektem stojí, ale už málokdy padlo, že provozovatelé nevětších slovenských portálů, Azet, Zoznam a Centrum Holdings za projektem nejen že nestojí, ale účast na něm dokonce odmítají.
Projekt PIANO ovšem stojí na předpokladu, že budou důležití hráči slovenského internetového zpravodajství postupovat jednotně a pokud tato jeho výhoda padne, potom hrozí pád i celému projektu.
Tak vypadá schéma projektu PIANO. Zatím je určen pouze pro sousední Slovensko.
PIANO v Česku nehrozí, zatím
Debata o zpoplatnění webových služeb, včetně slovenského projektu PIANO je sice z hlediska ekonomického vývoje provozovatelů logická, ale jako by opomíjela jeden podstatný moment vývoje internetových služeb. Lidé jsou sice ochotni platit a to i za naprosto šílené produkty, ale musí to být produkty moderní a cool.
Ideálním důkazem je společnost Apple. Za jednotlivé aplikace do iPhonů a iPadů totiž platí uživatelé nejen bez námitek, ale dokonce radostně a při tom jde ve většině případů o aplikace, které jsou asi tak stejně praktické jako klávesnice bez kláves. Důvod, proč za takové nesmysly uživatelé utrácejí, totiž není v jejich užitečnosti, nebo v praktičnosti, ale ve společenském tlaku. Ten je nutí udržovat stejnou úroveň s jejich sociální skupinou a uživatelé tak platí, aby se nestali vyděděnci.
Pokud tedy má být jakýkoli systém plateb za internetové služby úspěšný, musí stát na stejném principu a pokud se má usídlit v mysli dostatečně hluboko, je ideální cílit jej na děti a teenagery. Vím, není to etické, není to morální, ale v byznys plánech kolonky etika a morálka, taky nenajdete.
Slovenský pokus bude ale rozhodně zajímavé sledovat. Pokud by se totiž nakonec přeci jen stal zázrak a PIANO na Slovensku uspělo, potom se jeho autoři s velkou razancí vrhnou i na český trh, který je finančně rozhodně zajímavější. Tuzemské zpravodajské weby sice zatím s projektem PIANO maximálně velmi lehce koketovaly, jenže jména jako Miloš Čermák a Adam Javůrek, která figurují ve společnosti NextBig na čelných místech, dávají tušit, že by se v případě byť jen lehkého závanu úspěchu mohla situace rychle změnit.
