K titulu dnešního komentáře mě inspirovala slova čtenáře Iva Rottenberga a podnětná diskuze pod recenzí „Volume doprava? Jak vstává Slovensko?„. Podjeho slova se můžu jen podepsat. V současné době snad neexistuje komerční rádio s výrazným podílem mluveného slova.
Zcela opačný názor pak zmínil čtenář Jose: „Tedy já vždy říkám, že na zprávy mám noviny a na hlášení času hodinky a že od rádia nic jiného nežli hudbu nechci.“ Na jedné straně se dá souhlasit. Na hlášení času rádio opravdu není potřeba, navíc přesné časové znamení dává jedině ČRo 1 Radiožurnál a kvalitní zpravodajství jdoucí do hloubky problému najdu opět jedině tamtéž. A povětšinu vysílacího času obstarají „zajímavosti“ z internetu. Ty si přečtu v pondělí a ještě další týden je slyším v rádiích jako „super žhavou extra exkluzivní“ novinku.
Ovšem jsou i další přidané hodnoty. Je fakt, že mnohdy chybí. Zábavné pořady či soutěže se z éteru pomalu vytrácí. Zábava se povětšinou omezuje na krátké minutové rubriky a ty se ve vysílání opakují za den tolikrát, že po třetím poslechu raději ladím jinou stanici, na jejichž vlnách jsem ještě zábavu neslyšel. Soutěžní pořady už snad také nejsou a opět se omezují na (promiňte mi to) na stupidní otázky, jejich jedinou snahou zmobilizovat co největší počet posluchačů. Zaznívají pak otázky typu „Na jakou barvu semaforu zastavují auta?„.
Nikomu neberu názor a potřebu mít hudební rádia. Často mi ale připadá, že český éter jiná než hudební rádia nemá. Ze všech se navíc linou pouze tři typy – nová hudba (rozumějte 20-30 hitů hrajících xkrát po celý den), prověřené hity (stále ty stejné… překvapivě) a nahrávky vykopané ze záhrobí. Existují ale čestné výjimky. Mnohá rádia v současné době obměňují své playlistu (ČRo 1 Radiožurnál) nebo mění hudební dramaturgy (v nedávné době třeba Frekvence 1). Nemám nic proti třem výše zmíněným typům, rád si vyposlechnu kvalitní starou muziku či současné hity…
Pokud bych ale chtěl poslouchat celý den na rádiu pouze samou hudbu, tak spíše sáhnu k CD. To navíc bude hrát přesně to co chci já a ne nějaký počítač skrze hudebního dramaturga. V současné době stále častěji volím „alternativní“ rádia. Ta mi dávají příjemnou hudbu mým uším téměř neznámou. Co jiného mi zbývá. Když ladím BBC1 musím plakat. Proč nemáme veřejnoprávní stanici opravdu pro celou rodinu nebo střední generaci? Opodstatnění Radiožurnálu je jasné, byla by škoda o ni přijít, druhou stanici (ČRo 2 Praha) ale spíše nenaladím. Hudba tu prostě není to pravé ořechové. ČRo 3 Vltava je pak zcela jiná sféra, na noty stanici čas od času zabrouzdám a plesám radostí nad melodickou hudbou. Chápu, že je v naší kotlině problém s vytvořením další alternativy vzhledem k omezené kapacitě kmitočtů.
Nezbývá mi nic jiného než „emigrovat“ na cizojazyčné stanice a naučit se ještě lépe cizí jazyk. Angličtinou sice vládnu natolik, abych pochytil „gró“, ale třeba německy mluvené slovo by mi asi moc blízce neznělo. Přivítám vaše reakce k dané problematice. Snad se svitne na lepší časy někdy v daleké (pevně doufám spíše v blízké) budoucnosti. Posluchači zatím v hojné míře pouze hudbu vítají, ve svém okolí podobné názory často slýchám: „Nemám rád(a) to rádio, moc tam mluví.“ Ještě jednou a naposledy – k poslechu hudby si prosím zvolte CD, to bude menší kolovrátek ;-).
Dobrý den, pane. Souhlasím s Vámi, že slova p.Rottenberga jsou inspirující, to jsou ostatně v mnoha případech. Ale, když jste tedy odcitoval i mne. Maličko se v tom ponimrám. Představme si rok 1975. Komunisté pronásledovali veškerou kulturu a hudbu zvláště. O Beatles a Rolling Stones vycházaly články jako o prohnilých narkomanech apod.(S důsledky tohoto chování a této kmunistické výchovy se setkáte zcela běžně i dnes tj. 20 let po revoluci.) Psalo se o dekadentní zápádní mládeži. Psalo se o diverzantech, kteří k nám, do krásného socialistického ráje, pašují za účelem rozvracení, tyto podvratné živly, tj. černé desky oněh populárních hudebníků atd. No, co čert nechtěl, nějak to ten bolševik přes veškerou svoji snahu neuřídil. Nic méně, řekněme obstarat si za tohoto kulturního teroru, kdy v televizi běžely komunistické říkanky:,,Máš li dlouhý vlas, nechoď mezi nás“ A ukazovali se jen vystříhaní pionýři v modrých košilkách s červenými šátky kolem krku, bylo řekněme velmi obtížné si obstarat jakékoli informace o těch tzv. západních vyvrhelech. Něco málo se podařilo vydat Supraphonu, tedy např. trojdeskový komplet Woodstock nebo Beatles Abby Road.Atd. Byli to, ale promile. Ani minimem to nezvat nejde. Opravdu jen zlomky.Takže se opravdu desky vozily převážně ze zahraničí a prodávaly a kupovaly se na pražské burze. Občas bolševikovi ruplo v kouli, tak tam rozhazovali slzný plyn a štvali na lidi psi.Jindy to nechavali třeba roky bez povšimnutí. Jak, kdy jakou měli náladu. Ale samozřejmě člověk musel vědět, co si má jít koupit. Něco se samozřejmě dozvěděl od známých. Něco z tisku. Např. časopis Melodie asi jediný, který v té době psával o těhle věcech. Několikrát mu pod zásahem bolševiků byla vyměněna redakce. A po revoluci si ho koupil Karel Gott a zcela ho zdevastoval. A samozřejmě třeba z rádia. Tam hrál roli Větrník na Vltavě, kde fungovali lidé jako Jiří Černý, Lubomír Dorůžka, Jaromír Tůma atd. A tam bylo možné se dozvědět o těhle ,,buď přímo zakázaných nebo nedoporučovaných kapelách“. No a z toho je ta výchova rádiem. Tedy toto přinášelo dobrou hudbu a informace o dobré hudbě. K tomu se pak přihodilo pár zahraničních jako třeba Bayern drei. Takže samozřejmě, když padla Železná opona a bolševik měl jakoby odpochodovat. Člověk očekával, že samozřejmě takových informací o tom jakou desku si kam má jít koupit, tak že dostane asi tak zhruba 100x tolik. Tak jako se to změnilo ve všech jiných oblastech. Tedy nemuset jet už jenom do Bulharska, Maďarska, Rumunska, moci jet do Holandska, Španělska, Francie. Atd. Ve všem se to změnilo. Ale v tomto ne. Ty informace prostě nepřišly a do dnes to většina rádií nedělá. Proč se tak stalo ?Nad tím si lámu hlavu do dnes a denně.
Domnívám se, že půjde asi o vzájemné propojení tří důsledků. První důsledek je, že se zde opravdu zcela zbytečně dopustilo aby si některé lokální stanice koupili různí příslušníci KSČ, agenti STB apod. lidé. Ti začali servírovat to svoje, tedy zase Gotta a spol. K tomu připočítávám to, že hodně lidí to bylo naučeno z totalitní televize a nic jiného neznají, takže jim to i vyhovovalo.
Druhým důsledkem může být všeobecný úpadek hudebních nakladatelství a tedy ztráta podpory rádií. Tedy už je tak nezajímá , zda to či ono rádio to hraje a prosazuje jejich desky a jejich umělce. Protože stejně už je vše na netu a vše běží přes net. Kapela to dnes dá raději na net a vydá samonákladem, nežli by šla za nějakým vydavatelem. A tímto se zásadně mění doba. Tedy mizí klasický koloběh. Umělec-Vydavatel-Radio. A zkracuje se a zrychluje na Umělec-Net. Takže položky Vydavatel a Radio jsou vynechány. To má ten důsledek, že vydavatelé zvyklí roky na milionové zisky, řvou o pirátech a vymýšlí politické tlaky všeho druhu. A rádia pak omýlají pár nechutných kravin dokolečka.
A ještě bych do toho započetl i to, že takové lokálky měly málo peněz a tohle pro ně bylo asi nejlevnější. K tomu přičítám i pořady jako Seznamka, Burza práce a pod hrůzy, kdy vlastně nemusí dělat vůbec nic a jen zvedají telefon. čili zcela levné, naprosto o ničem. Ale čas to zaplácne a lidi to chtěli. Tedy neznali takto z komunismu přímý a svobodný kontakt s rádiem, takže to určitou dobu i mělo úspěch nebo frčelo, nežli se to okoukalo. Nic méně, hlavně to nic nestálo. Bohužel velké sítě, pod které ta malá radia později popadala, tak zjistily, že je to výnosné i pro ně. A pokračují, v tomto, lokálními kočkopsi, nasazaném marastu a nedělají, nic víc, protože proč by tak činily, když to vydělává a náklady nejsou žádné.To jsou tedy tři důvody, současného stavu. Nejspíše.
Nyní k mluvenému slovu. Tak samozřejmě velkou popularitu měl na Vltavě pořad 3×60. I dnes jsou na Vltavě vynikající mluvené pořady. Stejně tak se dá něco málo najít na Praze. Ale jsou i třeba na Wave. Např. Casablanka vyborný magazín o cestování. Ovšem Wave bylo vyhnáno z FM a nevím, kdy a kam všude, se vrátí. ČRo měl mít stanici mluveného slova, projekt byl zřejmě odsunut. Ne úplně zastaven, ale odložen, zatím na neurčito. Na netu existují všlejaké věci jako Rádio Pohádka,Rádio Humor atd. http://www.abradio.cz/radia/mluvene-slovo/
To lze použít. Zatím se zdá, že, co se týče privátů, je pro ně mluvení, ještě dražší nežli hudba, takže od nich to asi očekávat nelze. Jedině ČRo nebo některé osamocené, netové projekty.
Ono z toho vlastně nevyplynulo to hlavní. Ono nejde o to ,,hrát hudbu“ to si můžeš opravdu vložit CD. Ale ono jde o to , na zajímavou ať novou, nyní čerstvě natočenou nebo starou zapomenutou, neznámou, upozorňovat. A to jde, mluvit o ní. Nejen ji hrát. Pokd jsi někde na střední škole nebo někde na koleji, jsi tak říkajíc v podhoubí a víš, co se kde šustne. Pokud žiješ později poklidným rodinným životem, ztratíš přehled. Už nevíš, co se kde děje. A vyhledávat to na netu je obtížné. To je jako vložit to CD, jistě jde vložit CD, ale musíš vědět jaké CD, jde vyhledávat na netu, ale musíš vědět, co vyhledávat. A v tomhle měla ta rádia nezastupitelnou roli, jenže ji nějak opustila. Uvedu příklad někdy z minulého týdne. Znám samozřejmě zcela notoricky Beefhearta. Znám samozřejmě zcela notoricky Toma Waitse, ale do minulého týdne mi úplně unikalo jméno Chuck E.Weiss. Přitom velice dobré. Takže o to jde. To jsem myslel tím hraním hudby. Upozorňovat na dobrou hudbu, to by ta rádia měla. Jenže on už je k tomu nikdo netlačí. On už je asi vážně nikdo na nic nepotřebuje. Třeba mají pravdu ti, co říkají, že rádio je už mrtvé medium.