Volba generálního ředitele České televize se blíží. Z dvaadvaceti předložených přihlášek bylo v pořádku devatenáct. Mezi necelými dvěma desítkami jmen jsou lidé známí i naprosto neznámí. Mají ti neznámí vůbec šanci na to, aby prošli alespoň do druhého kola?
Kromě jmen tentokrát na veřejnost pronikly i předkládané projekty jednotlivých kandidátů na post generálního ředitele ČT. To podstatné si můžete přečíst i na našich stránkách. Důležité je, že Rada České televize volí ředitele na základě těchto textů. Teoreticky mají tedy všichni stejnou startovací pozici a měl by „zvítězit“ ten nejlepší.
Zájemce o tento post předkládá celkem čtyři dokumenty (životopis, motivaci, koncepci práce a osobní posouzení vlastní činnosti) v celkovém rozsahu cca desíti stran. To opravdu není mnoho.
Nyní přichází na řadu subjektivní hodnocení. V tomto případě je ideální mediální známost. A rovná startovní čára nám začíná získávat určité zakřivení. To v rozhovoru pro web DigiZone.cz přiznal i předseda Rady ČT Jiří Baumruk. „Rozhodně mohou být v určité nevýhodě (ti mediálně neznámí, pozn. red.). Je ale otázka, jestli je mediální známost výhoda nebo nevýhoda. Někdy mám pocit, že to v naší společnosti funguje tak, že se řekne: toho nikdo nezná, na toho nikdo nic nevytáhne, toho budeme volit. Takže to teoreticky může být i výhoda,“ řekl Baumruk k tomuto tématu.
Nejlépe je na tom jednoznačně dosavadní generální ředitel ČT Jiří Janeček. ČT není v nějaké výrazné krizi a je stabilní. Na tyto trumfy budou „zájemci z venku“ jen těžko hledat protiváhu.
V jejich návrzích se velmi často objevuje snížení počtu zaměstnanců. Toto je jedna z nejpotřebnějších a zároveň jedna z nejnaivnějších myšlenek. Každého, kdo sáhne na počty zaměstnanců, čeká nerovný boj s televizními odbory.
Jako bláhové se jeví změny stávajících formátů veřejnoprávních kanálů. České superkonzervativní prostředí odmítá téměř každou změnu. Docela by mě zajímalo, jak by Jana Bobošíková zrušila sportovní „čtyřku“ a místo ní divákům nabídla vzdělávací ČT Lektor. Otakar Černý, Jaromír Bosák, Pavel Čapek a další by nejspíš sbalili torny a spacáky a ve sportovní redakci by se za mohutné podpory veřejnosti zabarikádovali. Zajímavě však zní Bobošíkové návrh na pátý kanál Občan, jenž by divákům sloužil ke komunikaci se státní správou.
Sympatickou utopii představuje projekt Stanislava Vaňka. Jeho dva digitální multiplexy plné veřejnoprávních stanic by tvořily světový unikát. Už jen pro tento fakt, mu držím palce, ale šancí mu mnoho nedávám.
Další nerealizovatelnou vizi představuje Stanislav Švambera. Ten je nejspíš naprosto fascinován regionálním vysíláním – dle jeho projektu by svou veřejnoprávní televizi mělo mít každé větší sídliště.
Životaschopnou reorganizaci programové skladby nabízí Pavel Klimeš, avšak obávám se, že i jeho myšlenky (vytvořené společně s Ivo Mathém) jsou až příliš revoluční.
Uvidíme, zda bude napínavé sledovat, jakou cestu Rada ČT (v jakémkoliv složení) zvolí. Všechny předložené návrhy jsou víceméně stejné (tedy v těch realizovatelných položkách). Vsadí radní na jistotu a Janeček bude moci pokračovat ve své práci, nebo se stojaté (a mírně zahnívající) veřejnoprávní vody rozbouří? Nechme se překvapit.
