K titulu dnešního komentáře mě inspirovala slova čtenáře Iva Rottenberga a podnětná diskuze pod recenzí „Volume doprava? Jak vstává Slovensko?„. Podjeho slova se můžu jen podepsat. V současné době snad neexistuje komerční rádio s výrazným podílem mluveného slova.
Zcela opačný názor pak zmínil čtenář Jose: „Tedy já vždy říkám, že na zprávy mám noviny a na hlášení času hodinky a že od rádia nic jiného nežli hudbu nechci.“ Na jedné straně se dá souhlasit. Na hlášení času rádio opravdu není potřeba, navíc přesné časové znamení dává jedině ČRo 1 Radiožurnál a kvalitní zpravodajství jdoucí do hloubky problému najdu opět jedině tamtéž. A povětšinu vysílacího času obstarají „zajímavosti“ z internetu. Ty si přečtu v pondělí a ještě další týden je slyším v rádiích jako „super žhavou extra exkluzivní“ novinku.
Ovšem jsou i další přidané hodnoty. Je fakt, že mnohdy chybí. Zábavné pořady či soutěže se z éteru pomalu vytrácí. Zábava se povětšinou omezuje na krátké minutové rubriky a ty se ve vysílání opakují za den tolikrát, že po třetím poslechu raději ladím jinou stanici, na jejichž vlnách jsem ještě zábavu neslyšel. Soutěžní pořady už snad také nejsou a opět se omezují na (promiňte mi to) na stupidní otázky, jejich jedinou snahou zmobilizovat co největší počet posluchačů. Zaznívají pak otázky typu „Na jakou barvu semaforu zastavují auta?„.
Nikomu neberu názor a potřebu mít hudební rádia. Často mi ale připadá, že český éter jiná než hudební rádia nemá. Ze všech se navíc linou pouze tři typy – nová hudba (rozumějte 20-30 hitů hrajících xkrát po celý den), prověřené hity (stále ty stejné… překvapivě) a nahrávky vykopané ze záhrobí. Existují ale čestné výjimky. Mnohá rádia v současné době obměňují své playlistu (ČRo 1 Radiožurnál) nebo mění hudební dramaturgy (v nedávné době třeba Frekvence 1). Nemám nic proti třem výše zmíněným typům, rád si vyposlechnu kvalitní starou muziku či současné hity…
Pokud bych ale chtěl poslouchat celý den na rádiu pouze samou hudbu, tak spíše sáhnu k CD. To navíc bude hrát přesně to co chci já a ne nějaký počítač skrze hudebního dramaturga. V současné době stále častěji volím „alternativní“ rádia. Ta mi dávají příjemnou hudbu mým uším téměř neznámou. Co jiného mi zbývá. Když ladím BBC1 musím plakat. Proč nemáme veřejnoprávní stanici opravdu pro celou rodinu nebo střední generaci? Opodstatnění Radiožurnálu je jasné, byla by škoda o ni přijít, druhou stanici (ČRo 2 Praha) ale spíše nenaladím. Hudba tu prostě není to pravé ořechové. ČRo 3 Vltava je pak zcela jiná sféra, na noty stanici čas od času zabrouzdám a plesám radostí nad melodickou hudbou. Chápu, že je v naší kotlině problém s vytvořením další alternativy vzhledem k omezené kapacitě kmitočtů.
Nezbývá mi nic jiného než „emigrovat“ na cizojazyčné stanice a naučit se ještě lépe cizí jazyk. Angličtinou sice vládnu natolik, abych pochytil „gró“, ale třeba německy mluvené slovo by mi asi moc blízce neznělo. Přivítám vaše reakce k dané problematice. Snad se svitne na lepší časy někdy v daleké (pevně doufám spíše v blízké) budoucnosti. Posluchači zatím v hojné míře pouze hudbu vítají, ve svém okolí podobné názory často slýchám: „Nemám rád(a) to rádio, moc tam mluví.“ Ještě jednou a naposledy – k poslechu hudby si prosím zvolte CD, to bude menší kolovrátek ;-).
