Čas od času někteří kritici veřejnoprávní televize vyřknou otázku, zda je vůbec nutné ji v Česku mít a podporovat ji z vlastní peněžky koncesionářskými poplatky. O způsobu financování dnes polemizovat nebudu, to je věcí politickou, rozhodují o něm poslanci. Poohlédnu se spíše do programové oblasti. Mezi šestadevadesáti hodinami vysílání denně se čas od času objeví pořad, který nápadně vyčnívá z řady a dokazuje jak je důležité podobnou instituci mít a ze společné kapsy ji uživit.
Jedním z nich je projekt, jehož propagace by si zasloužila větší intenzitu, než prozatím má. Unikátní rekonstrukce politicky zincenovaného procesu se skupinou Milady Horákové se na obrazovce druhého programu objeví v deseti po sobě jdoucích večerech již od neděle 31.května vždy okolo půl desáté večer. Každý z deseti hodinových dílů shrne pomocí autentických záběrů přesně po devětapadesáti letech od samotného soudního jednání dění každého jednotlivého dne. Diváci budou mít jedinečnou možnost v reálném čase proniknout do desetidenního procesu, který se stal symbolem komunistické zvůle, která v naší zemi v druhé polovině minulého století panovala.
Dokumentární projekt ukazuje přípravu a samotný průběh procesu , diváky detailně seznámí i s jednotlivými postavami celého hrůzného divadla. Režisér Martin Vadas využil jako obrazový základ pro svůj nejnovější dokument filmový záznam, který byl na místě pořizován pro tvorbu propagandistického komunistického filmu, který měl veřejnosti „záškodnictví“ skupiny doktorky Horákové potvrdit a náležitě vysvětlit. Historické záběry se dochvaly v Národním filmovém archivu, tvůrci použili i nahrávky z vysílání Československého rozhlasu a audiozáznam závěrečného slova všech třinácti obžalovaných, který byl k dispozici v Národním archivu.
Udržovat a prohlubovat historickou paměť národa tak, jak se tímto projektem vrchovatě podařilo, by mělo být jedním z hlavních pilířů poslání veřejnoprávní stanice. I když se z podobných pořadů nikdy nestane masově sledovaná televizní podívaná, je jejich produkce oceněníhodná. Generace, jejíž život konkrétně tento proces zasáhl, poznala na vlastní kůži hrůznou nespravedlnost té doby. Je jen dobře, že pro všechny následující je tato autentická zkušenost uchována alespoň ve formě deseti částí televizního seriálu. Zásluhou České televize.
Ve vysílání České televize se občas najdou velice zajímavé projekty, za které si tvůrci zaslouží velkou pochvalu. Většinu takových pořadů najdeme na programu ČT2. Ten opravdu splňuje své veřejnoprávní poslání. S těmi ostatními kanály České televize už je to jinak. Vedení se snaží soupeřit s Novou či Primou a nasazuje programové formáty, kterými se snaží konkurovat. Tady ve většině případech platí, co takového ČT udělá, dopadne hůř, respektive mnohem hůř.
S přicházejí digitalizací snad Česká televize nabídne další stanice a tím rozšíří programovou nabídku pro všechny cílové skupiny, které ČT musejí platit koncesionářské poplatky. Jsme sice malá země, ale podívejme se do sousedního Německa, kolik různých kanálů nabízejí veřejnoprávní společnosti ARD a ZDF. Těch je tolik, že se ani v současnosti nevejdou do 3 Muxxů, tj. 12 programů šířených pozemním vysíláním.