Licenční podmínka č. 17 byla vzhledem k rozdvojené konstrukci Novy svým způsobem klíčová. Společnost CET 21 coby držitel licence se v ní zavazuje, „že jakékoli změny právnické osoby, která je držitelem licence, skladby kapitálu investorů a ustanovení obchodní smlouvy mezi držitelem licence a investory předloží předem ke schválení Radě …“
Když to přeložíme do normální řeči, znamenala licenční podmínka č. 17, že přestože byla organizační struktura Novy rozdvojená a podle českých zákonů byla televizí pouze licencovaná společnost, tedy CET 21, měla Rada kontrolu nad veškerými pohyby i v servisní firmě, tedy v ČNTS. A pro strýčka Příhodu také měla nástroj, jak si poslušnost držitele licence vynutit. Jestliže později po prohrané arbitráži ministr kultury Pavel Dostál, kudy chodil, tudy vykřikoval, že Rada Železnému dovolila, aby se odstřihnul od servisní firmy, je to naprostý nesmysl a další z důkazů, že Dostál se v dané problematice vůbec neorientoval. Po zrušení licenční podmínky č. 17 se totiž Železný Rady vůbec na nic nemusel ptát. V roce 1999 už Rada neměla v ruce žádný nástroj, jak do války o Novu zasáhnout a musela se omezit pouze na výzvy k oběma znepřáteleným stranám, aby byly tak hodné a dohodly se. Servisní firma, kterou však už v té době navíc většinově nevlastnil původní investor CEDC, nýbrž CME, již byla pro Radu úplně cizím subjektem, vůči kterému neměla žádnou kompetenci.
Jako kdyby to všechno, co mělo přijít až v roce 1999, Rada podvědomě předvídala, do poslední chvíle, co to jen šlo, se zrušení licenční podmínky č. 17 bránila. Využila k tomu probíhajícího správního řízení s ČNTS o neoprávněném vysílání, o kterém teprve bude řeč.
Ve Výroční zprávě za rok 1996 se o tom píše:
„Poněkud odlišná je analogická žádost spol. CET 21. Tam je přerušení řízení o oné licenční podmínce vázáno mj. na výsledky šetření Rady, zda vysílání provozuje skutečně CET 21, přičemž tato otázka je označena jako otázka předběžná. V této souvislosti Rada zahájila správní řízení pro neoprávněné vysílání s ČNTS a do jeho ukončení nemůže proto dost dobře uvedenou podmínku zrušit.“
Neuvěřitelné úsilí o zrušení licenční podmínky č. 17 a brutální tlak na Radu však vyvinuli politici. Shodou okolností v mnoha případech ti samí, co budou později v souvislosti s prohranou arbitráží ukazovat na Radu. Tehdejší místopředseda Poslanecké sněmovny a předseda její Stálé komise pro sdělovací prostředky Jan Kasal (KDU-ČSL) poslal 15. července 1996 Radě dopis, ve kterém mimo jiné píše:
„Se znepokojením jsem si přečetl v tisku …, že bylo přerušeno správní řízení, týkající se licenčních podmínek CET 21… pevně věřím, že Rada nevykoná žádné kroky, které by mohly v současné době nepřiměřeným způsobem rozkolísat stabilitu mediálního uspořádání v České republice.“ Vskutku – zlatá slova!
Komise pod Kasalovým vedením pak na památném výjezdním zasedání v Harrachově přijala 25. září 1996 usnesení č. 3/96:
Stálá komise Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky žádá Radu České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, aby neprodleně zrušila licenční podmínky, pokud provozovatel vysílání o jejich zrušení včas požádal; mimo těch podmínek, které se týkají programové skladby uvedené žadatelem v žádosti o licenci, jak to ukládá Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání článek VI zákona č. 301/95 Sb.
Jedním z nejhorlivějších prosazovatelů tohoto usnesení byla rovněž poslankyně Hana Marvanová. Kdykoli si vzala slovo, po očku pozorovala Vladimíra Železného, zda souhlasně pokyvuje hlavou. Není se ostatně co divit, vždyť to byla ona, kdo od generálního ředitele Novy za onu zpackanou novelu zákona o vysílání dostal obrovskou kytici růží.
Vůbec nejspokojenějšími lidmi však po přijetí této novely a po definitivním zrušení licenční podmínky č. 17, kterou pod hrubým nátlakem poslanců a jejich výhrůžkách o odvolání Rada zrušila 17. prosince 1996, byl Ronald Lauder a jeho lidé. Měli nadále svoji televizi, ale zcela se vyvázali z dohledu té otravné Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. To ještě netušili, že už za necelé tři roky to největší problémy přinese právě jim. Každý chleba je totiž o dvou kůrkách.
