Průběhem správního řízení s ČNTS se podrobně zabývá Výroční zpráva Rady za rok 1997 (str. 67 – 71). Myslím, že bude ku prospěchu věci odcitovat podstatnou část z tohoto textu včetně časové řady událostí, vztahujících se k vysílání TV Nova. Poslouží to zároveň jako taková malá rekapitulace.
Říjen 1991
Je schválen zákon o vysílání, umožňující vznik duálního systému vysílání. Přináší pojem „licence“ a její nepřevoditelnosti na jiný subjekt. Jako překlad anglického „broadcaster“ se objevuje sousloví „provozovatel vysílání“, později tak problematizované. Pro soukromé televizní vysílání je vyhrazen tehdejší kanál OK 3.
Prosinec 1992
Uzávěrka licenčního řízení na OK 3, vypsaného Radou. Dne 22. 12. ČNR schvaluje zákon, kterým určuje k privatizaci nikoliv OK 3, ale někdejší F 1.
Leden 1993
Licenční řízení se tomuto rozhodnutí přizpůsobuje. Vedle řady dalších žadatelů v něm vystupuje společnost CET 21 a jako její budoucí smluvní partner – investor americká společnost CEDC/CME. Dne 30. 1. Rada přiděluje licenci právě společnosti CET 21; radních je tehdy 6, spolu s federací skončil i mandát tří členů. Radě je tehdy i později vytýkáno, že měla počkat s rozhodnutím na dovolbu tří členů, i když usnášeníschopnost podle zákona byla zachována.
Dne 9. 2. 1993
Vedle CEDC/CME potvrzuje svůj záměr kapitálové účasti i Česká spořitelna. Rada schvaluje licenční podmínky, v nichž je kromě programových podmínek zachycena i budoucí investorská a provozní společnost – dnes servisní ČNTS. PSP již dovolila chybějící 3 členy Rady.
Duben 1993
CET 21, CEDC/CME a Česká spořitelna podepisují vzájemnou smlouvu. Rada se smlouvou souhlasí. Společníkem CET 21 se stává V. Železný. (Jeho vstup je dnes ze strany jednoho ze společníků CET 21 P. Kršáka problematizován.)
Květen 1993
CET 21 žádá Radu o změnu dvou z původního počtu 31 licenčních podmínek. Rada změnu částečně schválí a připojuje výklad obsahu. Tento výklad původně dosti tvrdé programové podmínky značně změkčuje.
Červenec 1993
Do obchodního rejstříku se zapisuje ČNTS. Jejím generálním ředitelem je V. Železný. Jako předmět činnosti ČNTS uvádí „celoplošné TV vysílání“. U jedné licence se tak objevují dvě společnosti; jedna, která ji získala, a druhá, která se má spolupodílet na realizaci vysílání. Majoritním společníkem ČNTS je CEDC/CME. Tento model se později objevuje i jinde (např. Rádio Alfa, Premiéra TV) a Rada jej považuje za legální, právní pochybnosti vzbudil až později. Důvodem vzniku tohoto modelu byly především obavy Rady z majoritního podílu zahraničního kapitálu ve společnosti držitele licence. Pojistkou tohoto modelu uspořádání byly licenční podmínky, které i po jejich změkčení Rada považovala za dostatečný nástroj regulace vysílání.
Únor 1994
Dne 4. 2. zahajuje CET 21 celoplošné televizní vysílání s názvem stanice Nova.
Červen 1994
PSP neschvaluje Výroční zprávu Rady za rok 1993. Požaduje mj. doplnit ji „o chybějící skutečnosti, na které poukázal kulturní výbor, informacemi o oblasti satelitního vysílání a licenčního řízení na satelitní vysílání a o právním stavu soukromého celoplošného TV vysílání“. Dále pověřuje Stálou komisi, aby do 30. 6. 1994 uskutečnila nutné pohovory s kandidáty na členství v Radě.
Červenec 1994
PSP neschválí ani doplňkovou zprávu a Radu odvolá. Prakticky ihned volí novou – v jejím složení se v zájmu nutné kontinuity objevují tři z původních členů …
Prosinec 1995
PSP schvaluje zásadní novelu zákona o vysílání, ruší licenční podmínky a Rada tak ztrácí přímý vliv na ČNTS a její vazbu na CET 21.
Leden – červen 1996
CET 21 na základě novely (301/95 Sb., Marvanová a spol.) žádá o zrušení téměř všech licenčních podmínek. Rada tak nečiní ihned, zkoumá právní vztahy mezi CET 21 a ČNTS. Snaží se, aby sporné body byly odstraněny, nápravy však je dosahováno pomalu. Licenční podmínky jsou zatím v platnosti.
Červenec 1996
Rada zahajuje vůči ČNTS řízení o neoprávněném vysílání. Druhá strana, s poukazem na někdejší souhlas Rady, protestuje na Radě, v televizi i v PSP.
Září 1996
Na zasedání Stálé komise se po vystoupení V. Železného Radě nedaří obhájit její dosavadní postup. Komise „žádá Radu, aby neprodleně zrušila licenční podmínky, pokud provozovatel vysílání o jejich zrušení včas požádal“. Spor ohledně legality vysílání stanice Nova doporučuje řešit smírnou cestou do 31. 10. 1996.
Říjen – listopad 1996
CET 21 a ČNTS předkládají návrh na smírné řešení v jednotlivých právních krocích; Rada po připomínkách jednomyslně souhlasí s navrženým postupem.
Prosinec 1996
Po částečném úspěchu ohledně právních dokumentů CET 21 i ČNTS Rada ruší licenční podmínky dle žádosti (licenční podmínka č. 17). Řízení o neoprávněném vysílání s ČNTS však pokračuje.
Leden – červenec 1997
CET 21 a ČNTS postupně dokládají realizaci přislíbených kroků. Dne 3. 6. se Rada usnáší na tom, že jsou takto splněny předpoklady pro zastavení řízení; tento krok je okamžitě medializován. S ostrou kritikou vystupuje mj. místopředseda Rady a tiskový mluvčí Štěpánek. Rada posléze souhlasí, že přezkoumá ještě jednu související otázku (otázka pasivní legitimace v soudních sporech).
Poslanec Matulka předkládá PSP návrh na zřízení vyšetřovací komise pro otázku udělení licence CET 21 a vysílání na jejím základě. PSP podnět zamítá a pověřuje přezkoumáním udělení licence svou Stálou komisi. Ta pro tento účel zřizuje pracovní komisi pod vedením poslance Plevy.
Podzim 1997
Dne 16. 9. po prozkoumání zbývající právní otázky Rada zastavuje řízení vůči ČNTS. Soudí, že odpadly důvody, pro které bylo vedeno a byl dosažen právně akceptovatelný stav; kampaň v části tisku však pokračuje. P. Kršák, jeden z účastníků řízení, napadá toto rozhodnutí Rady opravným prostředkem u soudu.
Leden 1998
Dne 23. 1. podává poslanec Pleva jménem pracovní skupiny Stálé komisi informaci o svých zjištěních spolu s návrhem usnesení. Někteří poslanci kritizují Radu za zastavení řízení ve věci ČNTS, tedy za krok, který jí v září 1996 doporučovali …
Při udělování licence společnosti CET 21 Rada v obavě, že by majoritní podíl zahraničního kapitálu ve společnosti držitele licence mohl ovlivnit nezávislost celoplošného vysílání, přijala takové uspořádání, které investora oddělovalo od vlastního držitele licence. Tak vznikla … Společenská smlouva, kterou byla založena společnost ČNTS, jejímž majoritním vlastníkem je CEDC/CME … V době svého vzniku měla tato konstrukce své oprávnění a logiku; navíc nedílnou součástí tohoto uspořádání byly licenční podmínky, stanovené Radou, kterými bylo vyloučeno nepřípustné ovlivňování vysílání obstaravatelskou společností ČNTS.
V případě licence č. 001/1993 šlo celkem o 31 podmínek, z nichž ocitujeme obzvláště podmínky č. 17 a 18, které byly z hlediska výše uvedené konstrukce klíčové:
podmínka č.17 : „držitel licence se zavazuje, že jakékoli změny právnické osoby, která je držitelem licence, skladby kapitálu investorů a ustanovení obchodní smlouvy mezi držitelem licence a investory předloží předem ke schválení Radě. Účastníky této obchodní smlouvy jsou držitel licence, CEDC a Česká spořitelna, a to v rozsahu a za podmínek stanovených obchodní smlouvou, jež bude do 90 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o udělení licence předložena Radě; obchodní smlouva bude respektovat ustanovení dohody o obchodní smlouvě mezi držitelem licence a CEDC, jež je přílohou podmínek k licenci;“
podmínka č.18: „CEDC jako v podmínkách licence stanovený účastník obchodní smlouvy a další investoři stanovení obchodní smlouvou nebudou zasahovat žádným způsobem do programování televizní stanice a zvláště nebudou zasahovat do redakční nezávislosti zpravodajských pracovníků.“
Rada se domnívá, že institut licenčních podmínek ve spojitosti s výše uvedenou konstrukcí vztahu mezi držitelem licence a obstaravatelskými nebo servisními organizacemi byl nezbytnou pojistkou, která dostatečně definovala hranice pojmu „provozování vysílání“, které zákon o vysílání blíže nespecifikuje. To byl hlavní důvod, proč Rada zásadním způsobem protestovala proti novele zákona o vysílání, která licenční podmínky bez náhrady zrušila. Po přijetí novely totiž Rada prakticky ztratila možnost kontrolovat ČNTS a její vztah k CET 21. Vzhledem k tomu, že analogický model byl použit i u Premiéry TV a Rádia Alfa, byl dosah zrušení licenčních podmínek o to závažnější, neboť zbavil Radu účinného nástroje regulace celoplošných médií. Společnost CET 21 požádala o zrušení licenčních podmínek prakticky ihned a stejně postupovaly i ostatní jmenované společnosti.
Již v průběhu roku 1995 Rada zkoumala podněty vztahující se k otázce jednoznačnosti určení, která z existujících společností v rámci výše uvedené konstrukce je provozovatelem vysílání (mj. pro potřeby eventuálních soudních sporů). Rada v této souvislosti nejprve konstatovala určité nesrovnalosti v zápisech v obchodním rejstříku, které se pokusila řešit jednáním s dotčeným subjektem a podnětem příslušnému soudu. Nečinila však žádné razantnější kroky, neboť licenční podmínky zajišťovaly dostatečně transparentní vazbu mezi držitelem licence a obstaravatelskými organizacemi. Situace se zásadním způsobem změnila poté, co novela zákona o vysílání nabyla účinnosti. Licenční podmínky, které prakticky garantovaly legalitu existujících vazeb mezi držitelem licence a servisními firmami, byly anulovány a Rada musela řešit otázku, jak za nastalé situace řešit problém výrazného rozvolnění možností regulace a především jak zabránit případným pokusům o organizační a vlastnické přesuny, které by mohly ohrozit podmínku nepřevoditelnosti licence na jiný subjekt, než kterému byla udělena. Rada si nechala vypracovat k souvisejícím otázkám expertní posudek a na jeho základě vyvolala postupně jednání s dotčenými společnostmi a zahájila správní řízení ve věci neoprávněného vysílání.
Tolik citace z Výroční zprávy RRTV za rok 1997.
