Ta zpráva tehdy zapůsobila jako bomba. Železný kupuje Novu! Ve skutečnosti sice Železný nezískal Novu, nýbrž většinový podíl ve společnosti CET 21, přesto to způsobilo hodně rozruchu.
První to na Internetu vyšťoural Milan Šmíd. CME jako společnost kotovaná na americké burze Nasdaq musí zveřejňovat pravidelné reporty o své činnosti a Šmíd zde objevil text smlouvy mezi CME a Vladimírem Železným. CME Železnému půjčovala peníze na nákup podílů od společníků v ČNTS a potažmo v CET 21 a Železný se zároveň zavazoval rozhodovat v CET 21 podle pokynů CME. Licenční podmínka č. 17 už neplatila, Železný i Lauder měli volné ruce.
V článku nazvaném CME vs. Železný (Louč, 13. listopadu 2001) o tom Šmíd píše:
24. 2. 1997 – uzavřela CME s Vladimírem Železným „Dohodu o vzájemných právech a povinnostech“ (text smlouvy z 24. 2. 1997 …). V této dohodě Železný dělá „brokera“ svým společníkům v CET 21, kteří převedli obchodní podíly v prosperující a vydělávající servisní společnosti ČNTS do akciové společnosti Nova Consulting (NC). Jednalo se o 5,8 procenta podílu v ČNTS (5,2 procenta podílu v ČNTS už dříve Železný pro CME ne příliš průhledně vykoupil za 5 milionů dolarů).
11. 8. 1997 – se koupě akcií NC uskutečnila smlouvou podepsanou v Bostonu. Železný za akcie NC měl ve splátkách dostat 28 537 500 US dolarů. Kolik z toho vyplatil svým společníkům z CET 21, není známo. Obě smlouvy měly tzv. nekonkurenční doložku …
Právě kvůli této operaci bude Vladimír Železný později trestně stíhán. Měl se prý dopustit údajného krácení daně. Trochu se mi to nezdá, neznám sice podrobnosti, ale je to poněkud nelogické, protože Železný vůči svým kolegům z CET 21 (Alánovi, Gálovi, Hunčíkovi a Venclíkovi) vystupoval jako kupující. On tedy peníze vydával, nikoli přijímal. Nevím. Železného soukromé trestní kauzy ale nejsou předmětem zájmu této knížky.
Železný po odhalení obchodní transakce nejdříve trochu kličkoval, ale pak ve Volejte řediteli rezolutně prohlásil: „Ano, chci vlastnit televizi! Chci vlastnit Novu!“ Rada proti změně většinového vlastníka CET 21, která byla vedlejším produktem operace, nemohla nic namítat, protože Železný splňoval kritéria, která Rada pro vlastnické změny v právnických osobách držitelů licence stanovila (tzv. pravidlo „51 : 49“, kdy vzhledem k obecnému ustanovení zákona, že licence je nepřevoditelná, povolovala maximálně 49 procentní vstup nových vlastníků). Železný totiž z tohoto pohledu nebyl „nově“ vstupujícím vlastníkem, nýbrž „starým“ podílníkem, takže se na něho oněch 49 procent nevztahovalo. Jedinou podstatnou překážkou byl Železného závazek hlasovat dle pokynů CME, ten však obratem ze smlouvy zmizel. Železného ovládnutí CET 21 však mělo jednu vadu na kráse. Vůbec se tehdy nenamáhal požádat Radu o předchozí souhlas. To, že se proti tomu Rada důrazně neohradila, byla její velká chyba. Na druhou stranu to docela pěkně ilustruje, jak zvysoka mocná Nova na nějakou Radu tehdy kašlala.
Vladimír Železný se stal vlastníkem 60 procentního podílu ve společnosti CET 21, a tedy – dle našich zákonu – většinovým vlastníkem televize. Je naprosto nesporné, že se tak stalo se souhlasem, ba dokonce přímo z vůle Ronalda Laudera.
