Dopis Ing. Ladislava Zelinky, Ph. D., náměstka ministra financí České republiky, předsedovi Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Ing. Martinu Muchkovi. Dopis byl shodou okolností napsán v ten samý den, ke kterému předseda vlády Vladimír Špidla Radu pro rozhlasové a televizní vysílání odvolal. Pozn.: zvýraznění textu – pš
V Praze dne 4. dubna 2003
Č.j: 211/27577/2003
Vážený pane předsedo,
z pověření pana ministra odpovídám na Váš dopis z 24. 3. 2003 č. j. 616/03, kterým vyjadřujete výhrady k uplatnění materiálů v arbitrážním řízení CME Czech Republic B. V. v. Česká republika. Po konzultaci s právními zástupci České republiky v tomto sporu uvádím následující:
Především je nutno uvést, že není možné dosáhnout toho, aby případné svědecké výpovědi pánů Josefíka a Musila byly připuštěny jako důkazní prostředky v probíhajícím řízení švédského odvolacího soudu. Otázkami, kterými by se svědecká výpověď těchto osob měla týkat, se švédský soud nemůže zabývat. V kterémkoli mezinárodním arbitrážním řízení nemohou být totiž skutkové nálezy arbitrážního tribunálu později soudní či jinou cestou právně napadány bez ohledu na to, jak zjevně špatné či chybné by takové nálezy mohly být. Otázky, kterými se švédský odvolací musí zabývat, se týkají jednání arbitrů, v rámci kterého tito dospěli k rozhodnutí uvedenému v mezitímním rozhodčím nálezu ze dne 13. září, nikoliv však přezkoumávání skutkových nálezů, kterými bylo toto rozhodnutí odůvodněno.
Zcela správně poukazujete na chybný způsob, kterým si stockholmský arbitrážní tribunál vyložil písemný záznam ze dne 2. března 1999, obsažený ve spisech Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále „RRTV“). Je sice nepochybné, že tento písemný záznam byl součástí spisů, které RRTV předložila jak londýnskému, tak stockholmskému arbitrážnímu tribunálu k posouzení jako důkazní materiál, nicméně povaha tohoto záznamu byla právními zástupci České republiky v obou arbitrážních řízeních velmi přesně vysvětlena: jednalo se o zcela neoficiální záznam, připravený pouze zaměstnancem Úřadu RRTV (nikoliv RRTV jako takové), který se týkal neformálního setkání s dr. Železným mimo řádné jednání RRTV. Zejména bylo právními zástupci České republiky v obou arbitrážních řízeních zdůrazněno, že se nejednalo o formální jednání RRTV a že takzvaný „zápis z jednání“ byl ve skutečnosti čistě vnitřním a neoficiálním záznamem RRTV. Pan Josefík toto navíc potvrdil ve svých vlastních svědeckých výpovědích v obou arbitrážních řízeních jak v Londýně, tak ve Stockholmu (obhajoba České republiky v těchto bodech je shrnutá v odstavcích 261 až 262 částečného nálezu).
Oba arbitrážní tribunály sice označily tento záznam jako „zápis z jednání“ RRTV, dále si však tuto skutečnost vyložily velmi odlišně. Londýnský arbitrážní tribunál popsal průběh událostí ve dnech 2., 3. a 15. března 1999 jako skutečnosti, z kterých nevyplynuly pro žalujícího investora žádné negativní důsledky. Dospěl k závěru, že zahraniční investor si nijakým způsobem nestěžoval na dopis ze dne 15. března 1999, který byl londýnským arbitrážním tribunálem správně analyzován jako pouhé konstatování obecného pohledu RRTV na danou záležitost. Tento dopis nemohl mít podle londýnského arbitrážního tribunálu žádný právní účinek (viz odstavec 283 nálezu) a nezakládal žádné „opatření“, na jehož základě by Česká republika mohla být shledána odpovědnou (viz odstavec 284 nálezu). Tento dopis nebyl ani diskriminační povahy, nýbrž byl opodstatněný s ohledem na obavy RRTV ohledně nevyjasněného aspektu exkluzivity mezi držitelem licence a poskytovatelem vysílacích služeb v obecném slova smyslu (viz odstavec 285 nálezu). Londýnský arbitrážní tribunál se zabýval zároveň konkrétním zněním tohoto dopisu a dospěl k závěru, že znění dopisu bylo „výrazně odlišné“ od toho, které dr. Železný požadoval (viz odstavec 286 nálezu).
Stockholmský arbitrážní tribunál se naopak účelově soustředil na vybrané pasáže ze „záznamu jednání ze dne 2. března 1999“ ve snaze zahrnout RRTV do údajného plánu dr. Železného poškodit zahraničního investora. Dva arbitři z tohoto arbitrážního tribunálu záměrně ignorovali rozdíly mezi dopisem dr. Železného ze dne 3. března 1999 a odpovědí předsedy RRTV ze dne 15. března 1999. Tito dva arbitři došli k závěru, že tento dopis nebyl „pouhým popisem obecné politiky RRTV“, ale týkal se přímo právního vztahu mezi CET 21 a ČNTS (viz odstavec 547 nálezu). Tito arbitři došli k závěru, že „nestranný čtenář tohoto dopisu by si musel vyložit text tohoto dopisu jako jednoznačný požadavek RRTV, aby CET 21 a ČNTS dodrželi veškeré ´požadavky´, vyjádřené v tomto dopisu“ (viz odstavec 548 nálezu). Z tohoto důvodu tito arbitři došli k závěru, že dopis RRTV založil „zásah“ ze strany RRTV do příslušné zahraniční investice, který vyústil do „stigmatu porušení příslušné úmluvy“ (viz odstavec 551 nálezu).
V současné fázi sporu lze u švédského odvolacího soudu napadat pouze jednání obou arbitrů, kteří podepsali mezitímní nález. Není však možné napadat skutkové nálezy arbitrážního tribunálu, ke kterým dospěl na základě předložených důkazních (nebo quasidůkazních) materiálů. Je samozřejmě nespravedlivé, že dva arbitři mohou dospět k takto neodpovědnému a neracionálnímu skutkovému nálezu, kterým je navíc Česká republika povahou arbitrážního řízení právně vázána, ale bohužel toto je podstata jakéhokoliv mezinárodního arbitrážního řízení, zahájeného na základě oboustranných úmluv o ochraně investic. V této souvislosti je nutno poznamenat, že tři zkušení a mezinárodně uznávaní arbitři, kteří tvořili arbitrážní tribunál v Londýně a kteří posuzovali totožný případ na základě totožných důkazů a totožných argumentů, dospěli ohledně událostí z března 1999 k závěru, že RRTV neučinila nic protiprávního a že Česká republika nemůže být za žádnou z těchto skutečností odpovědná. To, že mezitímní rozhodčí nález stockholmského arbitrážního tribunálu obsahuje zcela odlišné skutkové nálezy od nálezů londýnského arbitrážního tribunálu, není důsledkem rozdílného způsobu, jakým byl důkazní materiál předkládán těmto dvěma arbitrážním tribunálům ze strany České republiky, protože žádný rozdíl v tomto směru neexistuje, a není ani důsledkem rozdílného způsobu, jakým právní zástupci České republiky ve věci argumentovali, protože v tomto ohledu žádný rozdíl neexistuje také. Tato skutečnost je pouze důsledkem toho, že dva ze tří arbitrů stockholmského arbitrážního tribunálu byli pevně odhodláni dospět k takovému skutkovému nálezu, na jehož základě by bylo možno Českou republiku shledat odpovědnou za náhradu škody způsobené porušením příslušné úmluvy o ochraně investic – a to bez ohledu na předložené důkazy.
Podávám Vám tuto informaci a jsem s pozdravem
(podpis Zelinka)
