Železný moc dobře věděl, že není dobré vést válku na několika frontách. A proto novou Novu vystavěl v doslova v excelentním souladu se zákonem. I na Barrandově fungovala nová servisní firma – Česká produkční 2000, ale tentokrát už opravdu pouze jako dodavatel nejrůznějších služeb a výrobce pořadů. Veškeré důležité rozhodování Železný přenesl do CET 21. Zaměstnanci CET 21 se stali všichni rozhodující manažeři, včetně generálního ředitele. Železný tak doslova přes noc vyhověl všem letitým výtkám Rady a do posledního puntíku zrealizoval všechny závěry právních expertíz, které činnosti náležejí provozovateli vysílání, tedy držiteli licence.
Proto mi opravdu připadají k smíchu všechny ty pitomosti, které píší mediální „experti“ z řad našich novinářů, jak jsem najednou ve vztahu k Nově změnil názor a začal se Železným kamarádit. Ne, ten kdo o sto osmdesát stupňů obrátil, byl Železný. Náš spor z devadesátých let jsem vyhrál já.
V době, kdy jsem se Železným vedl největší spory, mi sice někteří lidé plácali po ramenou, ale přesně v téhle chvíli jsem zjistil, že mě a jim šlo o něco úplně jiného. Já se Železným vedl právní spor, oni politickou válku. Nějaké organizační uspořádání Novy jim bylo ukradené.
Mojí největší vinou, kterou mi všichni, co nemají rádi Novu a nenávidí Železného, nikdy neodpustí, je ovšem něco jiného. Nezachoval jsem se jako „správný“ Čech a nenahrál tím jejich zájmům. V okamžiku, kdy byl Železný po svém prvním odvolání skoro na kolenou a kdy jsem se mu mohl pomstít za všechny ty tajtrlíky, jsem si do něj také nekopl. Naopak, dokonce jsem se ho zastal. I s odstupem let si ale myslím, že jsem se zachoval správně. Kdybych se postavil do jedné řady se všemi těmi opožděnými mediálními „experty“, popřel bych všechno, co jsem předtím v našich sporech hájil.
Dopustil jsem se však v té době také jedné hrubé chyby. Coby hudebník jsem se objevil v zábavném pořadu na Nově. Za dobu mého členství v Radě pro vysílání jsme se skupinou Unisono vydali tři CD. V roce 1995 u vlastní firmy Unisound, v roce 1997 u B&M Music a v roce 1999 u firmy Monitor – EMI. Vždycky jsem o tom předem dopisem informoval Radu (v roce 1999 dokonce i Stálou komisi PSP) s tím, že promo aktivity spojené s vydáním CD budou v rozsahu běžných českých zvyklostí a že svoje honoráře z televizních vystoupení věnuji na dobročinné účely. Unisono se občas objevilo ve všech českých televizích. Jenže to, co je banalita, kterou nikdo ani nezaznamená, v roce 1995 nebo 1997, je v roce 1999, kdy plane válka o Novu, nepřehlédnutelná a neodpustitelná věc. Zvláště když to jedna z válčících stran umí chytře rozmáznout. Žádný zákon jsem samozřejmě neporušil, přesto jsem si dokonale naběhl na vidle. Jenom idiot by asi korupci provozoval na televizní obrazovce před několika milióny diváků, ale legenda o radním, který se nechal koupit za jednu písničku, byla na světě. Byla to moje obrovská chyba.
Rada pro vysílání čelila v tomto období opakovaným výtkám, že měla nastalou situaci nějakým způsobem řešit. Problém je v tom, že Rada je státní orgán a na rozdíl od občana, kterému je povoleno vše, co zákon nezakazuje, pro ni platí přesný opak: může dělat pouze to, co jí zákon dovoluje. A toho po okleštění jejích pravomocí skutečně nebylo mnoho. Vyjádřila se k tomu ve Výroční zprávě za rok 1999 (str. 49):
Podle názoru tisku i některých poslanců Rada měla s CET 21 zahájit řízení o odnětí licence. Tento názor vychází z přesvědčení, že Rada mohla vzniklé situaci zabránit, protože měla nástroje, jak konfliktu předejít nebo jej usměrnit. Skutečnost je však jiná:
Zahájit správní řízení o odnětí licence lze pouze v případě vážného porušení zákona o vysílání a musí být řádně a doložitelně zdůvodněno. Přerušení spolupráce dvou privátních společností takovým důvodem není, navíc exkluzivní vztah provozovatele vysílání a jediné servisní organizace Rada pokládá za nežádoucí pro nebezpečí skrytého převodu licence. Připomínáme, že k takovým pokusům oba dnešní účastníci sporu – tehdy ještě společníci – v minulosti směřovali.
Pokud by Rada takové řízení zahájila, patrně by bylo zastaveno nebo nanejvýš překvalifikováno na řízení o vydání upozornění nebo na řízení o pokutě. S jistotou lze ale v případě odnětí licence předpokládat odvolání postižené strany k soudu. Kromě dalších následků by časový horizont soudního řízení, jehož výsledek navíc nelze předvídat, řešení sporu neuspíšil a tím nepřispěl k jeho aktuálnímu řešení.
I v případě odnětí licence vůbec nepřichází v úvahu možnost, na které zcela nepochopitelně stále trvá CME, tedy předání licence, nebo jakési „přepsání“ licence ve prospěch ČNTS. Jediným možným zákonným následkem by bylo zcela nové licenční řízení, ve kterém by žádná ze stran sporu neměla v předpokládaném množství dalších uchazečů žádnou výhodu.
Možným důvodem zahájení správního řízení o odnětí licence je porušování povinnosti poskytovat objektivní a vyvážené informace (§ 4 zák. 468/91 Sb.). Rada se opakovaně setkává – nejenom ze strany ČNTS (CME), ale i od některých poslanců – s účelovou interpretací tohoto ustanovení zákona, protože v minulosti zahájila správní řízení o odnětí licence pro podezření z porušování poskytování objektivních a vyvážených informací ve vysílání zpravodajských a publicistických pořadů televize Nova. Toto správní řízení Rada v minulosti skutečně vedla a na základě podrobné analýzy pořadu Volejte řediteli a zpravodajských a publicistických pořadů jej posléze zastavila. V tomto případě podobná analýza žádné prohřešky proti zákonu neprokázala.
