S tímhle šikovným manévrem Lauderových právníků souvisí rovněž nekonečná vina většiny českých novinářů, kteří o válce o Novu psali. Příliš si nelámali hlavu s tím, jak je to možné, že hlavním protivníkem Ronalda Laudera a jeho CME najednou přestal být Vladimír Železný a na jeho místo nastoupila Česká republika. Dokonce šli ještě dál a Železného a Českou republiku rovnou hodili do jednoho pytle. A tak se stalo, že každý, kdo se jen trochu odvážil hájit zájem České republiky a poukazoval na nesrovnalosti v tvrzení Lauderových lidí či na protizákonnou činnost CME, byl automaticky označen za Železného komplice a patřičně vymáchán v bahně českého tisku. Něco o tom vím.
Přitom právě tohle zaměňování je podstatný moment. V zásadě totiž existovaly pouze čtyři varianty, jak mohla celá kauza dopadnout, přičemž pouze tři měly jakous takous logiku.
První varianta: Vladimír Železný ani Česká republika nezpůsobili Ronaldu Lauderovi (respektive CME) žádnou škodu.
Druhá varianta: Vladimír Železný i Česká republika způsobili Ronaldu Lauderovi škodu.
Třetí varianta: Vladimír Železný způsobil Ronaldu Lauderovi škodu, Česká republika nikoli.
Jenomže výsledkem je to, že po skončení všech soudů a arbitráží platí nejméně pravděpodobná a ve skutečnosti zcela nesmyslná čtvrtá varianta: Vladimír Železný žádnou škodu Ronaldu Lauderovi nezpůsobil, škodu v neuvěřitelné výši více než deseti miliard korun mu způsobila Česká republika.
Jak se něco takového mohlo stát? V arbitrážích zdaleka nejde pouze o paragrafy, důležitá je i atmosféra kolem. Velkou roli hraje i politická a společenská atmosféra, zkrátka veřejné mínění, které šikovní právníci umějí před arbitrážním tribunálem „prodat“. A to je něco pro „píárové“ šamany z mediálního zákulisí. Vladimíra Železného a CET 21 zpočátku války o Novu mediálně zastupoval Roman Bajčan, později PR agentura Cepra. Avšak ani Ronald Lauder a CME/ČNTS neponechali nic náhodě. A jak se na konci ukáže, jejich volba byla dobrá.
Pro své mediální a „píárové“ zastupování si vybrali PR agenturu Donath – Burson – Marsteller, což je česká pobočka renomované zahraniční PR firmy s filiálkami po celém světě. Tam však má v názvu pouze druhé a třetí jméno. To první jméno z českého názvu patří šéfovi a spolumajiteli domácí odbočky Michalu Donathovi. A Donath se ukázal být mužem na svém místě. Odvedl profesionální práci. Většina českých novinářů přebrala jím vytvořenou variantu sporu. Koneckonců Michal Donath má pro takovou činnost tu „nejlepší“ průpravu. Dle otevřených zdrojů (www.cibulka.com) je to dvojnásobný agent StB, vedený pod krycími jmény Kurt a Lev, důvěrník StB vedený pod krycím jménem Don a tajný spolupracovník StB vedený pod krycím jménem Kurt. Z jeho nepřímých náznaků v tisku lze odhadovat, že mu tahle zakázka vynesla necelých 100 milionů korun. V porovnání s Lauderovými 10 miliardami je to vlastně pakatel.
Výroční zpráva RRTV za rok 1999 (str.48) k tomu uvádí:
Spor o Novu je provázen znepokojivou skutečností: To, co si lze o sporu přečíst, slyšet a vidět v médiích, se výrazně rozchází s obrazem, který vychází z věcného studia dokumentů a zákonů, vztahujících se ke kauze. Virtuální realita zde zatím vítězí nad fakty. Není účelem … (této zprávy) analyzovat příčiny tohoto stavu, rozhodně to však vypovídá o profesionalitě, odpovědnosti, nezávislosti a korektnosti našich médií. Bude třeba vyhodnotit relativně nový prvek, tj. práci PR agentur a jejich masivní dopad na vytváření veřejného mínění. Dotazy i hodnocení kauzy ze strany poslanců, členů Stálé komise na 6. schůzi Stálé komise ostatně vycházely právě z tohoto mediálního obrazu kauzy, vytvořeného převážně PR agenturami.
