Hlavní zájem obou arbitráží se soustředil do tří období. Za prvé – do roku 1993, kdy byla ustavena rozdvojená organizační struktura Novy. Za druhé – do let 1996 – 97, kdy Rada vedla se servisní ČNTS správní řízení o neoprávněném provozování vysílání. A za třetí – do počátku roku 1999, kdy se RRTV měla údajně s Vladimírem Železným spolčit za účelem zničení investice CME. Podívejme se proto nyní, jak v tomto smyslu vypadá srovnání závěrů obou arbitráží. Nejdříve si porovnejme, jak arbitrážní tribunály v Londýně a ve Stockholmu vyhodnotily to, co se odehrálo v roce 1993.
Londýnská arbitráž shledala jediné porušení dohody o ochraně investic právě v tomto období. Zároveň však konstatovala, že tím Ronaldu Lauderovi nevznikla žádná škoda.
230
Arbitrážní soud se domnívá, že rozhodnutí Mediální Rady odstoupit od přímé účasti CEDC, německé společnosti ovládané panem Lauderem – americkým občanem, a přistoupit k smluvnímu vztahu za předpokladu založení třetí společnosti, představuje svévolné a diskriminační opatření.
233
Neexistuje však ani jediný důkaz, že by se CEDC postavilo proti, protestovalo nebo v nejmenším bojovalo proti tomuto opatření. Naopak vyplývá z okolností, že CEDC okamžitě navrhlo novou strukturu, ve které by se spíše než akcionářem CET 21 stalo jeho smluvním partnerem …
235
… Údajná škoda však byla způsobena v roce 1999 jednáním CET 21, ovládaným panem Železným. Porušení Dohody (o ochraně investic) v roce 1993 bylo příliš vzdálené, aby je bylo možno kvalifikovat jako relevantní důvod pro způsobenou škodu. Výrok o škodě, kterou Odpůrce (Česká republika) způsobil Navrhovateli (Ronald Lauder), by tedy nebyl přiměřený.
Oproti tomu stockholmská arbitráž vlastně v uspořádání vzniklém v roce 1993 nenachází žádnou chybu.
435
Z různých svědeckých výpovědí je zřejmé, že „rozdělená struktura“ z 5. února 1993 představovala pečlivě vypracovaný projekt, který měl umožnit zahraničnímu investorovi CEDC podílet se na provozu televizní stanice, aniž by se musel stát akcionářem držitele licence, tj. společnosti CET 21.
Ač to pro Českou republiku není příliš lichotivé, musím se spíše ztotožnit se závěry z Londýna. Na nesmyslnost tvrzení stockholmských arbitrů upozorňuje Milan Šmíd – už o tom byla zmínka – v článku nazvaném Jak se soudce Kühn díval brýlemi CME (Louč 1. října 2001):
Ten, kdo zná příslušné dokumenty, se musí zasmát, když si přečte (odstavec 435), že dokument nazvaný „Základní struktura nového českého komerčního televizního subjektu“ z 5. února 1993 byl „pečlivě zpracovaným plánem“. Jedná se totiž o jednu hustě psanou stranu tezovitých prohlášení, ve které CEDC dokonce chybně vystupuje jako Company a nikoli jako Corporation.
