Vytvořit pro arbitrážní tribunál svoji verzi událostí z let 1993 – 94 (ustavení rozdvojené struktury), 1996 – 97 (správní řízení s ČNTS) a 1999 (začátek války o Novu), častokrát za cenu naprostého převrácení skutečnosti, to byla pouze polovina budoucího úspěchu Ronalda Laudera a CME. Bylo ještě třeba sehnat nějakého „ochotného“ svědka, který by jejich verzi potvrdil. A tehdy přišla hvězdná chvíle Maríny Landové.
Je to opravdu kouzelné, když ve svém Prohlášení, datovaném 5. prosince 2000, kterým se sama nabídla jako svědkyně v arbitrážích proti České republice, píše:
V posledních měsících jsem sledovala tiskové zprávy o tomto velmi medializovaném sporu a začalo mi dělat starosti, že fakta rozhodně tak, jak si je pamatuji, se ztrácejí. Mé obavy mě nakonec vedly k tomu, že jsem kontaktovala osoby spřízněné s Českou nezávislou televizní společností, spol. s r.o. (ČNTS). Řekla jsem jim, že chci podat v této věci své svědectví, abych napomohla tomu, že nedojde k omylu.
Aby to bylo naprosto jasné: Marína Landová, bývalá vysoká státní úřednice, dlouholetá zástupkyně vedoucího Úřadu RRTV a později ředitelka odboru hromadných sdělovacích prostředků na Ministerstvu kultury, se dobrovolně přihlásila nikoli jako svědek České republiky, nýbrž jako svědek Ronalda Laudera a CME. Její „obava, aby nedošlo k omylu“ bude o tři roky později vyčíslena částkou deseti miliard korun. Zřejmě jen shodou okolností její „starosti“ vyklíčily přesně v té samé době, co jejího manžela Jiřího Koubka vedla společnost CME na výplatní pásce. Vyšetřovací komise zjistila, že Koubek tehdy pobíral 3.000 dolarů měsíčně. No, nekupte to! Ano, jde o toho samého Koubka, o kterém už byla řeč. Ing. Jiří Koubek byl členem Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání a za předsedování Daniela Korteho byl jedním z těch šesti, co Nově udělili licenci.
Kdo je PhDr. Marína Landová? Její dívčí jméno je Lajčiaková a je to dcera slovenského komunistického funkcionáře a básníka Milana Lajčiaka. Na Filosofické fakultě UK absolvovala obor vědecký komunismus, mimo jiné také studovala v Sovětském svazu. V letech 1994 – 97 jsem měl možnost poznat ji na Radě osobně. A bez jakékoli ironie musím říct, že to vždy byla schopná a pracovitá úřednice, navíc dobře jazykově vybavená. Naše vztahy bývaly velmi korektní. Když ji po odchodu z Úřadu Rady postihla mozková příhoda a bylo to s ní opravdu docela špatné, byl jsem dokonce jediný z radních, kdo ji navštívil v rehabilitačním ústavu. Brzy mi to oplatí po svém. V roce 1997 vyhrála konkurs a stala se ředitelkou odboru na Ministerstvu kultury. To bylo již za ministrování Pavla Dostála a Landová tehdy připravila onu nechvalně známou tzv. „policejní“ verzi zákona o vysílání, se kterou Dostál ve Sněmovně neuspěl.
Landová však také s typickou ženskou důsledností dovedla nenávidět. A Železného opravdu neměla ráda. Lze jenom spekulovat, do jaké míry to souvisí s Koubkovým extempore v Železného ředitelské kanceláři. Každopádně již brzy se znovu potvrdí, že od schopnosti občas bývá jen krůček ke všehoschopnosti.
Naplno jsem si to uvědomil, když mě v jedné reportáži o „zločinech“ RRTV v publicistickém magazínu České televize Fakta z pozice očitého svědka označila za hlavního Železného napomahače v Radě. Vypadalo to poměrně věrohodně: na kameru přece vypovídala zaměstnankyně Rady, která u toho všeho byla. Leč malá chybička se vloudí. „Profesionálům“ okolo Marka Vítka, kteří Fakta připravovali a kteří měli s Radou nevyřízené účty za televizní krizi ČT, jaksi uniklo (přesněji: bylo jim to úplně jedno), že Landová žádným očitým svědkem není. Válka o Novu začala v roce 1999 a Landová na Radě skončila již v roce 1997. Coby očitý svědek tedy mohla povyprávět leda tak o mých sporech se Železným z poloviny devadesátých let. Ale to by se do scénáře asi nehodilo.
Co Landová dosvědčila? Zde jsou citace z jejího písemného Prohlášení z 5. prosince 2000:
Právníci pana Laudera mně dovolili prostudovat si výpovědi svědků za Českou republiku v tomto rozhodčím řízení – zejména výpověď pana Josefa Josefíka, dr. Josefa Musila a dr. Heleny Havlíkové …
Udělení licence CET 21 a CEDC
Každému, kdo byl zapojen do posuzování materiálů žádosti CET 21, bylo jasné, že CET 21 žádá o licenci na vysílání ve spojení s Central European Development Corporation Management Services GmbH (CEDC) …
Výpovědi pana Josefíka a dr. Havlíkové, že RRTV rozuměla věci tak, že žádost udělila jen CET 21 a že Rada pohlížela na CEDC jako na „budoucího investora“ v projektu, jsou jen částečně pravdivé a zároveň jsou velmi zavádějící …
Vytvoření struktury ČNTS
… Další den, v pondělí 1. 2. 1993 nebo možná následující den, pan Jakobec upozornil RRTV na to, že CEDC není fakticky signatářem žádosti CET 21 o licenci ze srpna 1992, a že tedy po formální stránce může být licence udělena pouze jedné straně. Pan Jakobec zavolal dr. Kortemu a mně a vysvětlil nám, že i když RRTV zamýšlela udělit licenci CET 21 s tím, že CEDC bude „přímým účastníkem“, ve skutečnosti CEDC (a tak financování) nemá právně definovanou roli …
Na naléhání dr. Korteho dal tudíž pan Jakobec panu Fertigovi a právníkům CET 21 a CEDC … úkol navrhnout strukturu, která by poskytla CEDC formální roli podle licence na vysílání, aniž by došlo k faktickému převzetí držitele licence …
Když byl nyní vyřešen problém, jak svázat CET 21 a CEDC dohromady, pan Jakobec se souhlasem Rady naformuloval jednu podmínku licence CET 21 (podmínka číslo 17), která požadovala dodržet strukturu, jež byla dohodnuta ve smlouvě z 5. 2. 1993 …
Změny v RRTV a vznikající obavy o TV Novu
… Zároveň se transformovaná RRTV spatřovala jako jiný administrativní orgán než ten, který dal v roce 1993 vzniknout struktuře ČNTS – CET 21 a alespoň někteří noví členové Rady (zejména pan Štěpánek) otevřeně kritizovali zahraniční investice v českém vysílání. V průběhu dalšího přibližně roku od začátku roku 1995 do začátku roku 1996 řada událostí vedla mnoho členů RRTV k zaujetí čím dál tím nepřátelštějšího postoje k činnostem ČNTS …
Mnoho nás na RRTV sympatizovalo s panem Kršákem … Dohodli jsme se, že se vezmeme za jeho věc a že se pokusíme vnutit dr. Železnému, CET 21 a ČNTS takové změny, jimiž by vzrostla pravomoc pana Kršáka jako menšinového člena CET 21. Hledali jsme způsoby, kterými by se vyvinul tlak zejména na ČNTS, protože to byla společnost, která prováděla veškeré vysílání …
Proto 12. 2. 1996 RRTV napsala dr. Janu Bártovi z Ústavu státu a práva Akademie věd ČR (Ústav), s požadavkem o dobrozdání, že uspořádání vysílání TV Novy je nelegální.
Správní řízení RRTV proti ČNTS
… Tak například panu Štěpánkovi šlo o to, ukončit roli ČNTS jako manažera a operátora stanice …
Svědci ČR tvrdí, že následný postup RRTV byl založen na přesvědčení, že určité „atributy subjektu vysílání byly převedeny z CET 21 na ČNTS“. Výpověď dr. Josefa Musila odstavec 17. Opět je to formálně vzato pravdivá charakteristika právního stanoviska, které RRTV zaujala v roce 1996, aby dosáhla svých cílů. Avšak Rada přijala toto hledisko s plnou vědomostí, že to bylo úplným popřením uspořádání, které RRTV oficiálně schválila a nařídila, když v roce 1993 udělila licenci TV Nova …
Dr. Havlíková uvádí jako cíl RRTV při zahájení správního řízení „uvést do souladu“ vztah CET 21 – ČNTS „s platným zákonem“ tak, jak začal být interpretován RRTV. Výpověď Havlíkové odstavec 18. Tato charakteristika cíle je v podstatě přesná, ale účelově vágní …
Dr. Musil tvrdí, že „si nepamatuji(e), že by ČNTS kdy tvrdila, že udělala tyto změny, protože by se byla cítila být v tísni“. Výpověď Musila odstavec 7. Samozřejmě (pokud si pamatuji) žádný člen CET 21 ani ČNTS nikdy nepoužil slova tíseň vůči RRTV. I když se cítili být v tísni, vůči nám používali ty nejlepší argumenty, jaké mohli. Ale není pochybností o tom, že RRTV vyvíjela na majitele ČNTS nejsilnější možný tlak, aby je přiměla ke kapitulaci vůči našim požadavkům …
Události v roce 1998 a 1999
Jsem si samozřejmě vědoma toho, že vztah mezi CET 21 a ČNTS se v té době zhoršil s tím, že nakonec CET 21 odřízla ČNTS od vysílacího provozu TV Nova. Také vím o tom, že před konečným rozchodem mezi CET 21 a ČNTS dr. Železný hledal pomoc RRTV při svém boji s americkými majiteli ČNTS … Mohu prohlásit bez zaváhání, že dopis RRTV z 15. 3. 1999, který poskytoval všeobecně použitelný výklad požadavků zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání v době, kdy neprobíhalo správní řízení, byl naprosto v rozporu s předchozí praxí RRTV a (podle mého názoru) byl naprosto nevhodný.
Zahraniční subjekty ve vysílání
… Krátce řečeno, se mi zdá, že Česká republika v roce 1993 potřebovala peníze a odbornost od pana Laudera a že to RRTV věděla a schválila jeho investice za jistých podmínek. RRTV udělala v roce 1996 (ve správním řízení) a v roce 1999 (když pomohla dr. Železnému) to, že změnila podmínky, za nichž pan Lauder provedl tuto investici. Kdyby se TV Nova nestala ziskovou tak rychle a kdyby ČNTS bývala i nadále potřebovala finanční podporu od svých zahraničních investorů, RRTV by bývala nikdy nesáhla k těm opatřením proti ČNTS, která udělala.
Potvrzuji, že výše uvedené je pravda.
Podpis PhDr. Marina Landová
