Opakovaně jsem pročítal některé odstavce (539 – 544) stockholmského nálezu a spíše podvědomě cítil, že je na nich něco divného, že mi na nich něco strašně vadí. Jenže stále jsem nemohl přijít na to, co. A pak mě to najednou trklo: přímé řeči v uvozovkách. Klíčové odstavce arbitrážního nálezu obsahují kurzívou přepsané a uvozovkami ohraničené promluvy Vladimíra Železného z návštěvy na Radě 2. března 1999. Jenže poznámky Havlíkové, tedy onen počítačový soubor, který arbitři Kühn a Schwebel vydávají za zápis a který mám k dispozici, nic takového neobsahují.
To jsou skutečně jen více či méně stručné poznámky, občas pouze heslovité. V nálezu jsou ale citovány Železného promluvy, jako by se jednalo o přepis nějaké nahrávky. Žádný odkaz na takový zdroj tu však není. Co tedy arbitři citují? Havlíkovou, nebo něco jiného? Pak jsem si ony „citace“ srovnal s originálem poznámek Havlíkové a zjistil, že si jsou sice podobné, ale v některých věcech se dost podstatně liší. Otázka je, zda je to způsobeno pochybnými překlady z češtiny do angličtiny a zase zpátky, nebo jako zdroj sloužilo něco jiného? Pokud ano, co? Nějaký předchůdce agenta Gazely? O Gazele bude řeč už za chvíli.
A jsou tedy citované výroky skutečně autentické? Nebo je to jenom přibližný přepis toho, co Železný říkal? Nebo jsou to spíše domněnky zapisovatelky o skutečném významu Železného slov? Kde se v arbitrech vzala ta jistota, že přesně takhle a s významem, který tomu připisují, to 2. března 1999 na Radě skutečně zaznělo? Vzhledem k tomu, že tahle hra se slovíčky stála Českou republiku posléze 10 miliard korun, není to zas až tak nepodstatná věc.
V poznámkách Havlíkové se kupříkladu píše: Když bude Železný poškozovat zájmy ČNTS … V českém překladu stockholmského nálezu je pro změnu tato formulace: Pokud dojde k porušení zájmů ČNTS …
Kolem správného překladu tohoto klíčového „důkazu“ byly spory už i u londýnské arbitráže. Podle písemného vyjádření náměstka ministra financí Ladislava Zelinky pro vyšetřovací komisi „došlo během arbitrážních jednání ke sporům o skutečný význam jednotlivých slov v angličtině (např. zda „poškozovat“ znamená „to cause lasting harm“ apod.).
Patřím mezi třináct přímých účastníků jednání z 2. března 1999. V místnosti sedělo 11 radních, vedoucí Úřadu a Železný. Nikdo z účastníků, ani ti, co byli vůči šéfovi Novy vždy hodně kriticky naladěni, však neinterpretují schůzku jako arbitři Kühn a Schwebel. Neinterpretuje ji tak ani třetí stockholmský arbitr Jaroslav Hándl. Neinterpretovali ji tak ani tři londýnští arbitři. Vykládá ji tak pouze Ronald Lauder, kterému se to evidentně hodí do krámu, a spolu s ním dva jmenovaní pánové.
Mohu potvrdit, že Železný Radu skutečně informoval o svém problematickém postavení. Mohu potvrdit, že skutečně řekl, že sedí na dvou židlích, které se rozjíždějí. No a co? Vždyť to byla pravda! Vždyť realitou skutečně bylo, že se zájmy CET 21 a ČNTS/CME začaly rozcházet. CME byla v obrovských finančních potížích, které chtěla řešit fúzí s SBS, jinými slovy svým prodáním se konkurenci, de facto svojí likvidací. Držitel licence CET 21 se tím cítil ohrožen. Je snad něco divného nebo nepřípustného na tom, že o tom hovořil před regulačním orgánem? Naprosto zásadním způsobem ale vylučuji, že by Železný před Radou říkal cokoli, co by se dalo vyložit jako snaha poškozovat nebo dokonce zničit investici Ronalda Laudera. To je čiročirá fantazmagorie.
Navíc: on existuje ještě jeden „zápis“! Do svého poznámkového bloku si ho pořídil tehdejší člen RRTV Jiří Novotný. Tenhle „zápis“ je – na rozdíl od toho podvrženého a vyjetého z počítače – dokonale identifikovatelný. A vzhledem k tomu, že se nachází uprostřed tlustého vázaného sešitu s tvrdými deskami a je psán rukou, je prakticky nefalšovatelný. Teorii o spolčení Rady se Železným za účelem zničení investice pana Laudera nepotvrzuje. Tenhle „zápis“ si však nikdo nevyžádal.
Podle pánů Kühna a Schwebela však zřejmě smí svůj podnikatelský zájem hájit pouze americký občan. Českému občanovi je to zapovězeno. Jenže, pokud se zájmy CET 21 a ČNTS/CME začaly rozcházet, pak je logické, že když Železný hájil své zájmy, „poškozoval“ tím ČNTS. To samé ovšem platí i obráceně. Jestliže Lauder hájil zájem svůj, „poškozoval“ tím zase Železného.
Ale i kdyby Železný slovo „poškozovat“ nebo nějaké obdobné před Radou skutečně užil, znamená to snad něco protizákonného, tak jak to nakonec vyložili dva arbitři v nálezu? Ať už to bylo jakkoli, ať už Železný tohle nebo nějaké podobné slovo vyslovil nebo nevyslovil – ono je to vlastně úplně jedno – to se opravdu pánové Kühn a Schwebel domnívají, že povinností českých podnikatelů je zahodit vlastní zájmy a hájit obchodní zájem zahraničního partnera?
Jak arbitři nakládali se slovy a jejich významy, dobře ilustruje i jiná věc. V odstavci 540 je Železnému do úst vloženo toto:
„Jako jednu z listin by potřeboval nově datovaný příslušný dokument. Společníci považují za vhodnější na něj nereagovat a neriskovat tak trestní postih, pokud by okamžitě pravdivě neinformovali o provedených změnách (dodatku) …“
Vzbuzuje to zdání, že Železného společníci chtěli něco zatajit. A arbitři pak skutečně v odstavci 555 jako fakt sdělují:
Dopis ze dne 15. března 1999, oficiální dopis regulačního orgánu pro vysílání, byl vykonstruován v tajném dorozumění mezi dr. Železným a Radou pro rozhlasové a televizní vysílání za zády ČNTS (TV Nova), aby poskytl CET 21 nástroj pro podrytí právního základu investice CME.
Jenže v poznámkách dr. Havlíkové je něco úplně jiného:
Potřeboval by jako podpůrnou věc relevantní dokument s novým datem, pro partnery je pohodlnější to nevnímat a nevystavit se trestnímu postihu za to, že nereportovali korektně o změnách (novela).
Železný vůbec nemluvil o svých společnících z CET 21, nýbrž o obchodních partnerech ze CME. A zmiňoval je v negativní souvislosti s jejich lživými reporty pro americké úřady a vlastní akcionáře. To však arbitři s klidným svědomím přehlédli jako krajinu. Vždyť by to nepotvrzovalo jejich verzi celého sporu.
Podobných příkladů značně „kreativního“ nakládání arbitrů Kühna a Schwebela s významy slov lze v jejich nálezu nalézt celou řadu. Když to sečteme a podtrhneme, vyjeví se v plné nahotě pracovní metoda stockholmské arbitráže: překrucování faktů, vkládání nepřesných a nepravdivých citací do úst aktérů sporu, záměrné posunování významu slov, nepřesné překlady. Neříká se něčemu podobnému za jiných okolností podvod?
